Nyní jej čeká obhajoba titulu mistra světa na Ukrajině, pak zase blázinec kolem organizace mistrovství Evropy v Přerově. Vše ale na závěr odmění sladký bonbónek v podobě narození dcery. Co dál?

„Že bych šel na mateřskou? Tělo by to možná potřebovalo,“ zavtipkovala ikona českých silových sportů během rozhovoru pro Deník.

Jirko, závody v Litovli byly co se konkurence tyče hodně podobné loňskému mistrovství světa v Přerově, že?

Určitě, závodníci byli možná i lepší. Já jsem byl asi ještě líp připravený. Možná to chvilkami byla one man show, ale rozhodně to tak místy z mého pohledu nevypadalo. Do všeho jsem dával maximum. Bylo to super, myslím, že se to povedlo z hlediska výkonu i pořadatelského.

Grand Prix nesla podtitul Memoriál Gustava Frištenského. Máte k němu nějaký speciální vztah?

Gustav byl jeden z mých velkých vzorů. Protože to bylo v Litovli, pojmenovali jsme Memoriál po něm. Dokonce kámen, kterým se prováděla jedna z disciplín, jsme házeli na stejném místě, kde Frištenský trénoval s Durychem. Proto jsme to tak pojmenovali, aby tam byla zachována Frištenského památka, protože hodně lidí na něj zapomíná. Já ho mám hodně rád, nejen po sportovní stránce, ale i poté lidské.

Proč jste si tentokrát místo Přerova vybrali zrovna Litovel?

V Přerově bude 11. srpna mistrovství Evropy, takže jsme chtěli udělat ještě jeden závod někde trošku jinde. Z měst, která jsou okolo, se nabízela Litovel díky skvělému zázemí v pivovaru a návaznosti na Gustava Frištenského.

Mluví se o brutálních disciplínách, které museli strongmani absolvovat. Tak jaké to byly?

Disciplíny byly trošičku jiné. Je vždycky těžké to vybrat. Když teď dělám disciplíny na Evropu, tak už pomalu nevím, co tam dávat. Je těžké, aby tam bylo od všeho něco. V Litovli jsme nově zvolili házení kamenem, což bylo zajímavé zpestření. Byl tam zase viking press, který je hodně oblíbený, je to velká zkouška ramen. Za každý zdvih se navíc vybíraly nějaké peníze na dětský domov, tak jsem se jich snažil nasázet co nejvíc. Co bylo nejtěžší, tak asi dedaliftové medley. Zvednout za sebou ty dvě činky a na závěr auto. Pořadatelé se totiž trošku sekli. Místo 353 kilo nám na druhou činku dali 393 kilo, což je o dvě kila překonaný světový rekord. Takže tři lidi tam prostě zvedli světový rekord.

Jak jste vítězné závody prožíval vy osobně?

Atmosféra byla úplně úžasná. To se mi fakt líbilo, bylo tam hodně řevu, to přesně potřebuji. Ať je to show, ať je to takové osobní, ať má každý závodník svůj prostor se vyjádřit. Lidi strašně podporovali, to bylo skvělé. Abych pravdu řekl, tak jsem ještě teď trošku unavený. Všechno to pořádat, ještě do toho podat maximální výkon, pak to zase uklidit… Ale rozhodně to stálo za to.

Připravoval jste se nějak speciálně?

Letos to bylo takové hodně omezené zraněními. Třikrát jsem si natrhl nohu, dvakrát hamstring, jednou tříslo. To už jsem fakt myslel, že jsem už starý a že se na to vys…, ale pak jsem říkal ne, musíš ještě makat, obhájit zlato na mistrovství světa a vyhrát vše, co se dá. Takže příprava tady v Chrámu síly byla těžká.

Teď už vás v sobotu 5. července čeká obhajoba titulu mistra světa na Ukrajině. Jak vidíte své šance?

Bude to hodně našlapané, bude tam 23 závodníků z celého světa, na to se strašně těším. No a hned dva dny poté tam bude týmové mistrovství světa, kde jsme jako Česká republika složili hodně silný tým, takže doufám, že urveme aspoň medaili.

Jaká bude oproti loňskému šampionátu v Přerově na Ukrajině konkurence?

Já si myslím, že stejná a možná ještě trošku větší. Těžko říct. Hlavně jsou tam trošku jiné disciplíny a bude hodně záležet, jak to ten den sedne. Na té špičce jsme tak nějak srovnaní. Bude to hodně těžké, ale obhajoba není nereálná.

Řekněme, že obhájíte titul mistra světa. Co bude dál?

Potom máme další Světový pohár, ten bude v Kazachstánu. Na ten se moc těším, je to pro mě exotická země. Pak bude mistrovství Evropy v Přerově a na konci roku se mi narodí dcera, tak jsem zvědavý, co bude potom (úsměv).

Nemrzelo vás, že to nebude kluk, třeba další Gustav Frištenský?

Chvilku jsem myslel, že to bude kluk, ale pak jsem si říkal, že je to jedno, hlavně ať je to zdravé a pěkně to vypadá. Bude to asi hezčí než já (smích).

Jak se těšíte? Na jaký sport dceru dáte?

Těším se strašně. Nevím, jestli ji dám na sport, ale hlavně, aby něco dělala. Hodně lidí říká, že to bude nová strongwoman. Bože jenom to ne, protože je to u těch ženských strašné (smích). Chtěl bych, aby sportovala nebo dělala, co ji baví. Když bude chtít hrát na klavír, tak bude hrát na klavír, co se dá dělat.

A pak z vás bude táta na plný úvazek? Co závodění?

Jako, že bych šel na mateřskou? (smích) Přemýšlel jsem o tom, že by to možná pro moje tělo bylo lepší. Ale ne, chtěl bych závodit dál. Dám si asi chviličku pauzu, chtěl bych si to hlavně užít. Trénovat, doléčit drobná zranění a pak uvidíme.