Ani smečařka Eva Svobodová však po další smolné prohře v Brně nedokázala ve středu odvrátit konec sezony. Zubřice doma padly jasně 0:3 a po utkání převládalo mezi hráčkami zklamání. „Motivace se hledala těžko,“ přiznává jednadvacetiletá opora Přerova, kterou však s největší pravděpodobností čeká nové angažmá.

Druhé utkání série o páté místo jste nezvládly. Co bylo jinak oproti těsnému zápasu v Brně?
Vůbec nevím, co k tomu říct. Chtěly jsme do toho jít úplně stejně jako v Brně, chtěly jsme tam tu sérii vrátit. Nevím, co se stalo, možná ta tíha okamžiku, že když prohrajeme, bude konec. Hodně mě to mrzí.

V čem jste byly herně horší oproti předešlému duelu?
Určitě jsme v Brně líp servírovaly, dneska budeme mít asi hodně zkažených servisů. Je to škoda, protože Šelmy pak mají s přihrávkou problémy, asi jako každý tým, když se na něj zatlačí. Taky tam bylo hodně hloupých chyb. Ke konci chyběla i odvaha na úderu.

V obou zápasech vám chyběl hlavní trenér Radim Vlček. Jak se to na vás podepsalo?
Dozvěděly jsme se to v pondělí, kdy nám dal vědět, že je v nemocnici. Chtěly jsme vyhrát i pro něj, aby viděl, že to zvládneme, protože nás celou dobu připravoval. Neprohrály jsme, kvůli tomu, že tady nebyl. Já myslím, že Michal (asistent Derych, pozn. red.) to zvládl skvěle. Sám byl z toho trošku nervózní, ale my jsme mu říkaly, že to zvládneme, že jsme tým, že mu pomůžeme. Teď nás jen mrzí, že tu s námi hlavní trenér není a nemůže s námi zakončit sezonu. Doufáme, že se brzo zase vrátí a ještě ukončíme sezonu společně.

Bylo těžké po smolném čtvrtfinále s Prostějovem najít motivaci?
Jo, bylo. I v kabině jsme si říkaly, že by bylo nejlepší, kdyby to už skončilo. Odehrály jsme doma ve čtvrtfinále krásný čtvrtý zápas, který diváky musel bavit. Škoda toho, nevím, kdo to vymyslel, hrát o páté místo. Takže ta motivace se hledala těžko. Ale určitě jsme chtěly zahrát pěkný volejbal. Škoda, že se nám to nepodařilo, třebaže v Brně jsme hrály hezky.

Co chybělo v osudovém čtvrtfinále?
Asi to bylo všechno jen o hlavách. Chyběl fakt kousek. Když začal soupeř stahovat, tak jsme znervózněly, chyběla odvaha i trošku štěstí, které se vždy přiklonilo na stranu soupeře. Těžko říct.

Přišlo mi, že během sezony měla vaše forma vzestupnou tendenci. Jak se vám takové načasování povedlo?
Je to tak. Myslím, že tak by to mělo být u všech týmů. Stupňovat formu a hrát co nejlíp v play-off, což nám se podařilo. Určitě to bylo o sehrání se, byly tady nové holky. Já jsem třeba s nahrávačkou už hrála, ale hodně holek ne. Takže to bylo tím. I proto škoda, cítily jsme se i na hřišti líp, o to víc to mrzí.

Předsezonní cíl jste splnily. Přesto teď asi spokojené nejste, je to tak?
Pozitivní je, že jsme splnily to, co jsme si před sezonou řekly. Měly jsme ale o dost na víc – postoupit v play-off přes Prostějov. Nezdálo se to vůbec nemožné. Možná jsme si i zasloužily víc, i divákům jsme chtěli dát víc než šesté místo. Dopadlo to, jak to dopadlo, ale chtěla bych všem moc poděkovat, že nás podporovali celou sezonu.

Pro vás osobně to ale byla úspěšná sezona, dokonce jste se podívala do reprezentace…
Měla jsem možnost tam nahlédnout, což byl pro mě splněný sen. Jsem moc ráda, že mi to bylo umožněno, seznámila jsem se tam s dobrými hráčkami, o kterých jsem dřív slyšela jen v televizi, bylo to super. V Přerově hraji už několikátý rok a jsem ráda, že ve mě byla vkládána důvěra a snad jsem v některých zápasech ukázala, že oprávněně.

Uvidíme Evu Svobodovou v přerovském dresu i příští rok?
Nechci nic prozrazovat, ale určitě se nějaké změny dít budou.