Právě s ní jsme si dali po jednom z dopoledních tréninků dostaveníčko a chvíli si popovídali.
Kristýno, dalo by se říci, že v pětadvaceti letech dorůstáš do toho nejlepšího volejbalového věku. Kdo tě k tomuto sportu přivedl a kde?
Ke sportu mě přivedl tatínek, který hrával profesionálně basket. Chtěl, aby alespoň jedno z jeho dětí, protože mám ještě staršího bráchu, dělalo sport. S volejbalem jsem začala kolem desíti let v Plzni na Lokomotivě. Poté jsem přestoupila na plzeňskou Slavii a odtud jsem v sedmnácti šla do ženského týmu Olympu Praha.
Slibně rozjetá kariéra… jak se vyvíjela dál?
V Praze jsem byla čtyři roky a poté jsem přestoupila do rakouského celku Post Vídeň, kde jsem strávila další tři roky. No a teď jsem tady, v Přerově.
Jsi členkou seniorské reprezentace. Nastupovala jsi i v mládežnických výběrech?
To ano. Reprezentovala jsem jak v kadetkách, tak i v juniorkách a pak jsem hned šla i do seniorského výběru. Tam jsem byla tři roky. Poté se ale vyměnili trenéři a mně trvalo dva roky, než jsem se do národního týmu opět probojovala. Vždycky jsem víceméně hrávala jen kvalifikace. Letošní podzimní mistrovství světa bylo mou takovou první větší akcí.
A jak jste dopadli mezi světovou špičkou?
Základní skupinu jsme si opravdu užili. Potrápili jsme Brazilky, porazili jsme tým Itálie a podařilo se nám postoupit do čtvrtfinále. To byl opravdu velký zážitek. Trošku zklamáním pak ale byla druhá část turnaje, která se nám vůbec nepodařila. Nedokázali jsme navázat na předešlé výkony a nakonec jsme skončili na patnácté příčce.
Poslední tři roky jsi hrála v rakouském hlavním městě. Co tě přimělo jít do Přerova, do klubu, který pod starým vedením hrál řadu let jen o udržení?
To byl trošku problém. Ve Vídni jsem ještě měla prodloužit smlouvu na další rok, ale vedení klubu to nechalo tak nějak vyšumět. Následně mi oznámili, že už se mnou nepočítají. Tím pádem jsem ztratila nejdůležitější měsíce na hledání angažmá.
A dalším problémem byla má účast na světovém šampionátu, který zasahoval do sezony. Žádný klub mi nenabídl takové podmínky, aby se mi účast na mistrovství vyplatila.
Poté se mi ozval pan trenér Sirvoň s tím, že mi vytvoří zázemí, a já se mohla naplno soustředit na své výkony v národním týmu. Věděla jsem, že tady budou dobré holky, že bychom mohly hrát slušný volejbal a pod dobrým vedením, takže jsem si řekla, že to zkusím.
Chtěla jsem se hlavně podívat na mistrovství a okusit hrát proti nejlepším volejbalistkám na světě.
Znala jsi už trenéra Sirvoně z dřívějška?
Trénoval mě zhruba rok a půl ve Vídni, takže jsem určitě věděla, do čeho jdu.
Liší se v Přerově četnost tréninků v porovnání s Vídní?
Myslím, že je to zhruba nastejno. Krom jednoho dne trénujeme stále dvoufázově. Je to tedy podobný systém.
Jak to máš s dojížděním do Přerova?
Jelikož jsem z Plzně, musela jsem se do Přerova přestěhovat. Bydlím zhruba deset minut od haly.
K týmu jsi přišla až jako poslední. V pohodě jsi do něj zapadla?
S Ditasem (Dita Galíková), Ejou (Eliška Ticháčková) a s Cebi (Ivana Cebáková) jsem hrála ve Vídni. Ostatní kočky jsem znala z letních turnajů, takže jsem věděla, do čeho jdu. Stejně tak to věděly i holky. (smích)
Ale co se týče hry, to už bylo horší. Naskočila jsem, jak se říká, do rozjetého vlaku, a to se hodně projevilo v prvním zápase proti Ostravě. Nebyla jsem s holkama sehraná a to značně ovlivnilo náš výkon.
Takže partu máte dobrou?
To určitě ano!
I mimo hřiště?
I mimo hřiště…hlavně mimo hřiště. (smích)
Jakou úroveň má podle tebe česká liga v porovnání s tou rakouskou?
