ROZHOVOR

Loni jste obhájil mistrovský titul. Cíle před letošní sezonou jste měl tedy určitě ty největší…

Měli jsme ty nejvyšší cíle, ale zároveň jsme si říkali, že to určitě nebudeme lámat přes koleno a budeme se co nejvíc snažit šetřit náklady. Pokud by obhajoba měla znamenat nějaké obrovské finanční náklady, bláznění s pneumatikami a tak dále, tak jsme do toho nebyli ochotni jít.

Předělával jste něco na autě?

Nic závažného jsme na autě neupravovali. Spíše jsme spoléhali na to, že se udělá nějaký pokrok s motory, protože to je jedna z nejdůležitějších věcí.

Bohužel se to letos nepovedlo až tak dobře. O tom vypovídá hned první závod v Portugalsku, kdy nám motor odešel, a samozřejmě i Přerov, kde nám odešly rovnou oba dva.

Loni jste vyhrál prvních pět závodů v řadě. Letos jste poprvé triumfoval až v Nové Pace, při čtvrtém závodu…

Už začátek sezony byl složitý, protože motor po repasi jsme dostali až pár hodin před odjezdem do Portugalska. Bohužel jsme neměli k dispozici ani slušný náhradní motor.

V Portugalsku hned v tréninku ten ostrý motor odešel, takže jsme do auta museli dát náhradní, se kterým jsem závodil někdy před deseti lety. Ten samozřejmě absolutně nebyl konkurenceschopný, takže druhé místo z Portugalska bylo maximum.

Do Španělska nám stihli dovézt jiný, který už byl o něco lepší. Další druhé místo nebylo špatné, ale měli jsme i na vítězství. Jezdil jsem první, dostal jsem ale neúmyslnou ránu od Víti Nosálka, což měo vítězství připravilo. Byl to závod, který se dal vyhrát, ale spíše kvůli smolným okolnostem to nevyšlo.

V dalších závodech jsme konečně měli k dispozici špičkový motor, ale potýkali jsme se s problémem, že komponenty na autě s ním úplně ideálně nespolupracovaly. Než jsme vše přizpůsobili, tak to nějaké závody trvalo a sezona, pokud řešíte tyhle problémy, utíká poměrně rychle.

Určitě jste si ale po prvním vítězství říkal: tak, a teď už to půjde. Ale moc to nešlo. Dvakrát jste dojel čtvrtý v Německu a Slovensku.

Německo je trať, která nám moc nevyhovuje a nedaří se nám na ní. V podstatě to tam opět trošku záviselo na funkčnosti auta a na startech, které nebyly zrovna ideální, takže výsledek nebyl moc valný.

V Lučenci jsme měli obrovskou smůlu, protože ačkoliv všechno fungovalo na sto procent, ve finále jsem odpadl z prvního místa kvůli defektu. Poslední čtyři kola jsem dojížděl na prázdné zadní pneumatice, což se bohužel moc dobře nedá. To utrápené čtvrté místo bylo maximum.

Poté jste zvítězil ve Francii. V zápětí ale přišel, řekl bych rozhodující zlom celého mistrovství. V Přerově jste nemohl nastoupit do finále. V Maďarsku jste skončil sedmý, a bylo po titulu..

Ve Francii se nám podařilo vyhrát a bodově to vypadalo velice dobře. Tři závody před koncem to bylo s Víťou Nosálkem de facto 0:0. Nikdo neměl žádný náskok, takže jsme byli docela optimističtí, protože i podle výsledků ve většině závodů jsme věděli, že rychlost na to, abychom ho porazili, rozhodně máme.

Největší rána pak přišla v Přerově, protože dva zničené motory v jednom závodě, to se mi za celou závodní kariéru snad nestalo. I když to během závodu vypadalo velice dobře (vítězství v rozjížďkách a nejrychlejší časy), do finále jsme nemohli nastoupit, což byla totální bezmoc.

To už jsem věděl, že tohle bude velký problém dohnat. Ještě pořád tu ale byla šance titul vyhrát. I z druhé poloviny sezony se škrtal nejhorší závod, takže Víťův náskok nebyl ještě zase tak neřešitelný.

A navíc ze zkušeností vím, že v automobilovém sportu se může stát cokoliv. To se, bohužel pro nás, potvrdilo v Maďarsku.

