Náročné skládání kádru Zubrů pro příští sezonu jej však dostihlo i tam. „Dá se říct, že to byl trošičku i relax. Vypnout jsem ale nemohl, řešil jsem celou dobu gólmana,“ směje se 39letý útočník, který letos dovezl pouze bramborovou medaili.

Jak jste si užil světový šampionát v Roaně a Asiagu?

Bylo to super, jedinou kaňkou pro mě je to, že jsme snad poprvé v české historii na tomto mistrovství nezískali medaili. Jinak to bylo skvělé, parta výborná, ten týden v Itálii byl zorganizovaný skvěle. Všichni jsme si to moc užili, ale něco tomu chybělo (usmívá se).

Když to porovnáte s loňským domácím mistrovstvím světa v Přerově, který turnaj se vám líbil víc?

Ještě jsem zažil jedno v Bolzanu, kde jsme vyhráli. Jestli to můžu srovnat, tak Bolzano bylo asi nejlepší, co se týká zázemí. To domácí je zase takové specifické. Je to doma, chcete získat zlatou, ale pořád jste prakticky v práci a jen si odskočíte na zápasy. Teď tomu oproti Bolzanu chyběla jen ta medaile.

Přitom v základní skupině jste byli naprosto suverénní. Proč to letos nevyšlo?

Už ve čtvrtfinále se Slovinci jsme se trošku trápili, dali jsme jim góly až na konci zápasu. Sportovně musím přiznat, že v semifinále nás Američané přehráli, byli lepší fyzicky, bruslařsky, kombinačně, ve všem. Mě mrzí ten zápas o třetí místo s Italy, kteří se k ničemu moc nedostali. Na puku jsme byli my, tlačili jsme, stříleli, ale nešťastně prohráli 2:3. Kdybychom s nimi hráli teď znova čtyřikrát po sobě, tak čtyřikrát zvítězíme. Vybrali jsme si zápas blbec.

Tým Spojených států byl letos o tolik silnější? Ve finále pak prohrál s Francií.

Američané a Francouzi byli fakt jinde. Vloni v Přerově měli poloviční mužstvo, letos dovezli dokonce čtyři profíky, kteří ještě před pár lety hráli v USA inlinovou profi ligu. My jsme zase oproti loňsku neměli třeba pět hráčů.

Pro vás to byl velký zážitek, protože jste si zahrál s o čtyři roky starším bratrem Robertem. Jak jste si to užívali?

Byl dodatečně nominován. Těch omluvenek bylo letos strašně moc a tým prostě nebyl tak početný a kompaktní. Ale bylo to super. Zahrát si s bráchou za reprezentaci je skvělé. Dokonce ho dali ke mně do útoku, i když je spíš pes obranář. Ale hlavně já jsem spálil strašnou spoustu šancí. Je to škoda, hlavně v zápasech o medaile góly chyběly.

Potkali jste se s bratrem vůbec takto někdy v jednom týmu?

Zavzpomínali jsme, bavili jsme se o tom. Hráli jsme spolu asi rok a půl ve druhé lize než odešel pryč. To jsme dokonce hráli párkrát i spolu v útoku. To bylo tak jediné. Jinak spolu hrajeme spíš fotbal, ale v hokeji jsme se nějak nikde nepotkali.

Nechyběl ani Karel Plášek, utvořili jste přerovský klan?

Byli jsme tři Přerováci na pokoji, takže jsme si to užívali. Bylo to super. Moc jsme toho ale nestihli mimo hokej, bylo to logisticky složitější. Nebyli jsme přímo v centru dění. Byli jsme ubytovaní kousek od Asiaga na horské chatě, takže jsme dojížděli jen na zápasy. Navíc to bylo roztažené do Roany, takže jsme střídali zimáky. Párkrát jsme se ale byli podívat do Asiaga, je to nádherné město.

Takže to byl trošku i relax vzhledem k pracovnímu blázinci v klubu?

Dá se říct, že to byl trošičku i relax. Vypnout jsem ale nemohl, řešil jsem celou dobu gólmana (směje se).

Taky vyšlo najevo, že nakonec podle soutěžního řádu nemusíte mít v sestavě žádné juniory, což je přinejmenším překvapivý krok svazu. Co na něj říkáte?

Soutěž se uzavřela proto, aby v ní hráli mladí hráči, což se úplně nedařilo. Vše směřuje k mistrovství světa dvacítek, proto se tyto kroky dělaly. V sezoně, kdy se to má nejvíc projevit, tak napřed rozdělí 1. ligu na prvních osm a druhých osm týmů uprostřed základní části. To je první nelogický krok. Od začátku musíte hrát naplno o osmičku, takže ti mladí tolik prostoru dostávat nebudou. Pak vyjde najevo, že je tam nakonec ani nemusíte mít, což mi přijde naprosto nelogické.

Co to pro vás znamená?

My jsme s tím samozřejmě počítali a nějaké mladé odchovance tam mít budeme. Šanci určitě dostanou. Na druhou stranu juniory podepisujeme, aby tady byla i kvalitní juniorská soutěž, pořád počítáme, že budeme hrát extraligu. Když ne, tak se budeme pokoušet třeba o postup. Jsme rádi, že tady kvalitní junioři zůstali. Počítali jsme s tím, že dostanou šanci v áčku. Trošku mění situaci to, že prvních třicet zápasů musíte hrát na krev. Uvidíme, jak to bude vypadat. Máme domluvené i střídavé starty.

Zatím poslední velkou posilou je útočník Radek Číp. Jeho příchod z EBEL mohl fanoušky překvapit, jak se vám jej podařilo získat?

Byl jsem se v minulé sezoně podívat na Znojmo zrovna, když tam hrál Dormin. Viděl jsem ho hrát. Byla trošku náhoda, že byl volný. Sháněli jsme někoho po odchodu Marka Sikory do prvních dvou pětek. Radek splňuje přesně to, co jsme hledali. Je technicky velmi dobře vybavený, je komplexní, je to pravák a navíc v nejlepších letech. Je mu 27 a má velkou snahu se dostat do extraligy. Proto by pro nás měl být extrémně platný.

Je to poslední podobná akvizice?

Nějaké posily ještě vyhlédnuté máme. Teď máme prakticky podepsaných sedm obránců a jedenáct útočníků. Do toho máme svých šest nebo sedm mladých, kteří se poperou o místo, navíc máme domluvené nějaké střídavé starty. Vyloženě si počkáme na to, co bude. Máme domluvené spolupráce s extraligovými kluby. Těch hráčů je spousta, počkáme si, co bude na začátku přípravy na ledě v srpnu.

Na začátek sezony vás čeká hned pikantní derby s Prostějovem, to už je trošku klasika, že?

Není to poprvé, letos byla změna, že nelosovaly kluby, ale členové svazu. Takže letos si to nalosovali oni, my jsme se toho jen zúčastnili. Je to asi už dané (směje se). Už jsem se tomu jen zasmál a řekl, že je to jako vždycky. Pro fanoušky super.

Prostějov ale vypadá na papíře hodně silně…

Prostějov se Vsetínem vyhlásili postup do extraligy a jejich možnosti jsou asi neomezené, jak to tak vidím. Ty peníze tam jsou prostě obrovské. Tomu my konkurovat nemůžeme. My ale máme tým z osmdesáti procent stejný jako vloni. Hráče, co odešli, jsme nahradili mladšími. Myslím, že to určitě nebude hroší než v minulé sezoně.