A uspěli na výbornou. O rozhovor jsme tedy požádali jednoho z nejpovolanějších, kapitána a kormidelníka Moravian Dragons v jedné osobě Martina Prchala.

ROZHOVOR

Vrchol sezony byl letos jasný, jak jste se na něj připravovali?

Nebyl to jen vrchol sezony, byl to vrchol, na který jsme se připravovali už od Berlína v roce 2005, kdy vyhrála Malajsie pořadatelství mistrovství světa.

Letos v zimě jsme si řekli, že pro to uděláme maximum. Stanovili jsme si tréninkový plán a až na pár výjimek jsme všechny víkendy věnovali přípravě.

Nejprve samozřejměna suchu a v posilovně, a poté, jak se udělalo počasí, tak i na vodě. Měli jsme dohromady šestnáct víkendových soustředění.

Jak to vypadalo s týmem? Byla u vás velká konkurence a boj o letenky do Malajsie?

Čtyři roky jezdíme víceméně ve stejné sestavě, ale na tenhle podnik jsme ještě sestavu doplnili, jelikož ne všichni mohli do Malajsie odcestovat.

To však byla okrajová záležitost, jen deset procent týmu, tudíž dva až tři lidé. Na závody jsme vždy jezdili ve dvaceti lidech plus kormidelník a bubeník, ale vzhledemk tomu, že jsme letěli do Malajsie a nemohli jsme si dovolit riskovat zdravotní komplikace spojené s dlouhou cestou, virózou a tak dále, rozhodli jsme se naplnit posádkový list na maximální počet šestadvaceti lidí včetně kormidelníka a bubeníka.

Měli jsme tedy čtyři náhradníky a mohli jsme se točit.

Přesuňme se již do dějiště mistrovství světa. Měli jste údajně potíže s letem. Ovlivnilo to váš první závod na dva kilometry?

Nestihli jsme přípojný let z Kuala Lumpuru do dějiště závodu v Penangu. Bylo to nepříjemné, zůstali jsme o půlnoci na letišti bez dalšího spojení do dějiště šampionátu a nezbývalo nám, než si sehnat autobus.

Nakonec se to podařilo a o půl sedmé ráno jsme dorazili do hotelu. Posnídali jsme a jeli na závodiště, kde jsme zjistili, že se první závod jede kolem páté hodiny odpolední, a to už budeme na cestě nějakých padesát hodin jen s minimem spánku.

Na závodech jsme se akreditovali a odpočívali. Chtěl jsem domluvit nějaký trénink, ale pořadatelé nám to nedovolili, a tak náš první kontakt s vodou byl až při závodě.

Jak se tedy první zlatá medaile zrodila?

Start byl hned u nasedacího mola a nás pustili na vodu až mezi posledními. Sedli jsme do lodě a jeli to, co jsme měli. Po závodě jsem si myslel, že nebudeme ani na bedně, ale nakonec jsme byli první před Filipínci o 76 setin.

Druhý závod se jel na 200 metrů a byli jste opět nejrychlejší…

Na tento závod jsme již měli dostatek času se připravit. V rozjížďkách jsme měli druhý nejrychlejší čas za obávanou ruskou posádkou, která nás loni v Petrohradě na mistrovství Evropy předjela.

Šli jsme tedy přímo do semifinále, kde jsme svou jízdu vyhráli. V šestičlenném finále bylo vše otevřené, nikdo si netroufal tipovat, kdo vyhraje.

Po startu jsme šli okamžitě dopředu. Závod nám nesmírně sedl a my jsme vyhráli o půl sekundy před odvěkými rivaly z Nymburka. Obávaná ruská posádka se tentokrát ani nedostala do finále.

Poslední den mistrovství se jel závod na 500 metrů, kde jste obsadili stříbrnou pozici. Druhé místo je také velký úspěch, ale přece jen, tři zlaté by byly tři zlaté. Proč to nevyšlo, bylo již málo sil?

V rozjížďkách jsme měli druhý nejrychlejší čas. Své semifinále jsme vyhráli a se čtvrtým nejrychlejším časem postoupili do finále. Tam jsme jeli maximum, lépe už to nešlo. V závodě se vůbec netaktizovalo, jeli jsme tak, jak jsme si řekli.

Do závěru jsme šli s mírnou ztrátou na Nymburk. Možná to i vypadalo, že ho dojedeme, ale nakonec to nestačilo. Dojeli jsme druzí a kousek za námi byli Filipínci a Rusové.

V závodě na pět set metrů nás trápila obrovská marodka, když téměř celá posádka měla střevní potíže. Nechci se na to ale vymlouvat, vždyť stříbrná medaile je taky krásná.

V Malajsii jste udělali velkou díru do světa ziskem dvou zlatých a jedné stříbrné medaile. Udělali jste dobré jméno jak městu, tak hlavně svému klubu. Čekal jste takový úspěch?

Abych řekl pravdu, tak jsem to určitě nečekal. Říkal jsem, že finále budou úspěch a medaile bude něco navíc. Po vítězství na dva kilometry jsme si věřili a už to šlo samo. Měli jsme psychicky navrch a dokázali jsme ze sebe dostat maximum.

V jakém prostředí se v Penangu jezdilo?

Jezdilo se na pěkné přehradě, odkud se brala pitná voda pro celý ostrov Penang. Bylo to v příjemném prostředí, kde byla výborná divácká kulisa, která se skládala většinou ze závodníků. Mistrovství světa se zúčastnilo 185 posádek ze všech koutů světa a téměř čtyři tisícovky závodníků.

Jak probíhaly oslavy ať už v Malajsii, či doma ve vaší oblíbené hospodě?

V Malajsii byla mega párty na ukončení mistrovství, kde se sešli všichni závodníci, organizátoři, rozhodčí a prostě všichni, kteří měli co dočinění se závodem.

Jelikož tam bylo až sedm tisíc účastníků, akce byla na stadionu v Penangu. Oslavili jsme to důstojně, ale část jsme si nechali na oslavy v Přerově, kde jsme se sešli s přáteli na Labuti.

Určitě chcete závěrem něco vzkázat posádce?

Všem děkuji za ty čtyři roky příprav a toho, že jsme se jako třetí česká posádka postupně probojovávali nahoru. Loni jsme poprvé dokázali porážet Nymburk a letos jsme udělali další krok.

Nejen že jsme teď nejrychlejší posádka v Česku, ale od letoška už i na světě. Byly to čtyři roky mravenčí práce.

I když v týmu nejsou žádné hvězdy, naše technika je tak vysoko, že jsme to dokázali vyhrát.