Za výchovou juniorských mistrů světa i Evropy z roku 2018 Valentýny Kolářové a Tomáše Šišmy stojí léta osobní kouč Pavel Vychodil.

A právě předseda trenérské rady Veslařského klubu v Městském domě po zásluze převzal ocenění Trenér roku.

„Jsem rád, že mám takový materiál, se kterým se dá pracovat,“ řekl v rozhovoru.

Pane Vychodile, jak jste si užil pro vás veleúspěšný galavečer Nejúspěšnějšího sportovce města Přerova?
První bych chtěl asi poděkovat vám (Přerovskému a hranickému deníku, pozn. red.) za organizaci. Chodívám sem každoročně a vždy je to moc pěkně zorganizované. Druhou věcí je, že jsme měli vlastně čtyři lidi „na bedně“, když to tak řeknu, to je pro nás fantastický úspěch.

Co ocenění Trenér roku znamená pro vás osobně?
Je to pro mě veliká satisfakce, protože ti, co dělají do sportu, určitě vědí, kolik to stojí úsilí a je za tím práce. A to nejen té trenérské. Je tam velký podíl rodičů, zázemí klubu i obrovský podíl svěřenců. Takže já jako trenér bych nic nebyl bez svých svěřenců, ale ten koloběh uzavíráme tím, že oni by beze mě třeba nebyli tam, kde jsou teď.



Každopádně jste vychoval úžasnou generaci, která aktuálně sbírá v dorostenecké a juniorské kategorii skvělé úspěchy. Čím to je? Prostě se to tak sešlo?
Nechci si dávat moc velké zásluhy. Jsem v podstatě klubový trenér, v reprezentaci si je přebírají reprezentační trenéři. Přesto třeba u Tomášů Jelínka a Šišmy se ze srandy říká, že jsem jejich adoptivní otec, protože je znám od nějakých jedenácti let. Než v těch osmnácti letech dosáhli vrcholu své kariéry, tak jsem je trénoval já. Jsem na to hrozně pyšný a jsem rád, že mám takový materiál, se kterým se dá pracovat.

Je možné na tak skvělé úspěchy navázat? Jaké máte další mladé naděje do budoucna?
Máme velice pěknou garnituru děvčat, které trénuje kolega Jirka Olivík. Mně osobně se už v prvním roce mezi dorostenci dostali do reprezentace Martin Sedlák a Tomáš Gajdůšek. Pokud se nic nepokazí, budou v reprezentaci opět. Za čtrnáct dní jednou na dva týdny na soustředění do Itálie, takže věřím, že budou dobře připraveni. Fantastická věc je, že chtějí. Makají, obětují tomu skoro všechno. To se trenérovi hrozně dobře sleduje.

Třeba děvčata Kateřina Pivková a Valentýna Kolářová na osmě sbírají světové medaile už delší dobu. Potrvá to třeba až do olympiády? Může i veslařský Přerov dosáhnout na olympijské hry?
Je pravda, že děvčata kvůli genderové problematice už mají stejný počet disciplín jako muži. Kateřina Pivková teď byla třetí na mistrovství republiky na trenažérech a má velký potenciál. Valentýna se připravuje na přijímací zkoušky na medicínu a letos maturuje. Takže si myslím, že tento rok pro ni bude trošku jiný. Jak jsem taky říkal, přechod do dospělých kategorií je velmi těžký. Také Tomáš Šišma ale už hostoval v Dukle, která o něj má eminentní zájem. Takže jakmile Tomáš bude na vysoké škole, tak se dostane do nějakého armádního střediska, kde má zase cestu otevřenou. Olympiáda není úplně nereálná. Chtěl bych připomenout, že v Pekingu byla na olympiádě Gabriela Vařeková, dojela na šestém místě na dvojskifu s Mirkou Knapkovou.