Kliknutím zvětšíteV předkole mistrovství Evropy jste odehráli dva skvělé zápasy proti stříbrnému a bronzovému medailistovi z posledního mistrovství světa. Přesto to nestačilo. Jak moc to teď bolí?
Takhle bych to úplně neviděl. Vzhledem k tomu, jak těžkou skupinu jsme měli, myslím si, že jsme překvapili nejen sami sebe, ale i celou házenkářskou veřejnost. V podstatě jsem zaznamenal jen samé pozitivní ohlasy.
Nejdříve jste vinou onemocnění covidem-19 nemohli odcestovat na mistrovství světa, kam jste se kvalifikovali po šesti letech, a nyní Vám velký úspěch utekl skutečně o chlup. Pamatujete ve své dosavadní kariéře na něco srovnatelného?
Co si tak pamatuji, tak se asi nic podobného nestalo. Oba ty případy ale byly úplně jiné. Do Egypta jsme nejeli kvůli koroně a teď jsme byli blízko sportovní senzaci. A je to vážně škoda. Byli jsme připraveni na turnaji ukázat to nejlepší, čeho jsme schopni.
Jak jste vy osobně spokojen se svými výkony v kvalifikaci a základní skupině?
Upřímně? Nejsem. Nejdřív jsem bral antibiotika, pořádně jsem netrénoval a potom nás zase zavřeli do karantény. Ze všech těchto důvodů prostě mé výkony nebyly takové, jaké bych si představoval. Jsem ale rád, že můj parťák Tomáš Piroch, mimochodem debutant na mistrovství Evropy, mě dokázal na stejné pozici skvěle zastoupit. Takže to ve výsledku bylo pro tým dobré.
Co říkáte na to, že v reprezentaci dostal šanci i hráči z české extraligy, kteří navíc několikrát převzali roli tahounů?
Je to super! Myslím, že tímto mistrovstvím se těm klukům otevřou dveře do Evropy. Jsem také rád, že přesně těmito momenty se tvoří nový mladý tým, který má před sebou jistě velkou budoucnost.
Při všech vašich zápasech byla v hledišti dobře vidět i česká vlajka s nápisem „Žeravice“. Znamená to tedy, že byla na zápasech přítomna i vaše rodina?
Ano. Přijeli rodiče i plno známých. Celkově byla ale atmosféra v Bratislavě výborná. Škoda jen té pětadvacetiprocentní povolené kapacity. Myslím, že by lidí přijelo mnohem víc. Jestli si totiž na něco rozhodně nemůžeme stěžovat, tak to jsou fanoušci. Ti byli v některých momentech zápasů skutečně neuvěřitelní. Ve výsledku to byli oni, kdo nás dohnal k takovým výkonům.
Jak jste vy osobně vnímal divoké odvolávání realizačního týmu po loňském nuceném odstoupení z mistrovství světa?
Ani ve snu mě nenapadlo, že by to mohlo dopadnout až takhle. A osobně se k tomu raději vyjadřovat nebudu. Až čas ukáže, zda to byl dobrý nebo špatný krok. Náš současný kouč je prostě Rastislav Trtík. A jestli reprezentaci povede i po tomto turnaji, to se uvidí.
Na něho jsem se právě chtěl zeptat. Jak se vám hrálo pod novým trenérem Rastislavem Trtíkem, který právě po onom kontroverzním rozhodnutí svazu český nároďák převzal?
Vznikl celý úplně nový realizační tým a já s ním nemám jediný problém. Náš herní styl zůstal stejný, a i když tam Rasťa (Trtík, pozn. red.) přinesl něco svého, tak v mnoha věcech se nám přizpůsobil.
Za svou kariéru jste kromě Česka hrál i v Maďarsku a nyní v Bělorusku. Jak byste porovnal házenkářské podmínky v těchto třech zemích?
V české nejvyšší soutěži jsem odehrál pouze jeden rok, když mi bylo osmnáct. To tedy srovnávat nebudu. Maďarsko a Bělorusko ale už srovnávat můžu. Maďarsko je samozřejmě mnohem vyspělejší. Ať už infrastrukturou, ale i zájmem o házenou.
A jak se vlastně váš přestup do běloruského Brestu zrodil?
Zvažoval jsem v té době více nabídek. Mohl jsem buď zůstat v Szegedu, ale také přestoupit do Německa či Francie. Nakonec ale u mě převážila touha zůstat v Lize mistrů, kterou jsem hrál už předtím. A také jsem chtěl pokračovat ve „španělském stylu házené“. Tato dvě kritéria nakonec splňoval pouze Brest. A tak jsem neváhal.
Se svým týmem nyní vedete domácí tabulku a hrajete i Ligu mistrů. Jaké má tým ambice do budoucna?
Klub má velké ambice. V posledních letech prošel obrovskou změnou. Minulý rok se v Lize mistrů dokonce umístil mezi nejlepšími osmi. To se letos vinou špatného začátku bohužel nepovede. I přes to všechno ale vysoké ambice zůstávají.
Jak se vám v Brestu žije?
To je otázka, kterou slýchávám poměrně často (smích). Musím ale říct, že Brest je klasické evropské město přímo na hranicích s Polskem. Nevidím s životem v něm žádný problém.
Vnímáte i vy hráči současné dění v Bělorusku vyvolané po kontroverzních prezidentských volbách?
Jediný problém vnímám v tom, že kvůli restrikcím z Evropské unie nemůžeme létat na Ligu mistrů rovnou, ale musíme využít mezipřistání v Polsku.
A ta politická situace uvnitř státu se vás nijak nedotýká?
Mě jako profesionálního sportovce ne. V běžném životě žádné tlaky nepociťuji. Všechny zprávy o situaci zde se dovídám spíše z českých médií.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
