Ještě před začátkem soutěže se družstvo pravidelně scházelo na utkáních a turnajích beach volejbalu a v srpnu absolvovalo soustředění v Hranicích, které bylo zaměřeno zejména na fyzickou přípravu.

Ta byla hlavní náplní činnosti týmu i v přípravném období před začátkem soutěže v měsíci září.

Poté následovalo několik přátelských utkání a turnaj v Přerově. „Úvodní polovina základní části první ligy byla z naší strany trochu opatrnější, neznali jsme styl hry a kvalitu našich soupeřů a poměr vyhraných a prohraných utkání byl 5:5.

Do druhé poloviny základní části jsme vstoupili už bez respektu a podařilo se nám vyhrát všech deset zápasů. Tím jsme ukončili základní část soutěže na prvním místě a postoupili do finálové skupiny, kde se utkala tři nejlepší družstva z české a z moravské skupiny,“ přiblížil část sezony Peter Birčák, přerovský trenér.

Ve finálové skupině se hráčkám PVK dařilo ve všech domácích utkáních, ale méně úspěšné byly v Praze a v Plzni. I přesto po odehrání všech zápasů skončily jen kvůli horšímu poměru setů na výborném druhém místě.

„Za touto úspěšnou sezonou je úsilí všech hráček a jejich touha po vítězství a radost ze hry. Bez těchto vlastností totiž nelze dělat žádný sport, a to ani na nejvyšší úrovni. Mojí oporou v krizových momentech byl asistent Bohumil Šponar a samozřejmě kapitánka Lenka Hrudíková, která je typem hráčky, jakou bych přál všem trenérům.

Z kádru odešla před začátkem sezony Baštanová a v prosinci i Nucová, které dostaly příležitost v extraligových družstvech. Na druhou stranu ale náš tým doplnily Urbánková a Dvořáková, bývalé hráčky Přerovského volejbalového klubu, které se po několika letech vrátily k závodnímu volejbalu,“ dodal Birčák.

O zhodnocení celé sezony jsme požádaly Lenku Hrudíkovou, kapitánku družstva: „Myslím, že není pochyb o tom, že pro nás byla sezona velmi vydařená. Za úspěch však považuji nejen konečné umístění ve druhé nejvyšší soutěži, v níž jsme coby nováček obsadili výbornou druhou pozici, ale dílčím úspěchem byl bezesporu i odchod dvou hráček z družstva do soutěže nejvyšší, což svědčí jak o slušném tréninkovém nasazení, tak i o kvalitním trenérském vedení.“

„Úspěchem a současně odměnou pro nás bylo také postupné získávání přízně diváků a pozornosti sdělovacích prostředků, když do skončení základní části soutěže jen málokdo věděl, že náš klub jako jediný v republice má zastoupení v extralize a současně i ve druhé nejvyšší soutěži. Pro mne osobně však největším úspěchem bylo to, že se družstvu po podstatnou část sezony dařilo hrát s velkým nasazením a touhou po vítězství, což bývá právě tím nejtěžším. Díky tomu jsme také přehrávali soupeře s mnohdy kvalitnějším hráčským obsazením.“

„Na závěr bych chtěla za družstvo poděkovat vedení klubu za velkou podporu, neboť účast v této soutěži určitě nepatří mezi stěžejní sportovní priority klubu. Přesto však věřím, že dostaneme důvěru i v další sezoně.“

Trenér Birčák závěrem dodal: „Mohu zodpovědně prohlásit, že skupina hráček, která se sešla v »mém« družstvu, je přesně moje krevní skupina. Hráčky věnují volejbalu hodně svého volného času, což je vzhledem k jejich studiu, zaměstnání a rodinám často složité. Jenom díky nim se vždy těším na tréninky a ještě víc na jiné akce, které s volejbalem, ale nejen s ním, jsou spojeny. Pevně doufám, že jim jejich pozitivní přístup vydrží a k volejbalu přivedou i svoje děti, jak jsme domluveni.“

Bohumil Šponar