Ohlédneme-li se ale hlouběji do minulosti, zjistíme, že trend dámských plavek tady už kdysi byl.

A to konkrétně v antickém Řecku, v období okolo roku 1400 před naším letopočtem.

Právě z této doby pochází nástěnné malby a kresby žen oděných dokonce do malých kousků oděvu podobných dnešním dámským plavkám.

Předskokani dámských plavek – koupací župany

Venkovní koupání dam ve speciálním úboru určeném do vody přišlo v moderních dějinách do kurzu teprve na konci osmnáctého století, kdy dámské šatníky zaplnily první koupací župany.

Ty přitom s dámskými plavkami, jak je známe dnes, měly jen málo společného. Tyto úbory měly totiž podobu šatů z hrubé látky, které navíc byly doplněny i kalhotami.

K těmto dámským koupacím županům přitom ženy do vody mnohdy nosily navíc i punčochy a občas také boty.

Odhalené kůže tedy bylo i v plavkách opravdu poskromnu a o praktičnosti nebo pohodlí nemůže pro účely horkých letních dní řeč.

Nemluvě o tom, že plavání bylo v takovémto úboru opravdu obdivuhodným výkonem.

Během devatenáctého století se dámské plavky významnějších změn nedočkaly. Maximálně se u koupacích úborů mírně zkrátily rukávy či nohavice.

Odvážnější převrat přišel až na začátku 20. století.

První jednodílné plavky

Pohodlnější a daleko více odhalující koupací úbory přinesl začátek dvacátého století, kdy již obnažené nohy nebo paže přestaly pobuřovat a z plavek se stal kousek určený nikoliv jen k zakrývání, nýbrž i ke zvýraznění ženskosti a ženských křivek.

Plavky tehdy dostaly podobu nohavičkových jednodílných úborů na ramínka, které již alespoň střihem přibližně připomínaly dnešní dámské plavky.

Přesto ale stále platila jistá pravidla a odhalené kůže nesmělo být mnoho.

Na extra krátké nohavičky tedy rovnou zapomeňte. Mezi kolenem a dolním okrajem nohaviček nesmělo být více, než 15 centimetrů.

V oblasti vzorů a střihů ale naštěstí již tolik přísná pravidla neplatila, a tak v tomto období najdete široké spektrum modelů s výraznými geometrickými vzory i různě řešenými liniemi.

Zdaleka nejoblíbenějším vzorem byl však námořnický proužek, který byl doslova masovou záležitostí.

Na počátku 20. století se také stávají aktuálními i sportovní dámské plavky.

Již v roce 1904 například ženy závodně plavaly i na Olympijských hrách.

Ve třicátých letech pak byly jednodílné dámské plavky doplněny o gumičky a plavací úbor začal již obepínat postavu. Novinkou se navíc stala i odhalená záda.

Na rozdíl od dnešní doby, tehdejší ideál krásy však zahrnoval oblé linie. Do plavek tehdy proto dámy naopak usilovně přibíraly.

Bikiny

Revoluční dvoudílné plavky spatřily světlo světa poprvé konkrétně v roce 1946, kdy s bikinami poprvé přišla dvojice Francouzů Louis Réard a Jacques Heim.

Jejich bikiny měly podobu klasických trojúhelníčkových košíčků bez vyztužení a trojúhelníčkových kalhotek svázaných na bocích titěrnými šňůrkami.

S tímto odvážným trendem se ale svět ztotožnil až v uvolněnějších 60. letech, kdy bikiny zažily první boom napříč kontinenty.

V lednu 1964 se také bikiny poprvé objevily na titulní straně módního časopisu a v této době se také začat používat k šití plavek elastan, který byl revoluční ve schopnosti rychle schnout i dobře obepínat tělo.

Další velká vlna bikin pak přišla v roce 1988, kdy pomyslnou reklamní kampaň dvoudílným plavkám udělala Brigitte Bardotová ve filmu A bůh stvořil ženu.

Podobnou reklamní kampaň pro sportovní plavky pak vytvořil o rok později seriál Pobřežní hlídka, díky kterému se staly hitem jednodílné červené minimalistické sportovní plavky, jaké nosila Pamela Anderson.

Vrchol minimalismu – tanga

Maximální úspory použitého materiálu dosáhli výrobci plavek s kalhotkami typu tanga, které zakrývají skutečně jen to nejnutnější.

V moderní době se tento typ oděvu objevil v 70. letech 20. století v Brazílii, a to jakožto součást plavek určených dámám, jejichž hýždě jsou v této oblasti nejobdivovanější částí těla.

V 90. letech pak došlo k jejich rozšíření napříč kontinenty a dokonce i do mužských šatníků.