Položili jsmemupár otázek, které byly zaměřeny jak na uplynulou, tak i na následující sezonu.

ROZHOVOR

Jaký pro vás byl rok 2007?

Sezona nebyla špatná. Hlavní cíl, který jsem si předsevzal, bylo jet na mistrovství světa. To se nakonec povedlo, ale pouze ve čtyřkánoi na tratích 500 a 1000 metrů.

Já totiž chtěl jet singlovou disciplínu, ale domajsem prohrál na singlu, tak jsem se musel spokojit alespoň se čtyřkánoí.

Také jsem odjel pár závodů na dračí lodi za Pražský výběr, což byla posádka složena z rychlostních kanoistů - bylo to pro nás odreagování v sezoně.

Kterých úspěchů si v této sezoně nejvíce ceníte?

Získal jsem dva individuální tituly na tratích 200 metrů a v maratonu, což bylo necelých třicet kilometrů.

Nejvíc si cením první příčky z dvoustovky, protože to byl můj první individuální titul na krátkých tratích a po deseti letech to vyhrál někdo jiný než fenomenální Martin Doktor.

Dále jsem na singlu přidal bronz na trati 500 metrů a byl jsem členemstříbrné čtyřkánoe na 200 metrů.

Vrcholem sezony bylo mistrovství světa v německém Duisburgu, na které jsem se nominoval vůbec poprvé. Reprezentoval jsem na čtyřkánoi a na tratích 500 a 1000 metrů jsem obsadil společně s kolegy Janem Břečkou, Jakubem Homolkou (oba Dukla Praha) a Petrem Koudelkou (KVS Praha) 8. a 9. místo, ale ke spokojenosti chybělo hodně.

Čím si přes zimu udržujete kondici?

Zimní příprava se skládá z několika sportů, a to hlavně posilování, běhání jednak po svých a také na lyžích, plavání, pádlování v pádlovacím bazéně, a pokud to počasí dovolí, tak se pořád snažím jezdit na vodě a najíždět kilometry.

Teď se mi naskytla příležitost několikrát si zatrénovat v Sezemicích v pádlovacím bazénu s Martinem Doktorem a s dalšími kanoisty a zjistil jsem, že mám ještě rezervy v kondici a technice pádlování.

Nesmím taky zapomenout na regeneraci a strečink, které jsou velmi důležité jako prevence před zraněními a zdravotními nepříjemnostmi.

V Přerově jste jako dítě s kanoistikou začínal a před třemi lety jste přestoupil do USK Praha. Je velký rozdíl trénovat v Praze téměř na profesionální úrovni?

Rozdíl to určitě je, hlavně v možnostech tréninku. Většinu léta jsme sice v Račicích na umělém kanále, ale samotná loděnice v Praze je lépe vybavená než ta v Přerově, a hlavně na většině tréninků je přítomen trenér, který dohlíží hlavně na techniku pádlování, která je základem úspěchu.

Dále chodívám v zimě, když není dobré počasí, běhat do haly. Taky můžu využívat vířivku a saunu, které máme přímo na loděnici. A když mám jakýkoliv problém, tak kdykoliv zajdu k fyzioterapeutovi a ten mě většinou dá dohromady.

Jak bude vypadat váš den, až budete v plné tréninkové zátěži před začátkem nové sezony?

V plné přípravě jsem už dlouho. Po sezoně jsem měl měsíc volno a pak jsem začal s přípravou na další rok. Tu jsem si zpestřil vítězným maratonem, který jsem absolvoval asi po třech letech.

Trénuji každý den dvoufázově kromě neděle, to bývá většinou celý den volno. Dopoledne chodím běhat do haly úseky, pak jedu na loděnici, kde jdu ještě pádlovat na pádlovacím bazéně.

Následuje oběd a odpoledne je posilování a opět pádlování na bazéně. Některé dny je ještě večer zařazeno v tréninku plavání.

Co vás v letošním roce čeká a jaké máte cíle?

Letos máme hodně atypickou sezonu. Hlavní závod, ve kterém se vše rozhodne, je hned koncem dubna.

Musím se na to dobře připravit a jet pokud možno co nejrychleji a vyhrát. Je to totiž nominační závod na mistrovství Evropy, kde je poslední šance si vyjet letenku do Pekingu na Olympijské hry.

Dále se pak u nás v září v Týně nad Vltavou koná mistrovství světa v maratonu, kterého bych se rád zúčastnil.