Mamuti mají za sebou historicky nejúspěšnější sezonu, je to tak?

Ta nejúspěšnější sezona nás teprve čeká. Byli jsme jeden krok od finále. Sice to byl velký krok, ale šlo o jediný krok. Velká sezona pro mě přijde, až budeme ve finále (úsměv).

Před sezonou vám ale nikdo moc nevěřil, překvapili jste i sami sebe?

Na začátku sezony určitě nebylo cílem play-off. Liga měla devět účastníků, přibyly dva slovenské týmy, od kterých se očekávala kvalita. Bratislava Monarchs hrála dva roky zpátky AFL (elitní liga v Rakousku, pozn. red.). Nitra válcovala druhou ligu, jejich quaterback Boris Bútora je známá postava.

Jak se to tedy sešlo tak, že jste došli až do elitní čtyřky?

To je jednoduché. První zápas jsme vyhráli (35:13 nad Brno Sígrs, pozn. red.) a tým se dobře naladil. Všude se psalo, že jsme vyhráli jen proto, že za Sígrs nemohl nastoupit americký quaterback. Sezona ukázala, že to tím nebylo. Druhý zápas s Monarchs jsme doma vyhráli s nulou a ve sportu to tak je. Dvakrát vyhraješ a máš úplně jiné sebevědomí.

Kdy jste věřili, že by z toho mohlo být semifinále?

V zápase s Nitrou se to úplně zlomilo. Byl to výborný zápas, těžší než s Bratislavou. Vyrovnaný, vedení se přelévalo z jedné strany na druhou. A my jsme to utkání urvali, přestože v prvním poločase nám nefungovala běhová hra. Dokázali jsme změnit její styl a najednou nám ve druhé půli začala fungovat. Do toho nám šla i pasová hra a zvedla se obrana, která nás v závěru podržela. Najednou jsme to měli 3:0 na zápasy, viděli jsme, co nás čeká za soupeře. Řekli jsme si, že můžeme zkusit postoupit do play-off.

A povedlo se.

Lámali jsme to, co jsme v historii nikdy nedokázali – vyhrát v Ústí, porazit Aligátory. Věřili jsme si, ukázala se síla týmu. Když se daří, tak si věříš, tým byl na vlně.

Je někdo nebo něco, co byste na letošním týmu vyzdvihl?

Obrovský posun byl v zápasových rozborech. To, co Radim (hlavní kouč Dohnal, pozn. red.) dokázal připravit, to bylo něco neuvěřitelného. Hodně na tom zapracoval a posunul to, věnoval tomu spoustu času. Do zápasů jsme chodili připravení, obrana věděla, co soupeř hraje. Tyto věci jsou v americkém fotbale běžné. Ale už ne tak běžné, pokud máte v podstatě jednoho trenéra. Máme dva, ale Radim se tomu věnuje opravdu hodně a udělal kus práce.

close Přerov Mammoths doma jasně prohráli s Prague Lions. Radim Dohnal info Zdroj: Deník/Jan Pořízek zoom_in Hlavní kouč Radim Dohnal.

Co se dařilo dál?

Zvedla se i práce defenzivní lajny. Změnil se systém tří lajnařů a čtyř linebackerů na čtyři lajnaře a tři linebackery. Navíc se po nějaké době vrátil Mirek Večerka do středu lajny a byl na hřišti strašně moc cítit. Ke konci sezony se trápil s kolenem a šlo to na naší hře znát. Radim se navíc naučil pomáhat i obraně ve spolupráci s Lubou (linebackerem Dohnalem, pozn. red.), který to úkoloval z hřiště. Řekl bych, že organizace hry se zvedla.

Ofenzivu opět dirigoval quaterback Michal Stoklásek, co říci k němu?

Zlepšuje se, je členem reprezentace, i tam se něco naučí. Vše se to posouvá. Těžíme i z toho, že hrajeme pohromadě. Třeba ofenzivní lajna spolu hraje de facto tři roky v nezměněné sestavě. To strašně pomáhá, kluci o sobě ví. I tohle pomáhá.

Navíc moc nechybělo a v semifinále byste se vyhnuli suverénním Prague Lions. Stačilo v posledním zápase vyhrát v Ostravě. A málem se to povedlo.

Tohle byl obrovský posun. Jeli jsme do Ostravy, která dlouhodobě patří do špičky první ligy, vyhrát. Dva roky po sobě jsme tam dostali strašnou rychtu. Ale my jsme tam tentokrát jeli vyhrát. Věděli jsme, že musí bodovat útok, protože obrana měla personální problémy. A útok šlapal, uhrál 34 bodů. Bohužel to nestačilo, chyběl kousek (Mamuti padli 34:38).

V semifinále jste s Lions padli jasně 6:59. Co říct k tomuto zápasu?

Byli jsme těžký outsider, ale zklamání tam je. Byli jsme připravení a ono to fungovalo. Soupeř po první čtvrtině musel změnit styl obrany. Náš útok byl připravený a posouval se. Subjektivně musím říct, že jsme s Lions odehráli v semifinále daleko lepší zápas než v základní části, i když výsledek vypadá jinak. Lions jsou ale v tomto ještě dál. Přestože jsme se připravili, něco fungovalo, dokázali se přetočit, jak potřebovali. My už nemáme na sideline tolik očí, abychom rozpoznali, co přesně změnili, co máme dělat jinak. Pak už to nebylo ono, ale pořád jsme se rvali a nemusíme se za ten zápas stydět. Bylo to zase utkání, které nás někam může posunout.

Letos semifinále, co za rok? Posunout byste se mohli třeba až do finále, je to cíl?

Mluvit o tom můžeme, ale musíme pro to něco udělat. Taky bychom mohli skončit bez jediné výhry. Pořád máme rezervy v připravenosti hráčů. Sedmdesát procent hráčů je připraveno perfektně. Dají do toho to, co mají na tréninku, mimo trénink, v posilovně během off season přípravy. Pak jsou kluci, kteří, nechci říct, že nechtějí. Ale když chceš, vždycky si způsob najdeš. Pořád tam jsou kluci, kteří raději najdou výmluvu, než aby zamakali. Pokud tým není stoprocentně připraven po fyzické stránce, proti silným soupeřům to poznáš.

Co dál ještě chybí k cestě na úplný vrchol?

Abychom se posunuli dál, potřebujeme třeba pět trenérů. To je americký fotbal, ne kopaná, kterou hrál každý a třetina z těch, co ji hráli, jsou schopni trénovat. V našem sportu trenéři nejsou. Posouvá nás ale třeba už to, že přišli dva kluci, kteří americký fotbal nechali před třemi lety a začali pomáhat s tréninkem. To je ta cesta. My si ty trenéry musíme vychovat, přimět kluky, kteří už to nehrají, aby se nám vraceli do rolí pozičních trenérů. My jim můžeme zaplatit vzdělání a posunout je. Rozhodně bych chtěl být inspirací pro ostatní týmy v České republice.

Čím chtějí Mamuti další české kluby inspirovat?

Že to jde nekoupit si úspěch! To znamená nenakupovat zahraniční hráče, neskupovat hráče z celé republiky, ale hrát to se svýma klukama. Chci, aby Mamuti byli vzorem pro kluby, které by jednou chtěly být úspěšné a bojí se, že je to jen o penězích. Není to jen o penězích. Zadarmo to není, ale nemusíš platit sta tisíce za zahraniční hráče a trenéry. V Sígrs byli americký quaterback a trenér a bilanci měli jednu výhru a sedm porážek. To samé v Ústí nad Labem, ti dokonce osmkrát prohráli. Peníze nejsou všechno.