Plavání miminek i starších dětí založila Jitka Slivečková v Uherském Hradišti před 20 lety a své aktivity rozšířila i do dalších míst regionu. Do dnešních dnů „seznámila" s vodou stovky dětí, a vlastně i rodičů. O tom, jakým způsobem lze drobotinu zbavit strachu z vody, vyškolit rodiče ke správným návykům při výuce plavání jejich ratolestí, i o mnoha dalších aspektech její záslužné práce jsme si povídali s Jitkou Slivečkovou v novém tematickém seriálu Deníku. V úvodním díle vzpomíná především na nelehké počátky její netradiční školy „pro plaváčky".

Kojenecké plavání v Uherském Hradišti vedete už řadu let. Přesto může mít někdo o této činnosti zkreslené informace. Co si tedy můžeme pod pojmem "kojenecké plavání" představit?

Máte pravdu, tento pojem je již všeobecně známý, přesto se někdy představy rodičů od skutečnosti liší. O tuto činnost se začínají zajímat po narození miminka a mnohdy jsou pak mile překvapeni, co všechno takový malý človíček ve vodě zvládá. Samozřejmě musíme rozlišit, zda se jedná o miminko ještě hodně maličké nebo již o odrostlejší děťátko. Miminka ještě potřebují individuální přístup. Věnujeme se jim nejdříve v rehabilitační vaně, kde si s jejich rodiči o dětech hodně povídáme a pomáháme překonat počáteční nejistotu. Teprve od půl roku věku jsou děti zralé na kolektivní plavání v bazénu.

Zpočátku se nejedná o plavání v pravém smyslu slova, to přijde až mnohem později. Rodičům ukazujeme, co všechno se dá s dětmi ve vodním prostředí dělat, jak s nimi pracovat a jaké hračky a pomůcky používat, aby měly z vody radost a vypěstovaly si k ní i v budoucnu pozitivní vztah. Spousta činností, které děti provádí na suchu, mohou vykonávat i ve vodě, navíc proti odporu vody. To se ve výsledku dobře odráží na svalovém aparátu a vývoji celého tělíčka.

V čem konkrétně je pobyt dětí ve vodě přínosný?

Děti se při plavání i za pomoci různých her, písniček a básniček učí samostatnému pohybu ve vodě, cvičí prostorové vnímání a orientaci, sledují různé tvary, vnímají barvy, vůně a zvuky. Učí se různým technikám skoků do vody, správnému dýchání a potápění. Starší děti pak již zvládají šipku a splývání, učíme je i základům plaveckých způsobů a jejich zdokonalování. To vše má velmi příznivý vliv na celkový psychomotorický vývoj dětí a také rodiče se tak mnohdy naučí zvládat věci, kterých se sami předtím obávali. Je pak radost vidět mámu či tátu, ale i babičku nebo dědečka, jak s dětmi řádí a jak si pohyb ve vodě užívají.

S jak velkými dětmi začínáte pracovat?

Rituálem koupání prochází každé miminko již na novorozeneckém oddělení a rodiče v něm samozřejmě pokračují i doma. Většina z nich používá zprvu malou vaničku. Miminko se však může v domácím prostředí koupat s tatínkem, a po šestinedělí i s maminkou i ve velké vaně. Je však nutné se předtím seznámit, jak s děťátkem manipulovat a jak jej ve vodě chovat, aby rodiče nedělali zbytečné chyby. Zvláště u prvního dítěte mohou v tomto ohledu cítit nejistotu.

Zpočátku se jedná jen o pobyt ve vodě, spojený s příjemnými pocity a jemnou manipulaci s miminkem. Do rehabilitační vany pak děti začínají chodit až po částečném zpevnění šíjového svalstva, to znamená. v období dvou až tří měsíců. Začít lze ale i později.

Někdy se stane, že z různých důvodů děti takzvané „vaničkování" navštěvovat nemohou. To například tehdy, pokud je čeká lékařský zákrok, nebo trpí záněty močových cest, případně mají slabé srdíčko nebo ucpané oční kanálky. Začít pak mohou kdykoliv přímo v bazénu. Není výjimkou, že k nám rodiče přihlásí třeba i dvouleté nebo tříleté děti. V každém věku se dá s dětmi pracovat a v každém věku se mohou něco naučit. Je to vždy lepší, než nezačít vůbec. (poh)

Příští dílPlavání dětí v rehabilitační vaně