Tam jsme jeli s tím, že ztratit už moc nemůžeme, ale pokud bude trošku štěstí a bude vše fungovat jak má, dá se ztráta na první místo ještě dohnat. V trénincích i v rozjížďkách bylo vše bez problémů, do finále jsme nastupovali z první řady jako nejrychlejší a Víťa startoval až z deváté pozice.

Vše nám tedy hrálo do karet. Našim cílem bylo dojet co nejvíce před Víťou a co bude s dalšími soupeři, nás až tak moc nezajímalo. Bohužel druhá zatáčka po startu dopadla tak, jak dopadla.

Můžeme se jen domnívat, co a proč se přesně stalo, ale faktem je, že jsem utržil dost velkou a zbytečnou ránu od přemotivovaného soupeře a propadl se snad až na šesté místo.

Asi o dvě zatáčky dál se těsně přede mnou nabouraly dvě nebo tři auta, čemuž se už absolutně nedalo vyhnout, takže v podstatě finále pro nás končilo ve čtvrté zatáčce. A tam se naděje na titul definitivně rozplynuly.

V čem vidíte hlavní příčinu letošního „neúspěchu“?

Příčin je několik. V první řadě obrovská smůla, protože ztratit veškeré body v Přerově aniž bychom za to jakkoliv mohli a přijít o první místo v Lučenci kvůli defektu, to může v konečném součtu dělat třeba dvacet až čtyřicet bodů, což je strašně moc.

A vzhledem k tomu, že soupeři byli letos vyrovnanější a bodové rozdíly byly minimální, tak stačí jeden nebo dva výpadky, a už se s tím moc dělat nedá.

Myslím si, že svou roli sehrálo i nefér jednání některých mých soupeřů. A když to všechno dáte dohromady, tak výsledek je takový, jaký je.

Vít Nosálek letos vyhrál Divizi 3A. Byl opravdu nejrychlejší?

V konečném důsledku měl Víťa určitě více štěstí, které je potřeba. Měl také v určitých pohledech spolehlivější techniku a samozřejmě kdyby nebyl rychlý, tak by nemohl být mistrem Evropy.

U něj se letos s obrovským štěstím sešlo všechno dohromady. Samozřejmě spoustu bodů jsme mu darovali my sami kvůli tomu, co už jsem zmínil.

Kromě Víťi tam ale bylo třicet dalších soupeřů, kteří tu šanci měli stejnou jako on. Využil ji on a titul mu patří. Můžu mu jen pogratulovat.

Co říkáte na to, že autokrosový titul získal z Čechů pouze on? Začíná se nám Evropa dorovnávat?

Dá se říci, že ano. A je to dobře, protože posledních několik let měli Češi velikou převahu. Teď je vidět, že už i spousta cizinců je ochotna se autokrosu věnovat opravdu naplno.

Myslím si, že se v minulých letech převaha Čechů trošku přeceňovala, protože ať už je to jak chce ,máme jedny z nelepších podmínek pro závodění v Evropě.

Kdyby spousta jezdců z Evropy měla ty samé podmínky, tak určitě budou konkurence schopní stejně jako my. Že rychlých jezdců z Evropy přibývá, je vidět i v šestnáctistovkách.

Jsem za to rád, protože na rozdíl od spousty Čechů oni jsou, až na výjimky, všichni féroví. Bude jen dobře, když tento trend bude pokračovat. Je to vidět i ve čtyřlitrech, kde vyhrál Holanďan Van Rosmalen, což absolutně nikdo nečekal.

Jak to s vámi vypadá v následující sezoně? Zůstanete ještě v Divizi 3A do 1600 ccm, nebo přestoupíte?

Přestup se určitě nekoná, mimojiné i kvůli tomu, jak dopadla letošní sezona.Mám motivaci ještě pokračovat. Myslím si, že spoustu věcí, které senámletos staly, jsme si až tak nezasloužili.

Věřím, že když se dobře připravíme na příští rok, můžeme o titul znovu bojovat.

Půjdete tedy do následující sezony naplno?

Co se práce na autě týče, tak určitě ano. Ve všech dalších ohledech samozřejmě tak, jak nám to finance dovolí. Naše situace není úplně ideální, ale myslím, že určitě máme šance být znovu mezi nejrychlejšími.