Za béčko Radslavic, jak se už druhou sezonu jmenuje prosenický celek (k nevoli některých fanoušků), v posledním zápase pomohl k rozkladu Lověšic dvěma góly v závěru na konečných 7:2.

„To už soupeř byl odevzdanější. Já hlavně nehraji v útoku, mám střed zálohy, my máme jiné šutéry. Útok máme fakt silný,“ chce 40letý srdcař vyzdvihnout hlavně ofenzivní prosenická esa.

„Marek Přikryl se postupně zase rozjíždí. Je důležité, že společně s Vychodilem zůstali, přestože měli nabídky. K tomu Zwesper, Fikr, to že jsem teď dal dva góly já, to je spíš náhoda,“ dodal.

Dva góly v posledním zápase, to bude pro hrajícího předsedu asi v kabině drahé, co?

To vůbec, takhle to neřešíme. Hlavně to chceme dotáhnout co nejvýš, skončit v první trojce. Máme hymnu, zpíváme: „My ten okres stejně vyhrajem!“ Mně se to ještě za těch dvacet let nestalo. A chtěl bych to dokázat (úsměv). Rádi bychom zaútočili na první flek. Ale proti Kozlovicím B to bude těžké.

Ale s postupem by to administrativně pro béčko Radslavic bylo asi složitější, ne?

Na postup nemíříme, ani nemáme tu možnost. V I. B třídě máme áčko, takže to nejde. Okres je pro nás ideální soutěž, chceme ho hrát.

Radim Klimecký v dresu Radslavic B. Nebo, chcete-li ProsenicRadim Klimecký v dresu Radslavic B. Nebo, chcete-li, ProsenicZdroj: se svolením R. Klimeckého

A co kdyby se tým vrátil pod hlavičku Sokola Prosenice?

Možnost by to asi byla. V okresu je to ale jako na houpačce. Jednou máte dvacet hráčů a za půl roku jich je deset. Máme teď polštář, když můžeme spolupracovat s Radslavicemi. Je tam třeba možnost sáhnout do dorostu, když je potřeba. Letos jsme to udělat nemuseli, ale ta možnost tam je. Je to pro nás komfortnější. Za mě je to dobrá spolupráce.

Jméno sousední vesnice ale někteří proseničtí patrioti asi ale skousávali těžko…

Samozřejmě. Za ty dva roky už to trošku utichlo. Už si asi zvykli. Pořád fandí a myslím, že návštěvnost je solidní, pořád tam fotbal táhne. Z pozice předsedy je to pro mě dobrá zpráva, že to děláme dobře.

Je to dva roky od nečekaného odchodu Zbyňka Švedika, po kterém jste se chopil vůdčí role v prosenickém fotbale. V červnu poprvé pořádáte memoriál na jeho počest, je to tak?

Ano. Chceme se hlavně sejít, nalákat okolní vesnické týmy z malé i velké kopané, ať dají do kupy , kluky, kteří Zbyňu znali. Z části to zaštítí městská policie (Zbyněk Švedik pracoval u Městské policie Přerov, pozn. red.). Loni jsme to udělat nemohli, protože jsme dělali novou závlahu. Je to pořád v nás, udělal tam kus práce, chceme mu to oplatit aspoň tím, že na něj takto zavzpomínáme.

Prosenice truchlí. Navždy odešla (nejen) fotbalová ikona Zbyněk Švedik.
Předčasná ztráta. Odešla ikona prosenického fotbalu, obec vyhlásila sbírku

Přesuňme se k florbalu. Naskočil jste z přerovského béčka z regionální soutěže do Národní ligy za Hranice a patřil ke klíčovým hráčům v závěrečné jízdě do play-off. Jak sezonu hodnotíte?

Hodnotím to famózně. V listopadu jsem zjistil, že mi hra na celostátní úrovni asi chybí. Vždycky jsem na Hranice rád vzpomínal, odehrál jsem tam tři roky, z divize jsme to vykopali do Národní ligy, zahrál jsem si play-off, které přerušil covid. Teď Hranice neměly až tak široký kádr jako třeba Přerov. Bojovaly s tím a pořád mě trošku přemlouvaly. Dal jsem tedy pár tréninků a šel rovnou do hry. Prvních pár zápasů do Vánoc nevyšlo mně ani týmu. Dokonce jsem přemýšlel, že to vzdám. Pak se to ale nějak po Novém roce změnilo. Zbytek sezony jsme dotáhli, přestože nikdo netipoval, že v play-off budeme. Dostali jsme se tam těžkými zápasy, výhrami v Havířově, Opavě a podobně.

Radim Klimecký
Po postupu třetí místo! To se nečekalo, říká florbalista Hranic Klimecký

A bylo to v závěru základní části velké drama. A vy jste byl za hrdinu.

Museli jsme hlavně vyhrát poslední zápas v Šumperku aspoň za dva body. To jsme dotáhli, když jsem vyrovnával v základní hrací době. V prodloužení jsem pak nahrával na rozhodující gól. To byl náš vrchol. V play-off už jsme hráli uvolněně, protože jsme neměli ambice postoupit do první ligy. Hlavně jsme nemuseli řešit baráž, což je na dlouho a ještě bych byl ve florbalovém procesu. A to by asi rodina neunesla, to by nešlo (úsměv). Takže to dopadlo dobře.

Co víc, Hranice nebyly daleko od obří senzace a coby poslední účastník čtvrtfinále málem vyřadily jasného vítěze základní části a největšího adepta na postup do 1. ligy z Kopřivnice. Jak se vám to povedlo?

Dostali jsme na úvod venku nakládačku, ale druhý zápas jsme tam zvládli, když jsem vyrovnával sekundu před koncem a pak jsme vyhráli v prodloužení. Dostali jsme se pak až do rozhodujícího pátého zápasu, v jeho polovině to bylo 3:3 a Kopřivničáci byli fakt nervózní. Ale kvalitou byli jinde (duel nakonec doma ovládli 9:3, pozn. red.). My hráli z obrany, soustředili se na vlastní pásmo a chtěli útočit do otevřené obrany. Kopřivnice ale byla jinde.

A neláká vás to ještě v další sezoně v Národní lize zkusit?

Ne, když tam hraji se sedmnáctiletými kluky, to už je o generaci jinde! (smích) Vzpomínat na to budu neskutečně, parta tam bude nadále určitě skvělá. Trošku mě to mrzí, ale mám doma dvě děti. Půjdu si už jen zase zašmrdlat za přerovské béčko.

Florbalisté FBC Přerov v derby proti FBC Hranice.
Derby okořenil bratrský souboj Klimeckých. Radoval se hranický Radim

Taky běháte, to je další velká vášeň, že?

Jo, teď zrovna jsem si v práci dal patnáct kilometrů. Rozjíždím tady Armádní běžeckou ligu. Běháme spolu s ženou a už do toho začleňuji i skoro tříletou dceru (úsměv). Když mám možnost, tak si dáme s manželkou nějaké závody přes týden, když není fotbal.

Radim Klimecký se ženou NelouRadim Klimecký se ženou NelouZdroj: se svolením R. Klimeckého

Máte nějaké běžecké cíle?

Teď jsem postoupil prvním rokem do kategorii čtyřicet plus. Armádní ligu rozjíždíme v Brně, chci se tam držet do třetího místa. Tempo na desítku nějakých 3:45.