Další úspěch by chtěla přidat ideálně na dalším juniorském vrcholu sezony – slavném Wimbledonu. Na trávě ale ještě nikdy nehrála. „Ale antukářka rozhodně nejsem. Jsem zvědavá, jak to bude odskakovat, jestli mi to sedne,“ usmívá se rodačka z Bystřičky na Vsetínsku.

Lindo, už vám došlo, co jste v posledních dnech a týdnech dokázala?

Úspěch je to veliký, ale už je to minulost. Teď se připravuji na Wimbledon. Těch oslav už na mě bylo trošku moc, trochu mi to leze už i krkem (směje se).

Takže se spustil mediální humbuk, na který nejste zvyklá?

Jo. Ta pozornost je až moc veliká. Až tak obrovitánský úspěch to není, jsou to junioři. Ale je to určitě dobrý začátek.

Po posledním míčku na French Open vám vyhrkly do očí slzy. Jaké jste měla pocity?

Semifinále a finále byly emotivní. Jsem ráda, že jsem to takhle zvládla a dokázala vyhrát přes všechny ty výkyvy nahoru a dolů. Jsem pyšná, že jsem to dokázala.

Pomohly vám i zaplněné tribuny na Roland Garros?

Já si moc diváků, potlesku, aplausu nevšímám, když jsem na kurtu. Takže se nedá říct, jestli mi to vadí, nebo nevadí.

Kdo ze známých osobností vám gratuloval?

S Bárou Krejčíkovou jsem se samozřejmě i osobně viděla. Pak Kateřina Siniaková, Markéta Vondroušová a ostatní velikáni. To bylo příjemné. Bylo tam i několik vysoko postavených tenistů ze zahraničí.

V neděli jste se přesunula z Paříže do Česka, pak tisková konference po boku Báry Krejčíkové a okamžitě přesun na další turnaj do Starých Splavů. Bylo to hodně náročné?

Bylo. S tou tiskovkou jsem nepočítala, to jsem se dozvěděla na poslední chvíli. Ale netrvalo to moc dlouho, že bych tam strávila celý den. Takže jsem se ještě v pohodě mohla připravit na Splavy. Vždy je to ale náročné. Hlavně přelétání z jedné akce na druhou. Mentálně se musíte připravit, že už jste jinde.

A co fyzicky? Pociťovala jste už v semifinále Macha Lake Open přeci jen únavu?

Paříž jsem zvládla fyzicky celou úplně v pohodě. První zápas ve Splavech taky. Poslední dvě utkání už jsem ale šla do finiše (úsměv).

Co pro vás znamená semifinále turnaje s dotací 60 000 amerických dolarů?

Je to prestižní velký turnaj. Byla čest si tam zahrát. Jelikož jsem dostala volnou kartu do hlavní soutěže singlu i deblu, byl to skvělý pocit.

Připsala jste si i skalp bývalé 73. hráčky světa. Je to psychická vzpruha?

Všechny hrajeme podobný tenis. Jelikož jsem dokázala i zvítězit, vím, že není nemožné porazit i holku ze stovky. Dostávám se k výše postaveným hráčkám. Je dobré, že s nimi můžu hrát.

Už jste si odpočinula?

Měla jsem dva dny volna, takže v pohodě.

V Přerově jste se chvíli připravovala na betonu. Jaký bude přechod na trávu?

Jsem spíše betonová hráčka, na antuce mi to moc nesedí, dá se říct (smích). Jakákoliv změna povrchu je vždycky těžká. Ale i když jsem někdy v létě hrála místo antuky někde v hale, když třeba pršelo, tak mi to sedělo.

Tráva je pro vás velká neznámá. Co od tohoto povrchu očekáváte?

Jsem zvědavá. Roehampton je přípravný turnaj před Wimbledonem, takže úroveň kurtů nějaká bude. Jsem zvědavá, jak to bude odskakovat, jestli mi to bude sedět.

Co vám radí trenér Tomáš Krupa?

Pozor na uklouznutí a spadnutí. Bude po mně požadovat větší práci nohou.

A vaše cíle do travnaté části sezony a pro Wimbledon?

Uvidíme, jestli mi to bude sedět, nebo vůbec ne. Ale cíle jsou vždycky nejvyšší na jakémkoliv turnaji.