Připomeňme si, kdo vlastně František Venclovský byl. Narodil se 25. dubna 1932 v Lipníku nad Bečvou a dětství prožil v Pernštýnské ulici. Později žil, trénoval a pracoval v Přerově, kde jeho osud připomíná například pamětní deska na nábřeží Bečvy nedaleko sokolovny. Loni v srpnu navíc přerovští zastupitelé odsouhlasili, že podle slavného plavce a otužilce pojmenují právě zmíněné nábřeží, kde se tradičně konají otužilecké akce. Hádejte na čí počest.

Sportovní kariéra byla pro Františka Venclovského na prvním místě, byl výborným boxerem a armádním šampionem, snil o olympiádě v roce 1960 v Římě. Zranění v oblasti krční páteře při přeskoku na švédské bedně ovšem zvrátilo jeho plány. Lékaři jej v Hradci Králové sešroubovali, předpovídali mu invalidní vozík, tehdy mu bylo 25 let.

Byl odhodlaný, důkladný, někdy nepochopený okolím, houževnatý a doslova rváč se životem. Trvalo dlouhé roky než vyrazil zdolat záludnou úžinu.

Ohlédněme se za jeho podmínkami pro vysněný cíl – překonání průlivu o šířce 32 km, kde naplaval 56,6 kilometru. Byl suchozemec bez možnosti plavat v mořských vlnách, neměl neoprén a mazal se lanolinem. Těsnost plaveckých brýlí zkoušel ve vaně v solné vodě.

Pozornost také budil jeho plavecký styl, takový neurčitý. Rozhodčí dokonce na lodi při jeho druhém pokusu nedovedli popsat, jestli jde o kraul, nebo ouško. Tady se podepsalo předchozí zranění a díky obrovské vůli, podpoře rodiny a olomouckých otužilců si postupně jeho tělo zvykalo na plavání.

Manželka Pavlína Venclovská i její maminka měly pro Františka pochopení, porozumění a obětavě ho podporovaly pro jeho životní sen. V bytě Venclovských v Přerově na stěnách visí diplomy, ocenění i certifikáty, které získal v průběhu své sportovní kariéry. Za každým je skutečný a neuvěřitelný příběh.

Byl plavcem každým coulem. Stal se legendou, na druhý pokus zkrotil moře, mořské proudy a překonal slané vlnobití.

Nábřeží u sokolovny zkrátka nese jeho jméno právem a František Venclovský se navždy zařadil mezi přerovské velikány, jako jsou Jan Ámos Komenský, generál Karel Janoušek, Jan Blahoslav či malíř Augustin Mervart.

Autoři: Ivan Němeček, Zdeněk Gaďourek