Nyní se vydal na dráhu populárního strongmana a vede si skvěle. Na předávání cen pro nejlepší sportovce dorazil bezprostředně po návratu z amerického Columbusu, kde skončil devátý na světě mezi amatérskými strongmany. Nebyl by to však Jirka, kdyby byl s tímto výsledkem spokojený. V listopadu by rád vybojoval medaili na profesionálním World's Strongest Man v Norsku, nejprestižnější soutěži strongmanů na světě.

Co říkáte na druhé místo v přerovské anketě? Nemrzí vás, že to nebylo o stupínek lepší?
Nechci říkat, že je to jedno, samozřejmě chci vždy vyhrát. Při podobném ocenění jsem ale rád, že si na mě lidé vůbec vzpomenou, jsem v tomto taky patriotický. Neřeším tolik, jestli jsem první, druhý nebo třetí. Jsem rád, že se mé jméno a můj sport takto dostává do podvědomí, a to mě těší.

Na galavečer jste se dostal ihned po návratu z Ameriky, jak vůbec závody v Columbusu probíhaly?
Skončil jsem devátý. Jednalo se o amatérské mistrovství světa, sjeli se tam však všichni profesionálové. To už tak v našem sportu bývá. Jsem trošku zklamaný, vybral jsem si asi nováčkovskou daň. Američani vše znali, taky skončili na prvních třech místech. Těžké to bylo i vzhledem k časovému posunu a aklimatizaci. Závodil jsem už v Miami, ale tohle byl Columbus, který je u Kanady, a bylo tam mínus patnáct stupňů. Ale nebudu se vymlouvat, vyhraji profesionální mistrovství a bude to.

Jak vidíte své šance na této prestižní akci?
Šance určitě jsou. Ve strongmanovi hodně záleží na disciplínách. Existuje jich asi šedesát. Někdy to člověku padne, jindy ne. Nicméně budu určitě chtít medaili. Je to World's Strongest Man, nejprestižnější závod kategorie do 105 kg na světě, přenáší to třeba Eurosport. Je to takový můj velký sen, takže bych se chtěl dostat minimálně do finále a nejlépe získat medaili.

Je už tedy kariéra strongmana pro vás přednější než ta powerliftera?
Určitě. Nechci teď, aby to znělo nějak nafoukaně, ale v powerliftingu jsem už dobyl, co se dalo. Jsem světový šampión, vyhrál jsem světový pohár, ve svých váhových kategoriích mám několik světových rekordů. Ta motivace tedy už není tak velká. Objevil jsem nový sport, který je divácky atraktivní, táhne lidi, můžu udělat nějakou show. Tím ale neříkám, že bych powerlifting hodil na druhou kolej. Je to moje srdeční záležitost, mám jej vytetovaný na břiše.

Jak moc vám pomáhají základy ze silového trojboje?
Je super základ být silný z powerliftingu. Z toho můžete přenést asi šedesát procent do strongmana. Někdy je ale k ničemu, že člověk umí zvednout velkou váhu, když pak přijde disciplína, kde jde o úplně jinou techniku. Spousta powerlifterů má pak s tímto problém. Strongman je mix síly, dynamiky, rychlosti a vytrvalosti.

Jak jste vůbec se strongmanem začínal?
Začali jsme tady v Přerově, ale bylo to takové, co si uděláš, to máš. Potřebné vybavení se nedá nikde koupit. V Praze už je to jiný svět. Posilovny jsou specializované. V té naší sice není topení a dojíždím tam asi padesát minut, ale mně se toto líbí, nemám rád moderní fitka, mám rád tvrdé podmínky.

Takže nyní žijete spíš v Praze? Co tam vlastně děláte?
Dělám v Praze osobního trenéra, tím pádem vše zvládám jakžtakž skloubit. Trénuji dvakrát, třikrát denně, do toho chodím do práce. Teď se o mě stará přítelkyně, ve všech směrech, i o administrativu. Nevím, jak jsem to zvládal předtím (směje se).

V Přerově se ale taky občas objevíte, je to tak?
Určitě jo. Rád se sem vracím, doma je doma. Když jsem byl třeba půl roku v Praze, tak ta mentalita je tam úplně jiná, vše se děje ve shonu. Tady jako by se zastavil čas, a je to super. Vychází mi to asi jednou měsíčně.

Dokáže se u nás strongman svým sportem uživit?
V Česku je to pořád hodně amatérské. My bychom chtěli strongmana dělat tak, abychom sport zviditelnili, tak uvidíme. Máme profesionální strongmany, kam už patřím, ale vlastně o nic nejde. Člověk dostane kartu, že tam patří, a může závodit na lepších závodech. Chtěl bych být prvním, kdo se tím u nás bude opravdu živit. Mám na to výkony, tělo, jsem správně drzý. Mohlo by se mi to podařit.

Nedávno jste byl vidět i ve sledovaných videoklipech Vladimira 518 a Bena Cristovao. Jak vznikají podobné spolupráce?
Byla to úplná náhoda. S Vladimirem 518 to bylo přes kamaráda. Pro nás to jsou vlastně snadné peníze. No, a Ben za mnou jednou přišel v posilovně, dali jsme se do řeči a zjistili jsme, že jsme oba podobní blázni. Pak jsem jej pozval na trénink, rozjelo se to, teď bydlím v jeho druhém bytě, trénuji ho a spolupráce s ním je super.

Je něco, co byste chtěl komukoliv vzkázat?
Vážím si podpory, lidé často vidí jen práci jednotlivce, já bych ale chtěl poděkovat svému týmu. Je to sice amatérské, ale o to víc si toho vážím, všichni to dělají vlastně zadarmo. Snažím se jim to vracet tím, že vyhrávám a třeba je trénuji ve fitku.