V pondělí vyrazil do Brazílie na jedny z nejprestižnějších závodů strongmanů do 105 kilogramů, které předloni dvakrát ovládl. V pátek by rád přidal třetí triumf, přestože po zranění mu třeba mrtvý tah spadl o neuvěřitelných 200 kilogramů. „Na osmdesát procent už jsem zpátky,“ hlásí česká ikona svého sportu.

Jirko, prozradíte, jak jste vlastně ke svému zranění přišel?
Spousta lidí si bude myslet, že jsem si něco utrhl, jak přenáším ty těžké věci, ale nebylo tomu tak. Na dovolené na Bali jsem se vlastní vinou vyboural na motorce. Povedlo se mi natrhnout vazy v koleni. Jeden zadní, jeden boční a rozpůlit si meniskus. Abych se rychleji dostal zpátky, rozhodl jsem se zúčastnit závodů Arnold Classsic v Brazílii a vyhrát ho.

Spousta lidí by asi spíš v klidu regenerovala, to ale není váš případ, že?
Já to dělám všechno tak nějak opačně. Cítím, že pro tělo to bude nejlepší. Když jsem zraněný, necvičím tolik a nedělá mi to dobře ani psychicky. Teď mě ten závod nutí, abych se dostal rychle do kondice. Je to jen koleno, stávají se mnohem horší věci. Člověk by se z toho neměl, jak se říká pos..t.


Jak těžké bylo se vracet zpátky?
Začal jsem na 198 kilech na mrtvole, takže mrtvý tah mi spadl o dvě stě kilo, protože to prostě nešlo. Jak se pomalu vracíš, tak máš radost z každého kilečka. Je to dobré. Člověk ještě není v plné síle, ale myslím si, že brzy budu.

Na kolik jsi v plné síle teď, týden před závodem?
Řekl bych, že tak na osmdesát procent. Některé věci jsou i paradoxně lepší. Jak jsem hubenější, jsem ohebnější a rychlejší. Některé věci si na to koleno nemůžu dovolit, třeba plný dřep. Musel jsem upravit techniku na některých cvicích. Pro něco je to dobré, pro něco špatné. Třeba levá noha (ta zdravá, pozn. red.) se mi teď strašně zlepšila a dopiloval jsem disbalance.

Jak vidíte své šance v Brazílii?
Chtěl bych určitě vyhrát běhavé medley. To bude pro to koleno takové symbolické. Sousta lidí si myslí, že to bude nejhorší. To ale bude atlasův kámen. Takže moje predikce jsou, že vyhraji běhavé medley, jednoručku, když to půjde, tak vyhraji i atlas, říkám to tady samozřejmě skromně (smích). Ne, vážně na to mám, ale uvidíme, co tam udělá to koleno. Atlas je naštěstí poslední, takže to udělám strategicky. Ale v jednoručce bych z toho rád udělal takovou one man show.

Co konkurence?
Vůbec nevím, kdo tam přijede. Konkurence mě ani tak nezajímá. Paradoxní je, že dřív jsem to tak měl taky, ale jakmile jsem to začal řešit, tak jsem se zhoršoval. Teď to vůbec neřeším a je mi dobře. Tak by to asi mělo být. Největším soupeřem jsi vždycky ty sám. Teď se k tomu přidalo to koleno a já jsem strašně rád, jaký posun jsem za měsíc a půl udělal. Vylezl jsem dvoutisícovku v Tatrách, horší už to bylo dolů (úsměv). Člověk jde pořád nějak proti tomu. Snaží se být lepší, než může být. Nesedí na zadku a nenadává, že byl v té Indonésii debil, vysekal se na motorce a dobré to bude až za půl roku. Řekl jsem, že už je to v pohodě a zase budu vyhrávat.

Po návratu už se asi budete naplno věnovat přípravám na letošní vrchol Word‘s Strongest Man, který sám pořádáte právě v Přerově, je to tak?
Už bych měl. Blíží se nám to. Buď to bude 18. nebo 11. srpna, to ještě musíme doladit. Budou tady nejsilnější muži do 105 kilo z Kanady, Austrálie nebo Jižní Afriky. Těším se na to. Je s tím spousta práce, ale myslím si, že to bude stát za to. Určitě se přijďte podívat.




Disciplíny Arnold Classic South America
- Atlasův kámen (120 kg do výšky 1,4 m)
- jednoruční činka (70 kg nad hlavu)
- medley (20m běh s 300 kg na zádech, zpět s 120kg kufry, na závěr mrtvý tah 240 kg)