Bývalý asistent kouče KP Brno těžkou úlohu zvládl. S nejmladším týmem v soutěži uhrál osmé místo, dokázal zvednout návštěvnost na domácích zápasech. A mimo jiné si řekl o práci u ženské reprezentace. Nudit se tedy rozhodně nebude. „Kdo do toho sportu nevidí, nedokáže si představit, kolik času to stojí,“ říká v rozhovoru pro Deník.

Pane trenére, jak jste spokojen s první sezonou Přerova pod vaším vedením?
Já jsem na zahájení sezony řekl, že cílem je udržet extraligu, nastavit nějaký trend práce a získat důvěru lidí. Dostali jsme se do play-off, podařilo se nám vydat se určitým směrem. Důkazem jsou povedené turnaje a akce, o které se starají lidé z klubu, což je super. Přilákali jsme lidi na volejbal, na pár zápasů jsme měli tři sta lidí, to je výborné.

Takže jste splnili vše, co jste si vytyčili?
Já jsem trošku zklamaný z toho, že výsledkově jsme mohli uhrát ještě víc. Ale nebuďme nenažraní. Takže vlastně splněno. Když jsem nastupoval, říkal jsem, že to je práce na dva nebo tři roky. Příští rok budou cíle zase vyšší. Za ty dva roky si řekneme, že teprve to je sezona, kdy by měly být vidět výsledky naší práce. Mladé hráčky dorostou, struktura klubu bude nachystaná na to, že se reálně budeme moci prát o prvních šest míst.

Po finanční stránce je na tom klub jak?
Ať chceme nebo ne, ekonomika rozhoduje. Myslím, že po této stránce se klub stabilizoval. Podařilo se nám ušetřit, uhráli jsme výsledky, jaké se dříve uhrály za jiné peníze. Podle mě jsme za ten rok dokázali nastavit, jak to chceme dělat. Víme, co je důležité.

V klubu se vám tedy po prvním roce líbí?
V Přerově se ke mně všichni chovají super. Okolí i hráčky. Jsem mladý, hodně lidí jsem musel přesvědčovat, jestli na to mám nebo ne. Ale ti důležití lidé v klubu za mnou stojí – Stanislav Šmidák, Mirek Lakomý nebo Luboš Svoboda. Ti se ztotožňují s mými názory, pak se vše dělá jednodušeji. Zároveň jsou to lidé, bez kterých by tady volejbal ani nefungoval.

NA TRÉNINKU NEBO V ZÁPASE MŮŽE BÝT ŠÉF JEN JEDEN

Celý tým je velmi mladý, jak jste si s hráčkami rozuměl?
Možná to byla i výhoda, že nejsem o třicet let starší. Holky si o mně určitě zjistily, že jsem byl v KP Brno, že mám nějaké zkušenosti, že jsem jezdil po evropských pohárech. Samozřejmě si něco zkusí. Ale já mám jednu zásadu. Nemám problém být kamarád. Ale když se má rozhodovat, jestli budu kamarád nebo grázl, tak radši pro ně budu ten grázl, aby se dostavil úspěch. Je super mít dobré vztahy mimo hřiště, ale na tréninku a v zápase může být šéf jen jeden. Když někdo nesouhlasí, má prostor po tréninku nebo po zápase se o tom bavit. Když to někdo nepřijme, tak v tom týmu nebude.

Jaké momenty během celé sezony vám utkvěly v paměti?
Měli jsme na začátku těžký los, navíc jsem 7. srpna měl na tréninku tři hráčky. To nebylo jednoduché. Top volejbal v sezoně jsme hráli doma s Brnem. To je přesně zápas, kterým bychom se měli prezentovat. Nevyhráli jsme, ale měli jsme mečbol proti týmu, který bojuje o medaile. Byla plná hala, doprovodná akce, lidi to bavilo, krásný zápas. Byla to reklama na volejbal, tohle tady chceme. Negativně se u mě zapsaly domácí zápasy nadstavby se Šternberkem a Olympem. To byla ostuda, to by se nemělo stávat.

Tým jste víceméně postavili kolem kapitánky Evy Svobodové, která dostala i pozvánku do reprezentace. Podaří se ji v Přerově udržet?
Eva má v Přerově smlouvu. My jí nebráníme, aby odešla, ale kluby v Česku by měly začít dodržovat platné smlouvy. Chtějí Svobodovou, ať za ni zaplatí adekvátní peníze. My řekneme, že za ni chceme třeba půl milionu, a týmy se na nás dívají, jestli jsme normální. Já říkám, že jsme. Chtějí koupit holku, které je dvacet let, patří mezi nejlépe bodující v extralize a má ještě dva roky smlouvu. Pak ty kluby dají nějaké hráčce půl milionu za deset měsíců na platu. Týmy tady přestaly ctít smlouvy. Hráčky podepíší v mládí kontrakty, s rodiči jsou nadšení, a pak se diví, když je nepustíme. Ale proč? Je to smluvní závazek. Já jsem korektní a říkám věci tak, jak jsou. Pracuji pro Přerov a budu hájit jeho zájmy. Hráčka pod smlouvou od nás nebude odcházet za tabulkové nebo ještě nižší ceny. Pak ty smlouvy můžeme zrušit a zavedeme tady kroužky.

