Řeč je o studentce Gymnázia Jakuba Škody Karolíně Jandové, která v ten pravý čas změnila své působiště, a i když žije v Přerově, hájí barvy 1. DGC Bystřice pod Hostýnem. Po právě skončené sezoně jsme si s ní popovídali o letošních úspěších.

Naposledy jsme se viděli na anketě „Nejúspěšnější sportovec Přerovska“ pro rok 2010 letos v březnu, kde jsem ti předával cenu „Sportovní hvězda Přerovského a hranického deníku“. Co se od té doby změnilo?
Vyhrála jsem potřetí za sebou mistrovství České republiky v juniorkách, v létě jsem se zúčastnila mistrovství Evropy juniorů v italském Naturnu a byla jsem s týmem 1. DGC Bystřice pod Hostýnem na Poháru mistrů evropských zemí rovněž v Itálii, kde jsme získali bronzovou medaili.

Takže se váš oddíl stal třetím nejlepším v Evropě?
Dá se říci, že ano. Jedná se o týmovou soutěž, kdy vítězové nejvyšších soutěží z celé Evropy jedou na jeden turnaj, kde se utkají proti sobě.

Je to zhruba rok, co jsi přestoupila do Bystřice pod Hostýnem. Přispělo k tomu i zrušení hřiště na „Černé Hoře“ v Přerově, kde váš klub trénoval?
Tak v první řadě přišla nabídka z Bystřice, že by chtěli, abych hrála za jejich ženský tým. No a zrušení hřiště v tom hrálo také určitě svou roli.

Věděli jste nějaký čas dopředu, že se to hřiště bude rušit, nebo to přišlo ráz na ráz?
Majitel nám to pověděl jako hotovou věc a nechtěl se ani bavit třeba o nějakém přemístění.
Je to škoda, protože tím, že to bylo v hale, tak jsme v zimě pořádali turnaje, chodila tam veřejnost a mohli jsme případně nabrat nějaké děti. Navíc to byla jediná hala na Moravě a prakticky i v celé republice, protože pak už byla hala jen v Děčíně, kde se nenašel nikdo, kdo by nějaký turnaj uspořádal.

Neblesklo ti třeba v tu chvíli hlavou, že už nemáš v Přerově kde trénovat, tak si budeš muset najít nějaký jiný sport?
To rozhodně ne. Čeští sportovci jsou ctižádostiví a já se rozhodla, že se minigolfu jen tak nevzdám. Příkladem mi byla například rychlobruslařka Martina Sáblíková, která u nás nemá kde trénovat a přitom je jednou z nejlepších na světě.

Tím, že tady zrušili hřiště, zanikl i celý klub nebo trénují někde jinde?
Prakticky pomalu zaniká. Byla jsem v klubu se spolužákem Adamem Doležálkem jediná mladá a tím, že už nemají hřiště, tak nemají jak nabrat nové členy.

Ale na turnaje ještě jezdí, ne?
To ano, ovšem v menší intenzitě, než to bylo dřív.

A trénují vůbec někde?
Většinou to je tak, že se trénuje na tom hřišti, kde se má hrát nějaký turnaj.

Takže vy tam jedete třeba víkend před turnajem, trénujete a za týden se tam vracíte a hraje se naostro?
Kdepak, turnaje jsou totiž každý víkend. Dělá se to tak, že v pátek a v sobotu se trénuje a v neděli je turnaj.

Titul mi spadl do klína

Budeš mi tedy schopná odpovědět, když se tě zeptám, kolikrát týdně trénuješ?
Netrénuji (smích). De facto vážně ne, jen před turnaji. Teď ale vybudovali v Olomouci v jednom nákupním centru nové dráhy. Snažím se tam alespoň jednou týdně dostat. Je to ale pro mě určitě náročnější, než když jsme měli hřiště v Přerově.

Kolik je u nás v republice aktivních, registrovaných minigolfistů?
Není to žádný masivní sport. V celé republice to je něco kolem dvou stovek aktivních hráčů a hráček. K nám do Přerova na turnaj jezdila vždy tak polovina.

