Jeho cesta k „hokeji na kolečkách" vedla, jako ve většině případů, přes známější variantu na ledě.

„Tehdy jsem hrál ještě v Přerově a najednou se objevil Patrik Škandera s tím, že se kupuje plocha a bude se hrát inline. Já jsem do toho samozřejmě šel. Myslím si, že je to super zpestření," vzpomíná na své začátky Martin Gremlica.

Přestože na ledě nastupuje v útoku, přechodem na umělý povrch se z něj rázem stává obránce.

„Když jsem začal hrát v juniorech, byl jsem úplně nejmladší a starší kluci mi řekli, že prostě budu hrát v obraně. Byli to všechno hráči, co chtěli dávat hrozně moc gólů, takže někdo musel být vzadu," směje se.

S novou rolí se však vypořádal nejlepším možným způsobem. Svými výkony v extralize mužů i juniorů si rázně řekl o pozvánku na světový šampionát. Ten se po dvou letech na americkém kontinentu vrátil do Evropy. Přesněji do francouzského Toulouse. „Hráli jsme v centru města, v Paláci sportu, což je obyčejně basketbalová hala. Pro nás byla krásně připravená," pochvaluje si Gremlica.

V základní skupině se český výběr utkal se Španělskem a Austrálií. Se dvěma vítězstvími v zádech následně nezaváhal ani ve čtvrtfinálovém duelu proti Italům. První porážka juniorů, která zároveň přeťala úžasnou šňůru čtyřiceti výher, přišla v semifinále s domácí Francií. „V hale bylo určitě přes tisíc lidí a atmosféru udělali výbornou. Bohužel utkání jsme v závěru nezvládli. Sám jsem byl z pohledu do hlediště dlouho nervózní a nebyl to můj nejlepší výkon," přiznává mladý reprezentant.

Naštěstí si chuť spravil poměrně záhy. V souboji o bronz se podepsal pod jednu z tref, které nakonec přinesly zisk cenného kovu. „Rozjížděli jsme se pomalu a prohrávali o dvě branky. Potom se nám ale podařilo slepenými góly vyrovnat, na střídačce to začalo žít a už jsme si věřili," líčí Gremlica rozhodující vítězství nad Spojenými státy.

Pro spoluhráče, se kterými v prvním červencovém týdnu nastupoval, nachází jen slova chvály: „Musím říct, že jsme se sešli super parta. Utvořili jsme výborný tým, který měl i na zlato."

A jak pokračuje Martinova kariéra coby hráče ledního hokeje? „Po sezoně ve Zlíně, v extralize juniorů, se hlásím na vysokou školu do Prahy, takže určitě budu měnit působiště. Zatím ale vůbec nevím, jestli to bude opět extraliga nebo něco jiného. Záležet bude taky na tom, jak budu stíhat školu," upřesňuje svoje priority.

AUTOR: TOMÁŠ STOKLÁSEK