Detailní informace jí předala její sestřenice Megan Vander Meerová, která sice od Zubřic odešla, dost možná ale za sebe sehnala adekvátní náhradu. „Nečekala jsem, že dostanu šanci, jsem nadšená,“ říká hráčka ročníku 1996.

Jste do rodiny s Megan, takže jste o Přerovu měla informace, je to tak?

Slyšela jsem od ní spoustu dobrých věcí o klubu i městě, tak vznikl můj prvotní zájem hrát v Přerově. Promiňte, jestli ten název říkám špatně (směje se). Říkala, že spoluhráčky byly opravdu milé, trenér impulsivní a náročný, ale v dobrém slova smyslu. Mám ráda, když mě kouč tlačí k tomu, abych byla co nejlepší. Slyšela jsem spoustu pozitivních věcí a jsem ráda, že mám možnost tady hrát. Nečekala jsem, že dostanu takovou šanci, jsem nadšená.

Takže nové angažmá zatím splnilo vaše očekávání?

Ano. Ještě je o hodně předčilo. Megan říkala spoustu pěkných věcí, ale opravdu tady být, na to nenacházím slova. Zázemí je tady skvělé, na městu se mi líbí, že je všechno kousek.

Jaké jsou rozdíly oproti vašim volejbalovým zkušenostem z USA?

Je tady větší konkurence, hráčky tvrdě pracují, alespoň tedy víc než v týmu, kde jsem byla já – oaklandské univerzitě. Holky opravdu chtějí pořád vyhrávat, nejsem zvyklá být v týmu, který má tolik zápalu. Je to určitě trošku jiné. Můj post se tady taky víc zapojuje do hry než v Americe, což se mi líbí. Ráda mám míč během zápasu co nejvíce to jde. Je to prostě jiné, vždycky je něco pozitivní a negativní.

Sledovala jste výkony Megan a týmu v loňské sezoně?

Vloni skončili šestí v lize a čtvrtí v poháru, takže doufám, že se podaří skončit ještě výš. Věřím, že tenhle tým na to má.