Myslím si, že česka liga je na vyšší úrovni. Rakouská liga není moc kvalitní, proto Vídeň hrála Evropské poháry a Champions League. Bylo to tak, že jsme s evropskými týmy hráli na vyšší úrovni. Liga se ve Vídni hrála až na konci sezony.
Na jakou porci utkání jsi tedy byla zvyklá?
Ve Vídni jsme měli hodně zápasů, ale kolik, to přesně nevím. Někdy se nám stalo, že jsme hráli ve středu Champions League a o víkendu Evropskou ligu. Bylo toho určitě víc. Tady se hraje jen v sobotu, takže máme větší odpočinek mezi jednotlivými zápasy. Je to pohodovější.
Nezdá se ti tedy, že 18 utkání v základní části je málo?
Byla jsem zvyklá na větší zápasovou porci, ale já se dobře přizpůsobuji. Mně to tak stačí. (smích)
Prostějov základní část nehraje a nastoupí až na play-off. Myslíš, že je to dobrý systém? Že by v soutěži každého jednoznačně porážel a byl by to s ním zbytečný zápas?
Tak pro nás by to zbytečný zápas nebyl. My bychom si proti Prostějovu rády zahrály, to určitě. Ale zase chápu, že chtějí hrát o úroveň výš. Já jsem to takhle zažila v té Vídni. Chápu, že když jsou tak silné družstvo, tak si chtějí zahrát lepší zápasy. Já osobně doufám, že si proti nim zahrajeme, bylo by to určitě příjemné je trošku potrápit. (smích)
A když třeba srovnáš diváky… v hlavním městě na vás muselo chodit určitě víc lidí než v padesátitisícovém městě, ne? A ještě navíc na evropské soutěže…
Tak to bohužel není pravda. Občas v hale pár lidí zůstalo, když jsme hrály po chlapech, jinak se na nás jezdili dívat opravdu jen příbuzní a kamarádi. Tady v Přerově je to úplně o něčem jiném. Mnohem lepší. Diváci chodí a fandí, to se pak hraje s větší chutí.
Jak si zvykáš na českou extraligu?
Je to docela obtížné, protože člověk je opět na očích. Když hrajete v cizině, tak o vás nikdo neví, sem tam jenom někdo něco zaslechne. Teď jsem tady na očích, je to takový nezvyk. Já si to ale užívám, protože chodí hodně diváků, lidé fandí a je to fajn.
Sama jsi říkala, že ten první zápas s Ostravou vám nevyšel. Teď už ale vyhráváte… myslíš, že to bude klapat dál? Může to být ještě lepší?
Já si myslím, že to pořád může být lepší, že je pořád na čem pracovat. Tak nějak sama cítím, že zápas od zápasu se s holkama cítíme lépe a lépe. Začínáme si více věřit. Chce to určitě čas, ale myslím si, že to bude ještě lepší.
Je to tedy na dobré cestě?
Určitě. Myslím si, že jsme schopny předvádět ještě lepší volejbal.
Kam byste třeba až tak letos mohli dojít, respektive z jaké pozice byste chtěly jít do play-off?
To si raději netroufám moc odhadovat. Těžko říct. Nerada se bavím o nějakých cílech. Nějak se to vyvrbí.
Určitě se budeme snažit, aby to bylo z té nejlepší pozice. Ale stát se může všechno… jsme ženský… my jsme schopny všeho, takže já se raději držím nohama na zemi.
Máte v týmu zavedené nějaké „pokuty“, třeba za pozdní příchod na trénink, vítězný míč celého utkání, přímý bod z podání a tak?
To nemáme. U nás se platí například za rozhovor do novin, televize a rádia. Takže mě přijdete hodně draho. (smích)
A jak jsi zatím na tom?
Po mém příchodu do Přerova už mám třetí rozhovor do novin. Televize už také proběhla, takže se nedoplatím.
Kdo je pokladník?
To ti řeknu příště. Zatím to nevím. (smích)
Už se mi dlouho nestalo, když jsem se s někým bavil, abych musel zaklánět hlavu. Já měřím 192 cm, kolik ty?
No já ještě o něco víc…197 centimetrů.
A na závěr jedna taková vánočná otázka: co bys chtěla mít pod stromečkem?
Já se nejvíc těším, že Vánoce strávím v rodinném kruhu. Určitě proběhne nějaká ta pohádka, a když počasí dovolí, vezmeme s přítelem psíka a vyrazíme na procházku do přírody.