V úvodu jsi zmínila, že ses letos stala potřetí za sebou juniorskou mistryní republiky. Jak a kde k tomu došlo?
Hrálo se na venkovních drahách v Rakovníku. Mou největší konkurentkou byla oddílová kolegyně z Bystřice Lucie Pavelková. Hlavně první den, kdy se hrálo na eternitu, to bylo hodně těsné, rozdíl mezi námi byl pouhý jeden úder. Na druhý den na betonovém povrchu jí to moc nešlo a juniorský titul mi tak spadl do klína. Skvěle však zahrála i bronzová Ema Blažková z MGC Olomouc.

S ženami jsem vybouchla

Hraješ už i za ženy?
V kategorii žen ještě nenastupuji. Hraje se ale tak zvaný KO systém, kdy šestnáct nejlepších seniorek, žen a juniorek hraje proti sobě vyřazovacím způsobem v pavouku. Do této soutěže jsem šla z celkového pátého místa, ale vybouchla jsem hned v prvním kole.

Poté následovala reprezentace a mistrovství Evropy v Itálii. Dařilo se?
S juniorským družstvem jsme skončili těsně čtvrtí o pět nebo šest úderů. V jednotlivcích se hrálo opět KO systémem. Postoupila jsem do druhého kola a až na poslední dráze mě porazila soupeřka z Německa, kde jsou jedni z nejlepších hráčů na světě.

Tomu určitě také odpovídá jejich členská základna…
Zatímco u nás je registrováno na čtyři tisíce minigolfistů, tak v Německu to je čtyřicet tisíc.

Dalšího úspěchu jsi dosáhla po vyhodnocení všech turnajů na území ČR. V konečném zúčtování jsi obsadila druhé místo mezi ženami, což je skvělý výsledek. Jak dlouhá cesta k tomu vedla?
Turnajů můžeš objezdit, kolik chceš, započítávají se však body jen ze sedmi nejlepších.

A kolika ses jich zúčastnila ty?
Počítala jsem to, a vyšlo mi dvacet pět, což je nejvíce ze všech (smích).

Minigolfem se neuživíte, ani v Německu

Teď už máš po sezoně. Jak se tedy nyní udržuješ ve formě?
Olomoučtí hráči převzali tradici našich turnajů, které pořádal pan Rejhon, a začali je dělat v Olomouci, takže od října až do března hraji každý měsíc jeden turnaj.

Máte v klubu nějakého trenéra, který vás vede a radí jak hrát, nebo jezdíš sama na tréninky?
Na tréninky jezdím sama, někdy i s Přerováky nebo se domluvím i s olomouckými hráči. Co se týká turnajů, tak tam už přijedou někteří i z Bystřice, takže trénuji s nimi. Na extralize máme většinou trenéra Ivana Macha, hráče německé bundesligy.

Dá se minigolfem, například v Německu, uživit?
Nedá, je to vyloženě jen koníček, který není příliš atraktivní pro sponzory a proto si většinu hradí kluby.

Za co nejvíce utrácíte?
Já zaplatím klubový příspěvek a o nic se nestarám. Klub nám zajistí cestu, ubytování, startovné a tak dále. Hůl máš pouze jednu, která ti vydrží třeba deset let, takže s tím problém není. Nejhorší je to ale s míčky. Těch je na světě tolik, že se to nedá ani spočítat.

Míček se musí zahřát nebo chladit

Až tak? A podle čeho se rozdělují?
Podle velikosti, tvrdosti, povrchu a odskoku od dráhy. Cena jednoho míčku se pohybuje kolem 350 korun. Jsou třeba i reprezentace, které mají několik tisíc míčků, jako například Němci.

Tak to je slušné. Ale jak se dá z takového počtu vybrat ten, který bude na danou dráhu nejlepší?
To už jsou všechno zkušenosti. Přičemž balonek nemůžeš jen tak vzít a hrát. Ještě se musí upravit. Buďto jej zahříváš nebo chladíš podle počasí, vlhkosti a podle toho, jak hraješ ty sám.
Od toho, jak si umíš míček připravit, tak se odvíjí, co na dráze dáš. Můžeš dát dobrý úder, ale pokud máš špatně připravený balon, tak nemáš šanci, aby ti tam něco spadlo.

A ty osobně máš třeba kolik míčků?
Něco kolem padesáti. Mám nějaké základní, co má každý, a pak i nějaké speciální, ale také ty, které se mi líbí (smích).

Takže když to shrnu, tak čím víc míčků klub má, tím je bohatší?
Přesně tak.