Ze všeho nejdříve se Poljanský musel týden aklimatizovat na tamní podmínky, a až poté se mohl vydat na výstup.

„Chtěl jsem to zvládnout alpským stylem na jeden zátah, což se mi bohužel nepodařilo a musel jsem spát v horách pod širákem. Celý výstup, který nakonec trval den a půl, jsem absolvoval sám bez doprovodu a dopomoci. Neměl jsem s sebou jídlo ani pití,“ přiblížil část své expedice přerovský dobrodruh.

To vše s sebou ale také přineslo komplikace a zdravotní potíže: „Měl jsem svalové horečky, prochlazené ledviny a v důsledku hypoglykemického dluhu vážné problémy se slinivkou.“

Voda v jezeře o rozloze 80x30 metrů byla plná ledových ker a měla dva stupně Celsia. Pavel si v něm zaplaval a po dvou hodinách se opět vracel dolů do tábora.

Věděl však, že na další jezera již nemá: „Zbylá jezera jsem musel odložit z vážných zdravotních důvodů na příští expedice, jejímž cílem bude zdolání Lago Popa a Laguny Verde za přítomnosti vrcholných představitelů sousedících měst.“

Poljanský, jehož nové motto zní: Nezajímají mě medaile, ale adrenalin, závěrem dodal: „Vážím si toho, že se mohu připravovat na své akce se členy oddílu TJ Spartak plavání Přerov pod vedením trenéra Jaroslava Hýzla.“