Exkluzivní rozhovor s dvojnásobným vítězem Davis Cupu, který letos strávil Vánoce se svými rodiči v Přerově

Přestože tenista Radek Štěpánek pochází z Karviné, na Přerov, kde prožil druhou polovinu svého dětství, nedá dopustit. „Na Přerov mám jen ty nejlepší vzpomínky, od desíti do osmnácti jsem tady vyrůstal," říká dvojnásobný vítěz Davisova poháru, který Deníku poskytl exkluzivní rozhovor.

Po jak dlouhé době jste byl na Vánoce u rodičů v Přerově?

Na Vánoce a Štědrý den jsem byl v Přerově u rodičů po hodně dlouhé době. Myslím, že tak po jedenácti letech.

Kde jste trávil svátky v minulých letech?

Spoustu let jsem byl na Floridě, kde jsem se zároveň připravoval na novou sezonu a hned 25. prosince jsem odlétal do Austrálie na první turnaj. Musel bych domů na Vánoce lítat přes celý svět, což bych samozřejmě strašně rád, ale bylo by to šíleně komplikované, takže proto jsem poslední roky trávil v Americe. Jen jednou, po Davis Cupu v roce 2012, jsem strávil svátky v Praze. U rodičů jsem byl letos vážně po jedenácti letech a musím říct, že tyto Vánoce byly jedny z nejkrásnějších…by­li jsme celá rodina pohromadě a hodně jsme si to užili.

Přes rok máte nabitý program. Najdete si v něm někdy skulinu na návštěvu svých rodičů?

Samozřejmě, snažím se, co to jde, ale je to strašně těžké. Často tedy spíše jezdí oni za mnou do Prahy, když se tam na dva, na tři dny objevím. Je ale pravda, že v poslední době jsem trávil v Česku více času, takže jsem za nimi párkrát byl…i mamka za mnou byla v Praze. Takže, když to jde, tak se navštěvujeme často.

Jak probíhají Vánoce u Štěpánků? Dodržujete nějaké zvyky?

Po hodně dlouhé době jsem byl s našimi na Štědrý den na náměstí na koncertě Pavla Nováka, což bylo hodně příjemné. Dali jsme si svařák, zpívalo se, byla tam super atmosféra. Navíc jsem se potkal s trenérem české fotbalové reprezentace Pavlem Vrbou a popřáli jsme si. Doma vždy večeříme v pět hodin, máme klasiku – rybu a bramborový salát, i když já mám raději řízky (směje se).

Dal jste si doma nějaké oblíbené jídlo?

Například dnes (25. prosince, pozn. red.) byla na oběd krůta s rýží, což bylo něco fenomenálního, takže jsem při odjezdu mamce udělil „Řád Zlaté vařečky".

Jaký byl nejhezčí dárek, který jste kdy na Vánoce dostal?

Pamatuji si, že když jsem byl ještě dítě, tak jsem jednou dostal tenisovou raketu české výroby, což bylo tehdy nedostatkové zboží. Ten dárek jsem ale odhalil ještě předtím, než šel pod stromeček, takže jsem si ulevil ještě před Štědrým dnem.

Kde se cítíte více doma? V Karviné, odkud pocházíte, v Přerově, kde jste tenisově vyrůstal, v Praze nebo na Floridě?

Doma se cítím s rodinou, což je tady v Přerově…když jsme všichni spolu, i s bráchou a jeho synem. To je domov a vždycky bude.

V Přerově jste dospíval, jak na ty časy vzpomínáte?

Na Přerov mám jen ty nejlepší vzpomínky, strávil jsem tady v podstatě druhou polovinu svého dětství, od desíti do osmnácti let. Bylo to krásné. Trénoval jsem, rozvíjela se tady má tenisová kariéra. Naši v Karviné všeho zanechali a celá rodina včetně bráchy se sem přestěhovala. Jsem rád, že všechno, co mi obětovali, jim můžu vracet v podobě výsledků a toho, že ze mě mohou mít radost, což je asi to nejdůležitější.

Dodnes mám v Přerově spoustu kamarádů, některé jsem potkal i na náměstí. Dlouhé roky jsme se neviděli, takže bylo moc příjemné pokecat, zjistit, jak se mají a zavzpomínat.

V dětství vás trénoval váš otec. Jaký byl trenér?

Tátovi vděčím za všechny ty nejdůležitější věci, které mi dal do tenisového vínku. Trénovali jsme spolu až do sedmnácti, osmnácti let, než jsem odešel do Prostějova. Byl samozřejmě přísnej, ale dokázal neskutečně – a umí to i dodnes s dětmi, které trénuje, fungovat na stylu „cukr a bič". V tomhle je geniální a jedinečný.

Nejen jemu, ale celé rodině vděčím za podporu, že mi umožnili se tenisu věnovat. Jak říkám, byl přísný, ale spravedlivý.

Nedávno jste se odhlásil z Hoppmanova poháru i Australian Open. Jak to s vaším zraněním nohy vypadá?

Teď vrhám všechny síly do rehabilitace a cvičení, abych mohl v lednu odletět trénovat naplno na Floridu. V polovině února se chci v plné síle vrhnout do turnajů a navíc nás čeká první kolo Davis Cupu, což je pro mě důležité.

Čas bohužel zastavit nelze. Už jste přemýšlel, jak dlouho byste ještě mohl reprezentovat naši zemi v Davis Cupu?

Chtění je jedna věc, ale důležité je to, co dovolí tělo…jestli budu zdravý. Nedávám si žádné cíle, jestli hrát ještě rok, dva, tři…uvidím podle toho, jak se budu cítit. Dokud se budu moci rovnat s těmi nejlepšími, tak hrát budu.

Jakého tenisového úspěchu si nejvíce ceníte a čeho byste ještě chtěl dosáhnout?

Vrcholem jsou určitě dvě prvenství v Davisově poháru. To, co jsme zažili v roce 2012 při cestě za titulem, je nezapomenutelné. Taková atmosféra, jaká byla ve finále, se už asi nikdy nebude opakovat. Krásných chvil na kurtu jsem samozřejmě zažil spoustu, hrát ale dvakrát rozhodující zápas ve finále Davis Cupu, byl ten největší dar, který si člověk dokáže představit. Úžasné bylo, když jsem po vítězství v roce 2012 mohl obejmout své rodiče a uprostřed té burácející haly jim pošeptat do ucha, že tohle je za to všechno, co pro mě udělali…byl to pro mě nejemotivnější moment v kariéře.

Samozřejmě si vážím toho, že jsem se dostal do světové desítky v singlu i deblu, vyhrál jsem dva grandslamy ve čtyřhře, takže je toho spousta, co se mi povedlo. Rád bych samozřejmě dosáhl úspěchu na grandslamu i ve dvouhře. Uvidíme, co se mi ještě do konce kariéry povede.

Radek Štěpánek

Datum narození: 27. listopadu 1978 (36 let)

Místo narození: Karviná

Profesionál od roku 1996

Dvouhra:

Nejvyšší umístění: 8. místo (16. července 2006)

Čtyřhra:

Nejvyšší umístění: 4. místo (12. listopadu 2012)

Vítěz Australian Open (2012), US Open (2013)

Týmové soutěže:

Davis Cup: vítěz (2012, 2013)