Přes finanční komplikace pokračují přípravy tras, na kterých se i v těchto dnech nejen v podhradí Helfštýna objevují vděční milovníci horských kol v rámci příjemné duševní regenerace. A snad i tréninku. Závod by se měl uskutečnit 5. září.

„Na trase vidím desítky projetých stop od pneumatik. To je úžasná odpověď lidí, každý z nás hledá potřebu někam vypadnout, bez roušky se projet na kole, vyčistit hlavu, zasportovat si,“ pochvaluje si Aleš Procházka.

Navštívil jsem vás přímo v lese na části trati Author Šela Marathonu. Co přesně tady dnes provádíte?

Author Šela Marathon má zhruba 130 kilometrů tras ve volné přírodě. Je potřeba je průběžně udržovat. Sečení, kosení, přes zimu ale kvůli vichřici spadne tu a tam nějaký strom. Tu a tam se ve spolupráci s revírníky domlouváme na odstraňování závalů. Když je to něco většího, je potřeba větší technika, pokud jde o drobné věci, řešíme je vlastními silami. V nejlepším případě dřevo odkoupíme pro vlastní potřebu, pro topení. Teď třeba sedíme na jasanu, ze kterého dnes odpoledne bude hotová lávka. Tu a tam si příroda vezme zpět to, co vybudujeme.

Popadaných stromů je ale kolem nás požehnaně, je to standard?

Zrovna tady i na druhé straně Moravské brány u jasanu funguje epidemie chalára, což je houba, která sežere kořenový systém. Stává se ze mě skoro víc lesník než pořadatel (směje se). A přiznám se, že mě to i mnohem víc baví. Fungování v přírodě je má druhá kancelář. Sežere to zkrátka kořenový bal, takže strom nemá kořeny, pak foukne a spadne. To je běžné, ale není to nic proti tomu, co jsme zažili před dvěma lety, když byla jarní vichřice a lesní porosty tady byly zavřené tři nebo čtyři měsíce. Závod jsme museli stejně jako letos přesunout na září.

Co pro vás odklad 21. ročníku závodu znamená? Jak celou situaci prožíváte?

Mně se především ulevilo. Jako ředitel závodu jsem byl první v republice, který vyhlásil přesun. Pak se spustila lavina přesouvání. Znamená to pro mě půlrok duševního klidu, protože po dlouhé době si můžu užívat jaro. Procházky se psem, dívám se na pučící přírodu. Je to hrozně fajn, být bez stresu blížícího se závodu. Pořádání závodu je taková nepodstatná kravina proti tomu, co řešíme teď. Každý z nás má své osobní problémy, ať už se živí jako zaměstnanec, nebo jako já, OSVČ. Vidím u lidí obrovskou chuť žít. Všichni si navzájem přejeme, ať to dobře dopadne. Vidím tady obrovskou vstřícnost, sounáležitost, zatím nám nikdo nehodil klacky pod nohy ve smyslu represe státu. Závod je ještě daleko a v hlavě mám i myšlenku, že se může letos zrušit. Záleží ale na tom, jak se celá situace bude vyvíjet, je to nepodstatné.

Máte už směrem k nastalé situaci ohlasy z řad závodníků?

Ohlasy mám z nejbližšího pořadatelského okolí. Teď je tak mimořádná situace, že se k tomu nikdo nemusí vyjadřovat. Každý si teď žijeme vlastní životní situaci. Myslel jsem si, že větší pecku než povodně v roce 1997 v regionu nezažijeme. Tohle všechno přebilo. Valí se to na nás ze všech stran. Třeba i úprava tratě je pro mě ohromná očista. Prožívám takový duševní orgasmus, když tady jdu večer se psem a na trase vidím desítky projetých stop od pneumatik. To je úžasná odpověď lidí, každý z nás hledá potřebu někam vypadnout, bez roušky se projet na kole, vyčistit hlavu, zasportovat si. Neskromně si myslím, že velkou měrou naší značenou trasou přispíváme k tomu, že lidé mohou po těchto úsecích jezdit. A to mě hrozně těší. Lidé mají asi pocity stejné. Pár lidí se vtipně ohlásilo s tím, že v září má domluvenou dovolenou a nemůže jet Author Šela Marathon. Tak jsme asi tři startovná poslali zpátky. Ale zbytek účastníků vyčkává, tak uvidíme.

Nebýt vašeho úsilí a Author Šela Marathonu by oblíbené cykloturistické trasy Moravské brány mohly zaniknout. Nekomplikuje vaše počínání současná ekonomicky náročnější situace?

Je to samozřejmě i náš zájem, trať potřebujeme mít připravenou. Máme technické vybavení – terénní vůz, motorové pily, bubnové sekačky. Vegetace si žije svým životem. Pokud tu trasu ve vegetačním období pravidelně minimálně jednou za dva měsíce neprokosíme, tak se ta místa ztratí a jsou neprůchodná. Když to navíc má nějaký smysl dělat, děláme to rádi. Nechci si stěžovat a brečet, protože bití jsme všichni, ale komplikací je, že jsme v tuto chvíli zjistili, že jsme prakticky bez prostředků. Máme vyplacené granty od statutárního města Přerov, od města Lipník nad Bečvou. To máme na účtu, ale nemůžeme na to sáhnout, jsou to účelové dotace, vše je vázáno na konání akce. Máme schválenou stotisícovou dotaci z Olomouckého kraje, ale tam je stop stav. Chápu samozřejmě, že je stav nouze a nikdo neví, jestli se to náhodou nezruší. Nebo jestli pořadatelé, kteří budou schopni nějakou akci uspořádat, můžou vůbec počítat s nějakou podporou, ať už schválenou, nebo nějakou osekanou. V tuto chvíli jsme bez možností provozních prostředků, protože i výnos ze startovného, který se k tomu váže, je zmražen. Asi padesát tisíc korun nám tam leží a neví se, jestli akce bude, nebo nebude. To je komplikace. Ale naši činnost děláme rádi a chvíli jsme schopni to dělat i jaksi z vlastního zájmu. Když si ale vezmete, že jsou to desítky hodin, tak dlouhodobě je to neudržitelný stav. Takže pevně doufám, že se zářijový závod se uskuteční a vše se vrátí do původních kolejí.