„První dny jsem vůbec nevěděl, jestli nezůstanu ochrnutý a jak budu schopný fungovat," popisuje Dressler nelehké chvíle na nemocničním lůžku. Naděje mu následně svitla se zákrokem páteře na karvinské chirurgii. Především kvůli svému synovi odmítl přijmout roli poraženého. „Moje motivace byla obrovská a vůle ještě větší. Chtěl jsem dokázat, že na to člověk má a je schopný se vrátit," vysvětluje.

Dnes se může se svým starším, sedmiletým synem proběhnout po fotbalovém hřišti a říká: „Takhle navenek na mně určitě nikdo nic nepozná." Přesto dvojnásobnému otci určitá omezení zůstala. Dříve se účastnil soutěží v silovém trojboji, dnes se plně věnuje už jen jedné z jeho disciplín. V benčpresu neboli tlaku na lavici závodí v kategorii mužů do 110 kilogramů RAW.

„Zkratka RAW znamená bez použití jakýchkoliv podpůrných dresů," objasňuje.

Svou přípravu přitom musí skloubit se zaměstnáním v Přerovských strojírnách.

„Není to úplně snadné. Jako "profesionální amatér" musím ráno na šest do práce, hned z ní pokračuju na trénink a teprve potom se dostanu zpět domů," přibližuje Dressler svůj běžný den.

Dřina a odříkání se mu ovšem vyplácí. Po osmi měsících od operace se na loňském mistrovství České republiky v benčpresu umístil na první příčce ve své kategorii, v absolutním pořadí zaujal čtvrtou pozici. Podobně tomu bylo i letos. Ani tentokrát nenašel ve své třídě přemožitele, v celkovém součtu pak skončil pátý.

Bezpochyby největším úspěchem po zranění je pro Jindřicha Dresslera účast na červnovém mistrovství Evropy v Trutnově.

„S výkonem 220 kilogramů jsem se zařadil na třetí místo ve své kategorii, v absolutním pořadí mi patřila šestnáctá příčka," uvádí. Zároveň byl druhým nejlepším Čechem na soutěži.

Na konec nesmí zapomenout na poděkování svému okolí. „Nevěřím, že bych bez podpory rodiny a umění lékařů v Karviné něco z tohohle kdy dokázal," dodává.

AUTOR: TOMÁŠ STOKLÁSEK