Eva Svobodová nicméně má na to, zahrát si i v elitním klubu, je to tak?
Eva má jednu výhodu. Má emoce, to v ženském volejbale často hodně chybí. Je správně drzá. Má na to, aby za rok nebo dva odešla z Přerova třeba i do ciziny. Nebo do top týmu u nás, kde bude hrát o tituly. Nic jí neuteče. Kdyby odešla teď, tak ještě není nachystaná na to být lídr v top týmu. U nás bude dobrý lídr. V sezoně plnila, co jsme od ní čekali.

ZŮSTÁVÁ SVOBODOVÁ I VANDER MEEROVÁ, PŘICHÁZÍ BĚLORUSKA

Jak to bude se zámořskými hráčkami? Zůstávají, nebo se s nimi rozloučíte?
Michelle Gauthierová končí, ale jsem rád, že tady byla. Bojovala s vyšší úrovní volejbalu, ale ukázala nám jiné věci, byla pozitivní a věčně vysmátá, pomáhala nám s mládeží. Makena Schoeneová byla hrozně ráda a poděkovala klubu za příležitost a zkušenosti. Má ale tendenci poznávat jiné kultury. Tuším, že chce do Francie, do druhé nebo třetí ligy. Má tam kamarádku. Megan Vander Meerová by se tady příští rok měla objevit. Domluvení jsme, jen musíme zvládnout papírové věci.

Co působení dalších hráček?
Pokračovat by měla i Kohoutová, Jehlářová, Svobodová, Lucka Zatloukalová, zatím i Gogová. Už teď máme podepsanou Bělorusku Šapovalovou na blok. O příchodu dalších hráček jednáme.

Jak probíhala jednání s novou akvizicí Šapovalovou?
Domlouval jsem ji po druhém čtvrtfinále s Prostějovem asi o půl druhé v noci. Šapovalová nám splňovala přesně to, co jsem chtěl. Je to blokařka, kritérium bylo, že nesmí mít pod 190 cm. Má 195, je pracovitá, umí Anglicky, za dva měsíce se v Polsku naučila Polsky. O náš klub projevila zájem. Taky jednání s agentem bylo výborné. Věřím, že to bude dobrý kup a pomůže nám na síti a v obraně.

Chystáte opět dovést i někoho ze zámoří?
Je možné, že se tady objeví ještě jedna zámořská hráčka, kvůli lepší adaptaci pro Megan. Já teď víc jednám o hráčkách z Běloruska nebo Polska. Ekonomicky je to trošku výhodnější. Doufám, že ten tým poskládáme tak, abychom byli zase o něco výš.

Jaké jsou tedy cíle do další sezony?
Cíle jsou jasné – elitní osmička. Když se do ní nedostaneme, tak je to neúspěch. Hlavně chceme hrát dobrý volejbal, nalákat lidi a dál stabilizovat klub finančně. Taky ještě víc rozjet mládež, abychom vychovávali ještě více talentů.

REPREZENTACE? TOHLE SE NEODMÍTÁ

Teď trošku odbočíme, stal jste se asistentem u ženské reprezentace, je to tak?
S hlavním trenérem nároďáku Zdeňkem Pommerem se známe. Dělali jsme spolu v Olomouci licenci, potkáváme se i nějakou dobu v extralize. Kolem Vánoc mi přišla nabídka, abych s ním spolupracoval u reprezentace. Pokud to bylo jen trošku možné a Přerov mi vyšel vstříc, tak tohle se neodmítá. Co víc chce člověk v trenéřině dosáhnout. Když jsem s volejbalem začínal, ani mě nenapadlo, že budu jednou hlavní trenér v extralize. Víc už je jen angažmá v zahraničí nebo u nároďáku. Je to pro mě čest, můžu taky posbírat zkušenosti, které mohou být cenné i pro přerovský klub. Ten mě v tomto podporuje, za což jsem hrozně rád. Stejně jako žena. Kdo do toho sportu nevidí, nedokáže si představit, kolik času to stojí. Jediné mínus mého působení v Přerově je, že jsem málo s rodinou.

Jak vidíte svou budoucnost u Zubřic?
Teď jsme s klubem domluvení na tři roky. Jeden je za námi, ještě jsou před námi dva. Je tam pak i opce. Může se stát, že tady budu otravovat ještě třeba pět let (úsměv). Smlouvu chci dodržet, práce je rozdělaná, pak se uvidí výsledek.

Na závěr, co byste vzkázal sportovním fanouškům v Přerově?
Když lidi přišli, tak byli super. Bylo to pozitivní. Spousta z nich o nás mluvila dobře, taky ale vím, že další zase kritizují, když se prohrává. To na sportu nemám rád. Budu rád, když se lidi budou na sport v Přerově v prvé řadě chodit bavit a nebudou zbytečně pesimističtí. A taky vzít děti a vést je ke sportu.