Požádali jsme tedy hlavního kouče Přerovských Miroslava Franka, aby nám zodpověděl pár otázek, týkajících se nejen probíhající sezony, ale také jeho trenérské kariéry – (rozhovor byl pořízen minulý týden – pozn. red.).

Loni jste v přerovském týmu působil v roli „asistenta“, když klub potřeboval především trenéra s nejvyšší licencí, kterou vy máte. Letos už jste v Přerově jako hlavní kouč. Jak k tomu došlo?
Minulou sezonu to bylo komplikované v tom, že jsem ještě pracoval v TJ Cement Hranice jako tajemník. Tudíž jsem v Přerově nemohl trénovat, poněvadž by to byl střet zájmů. Pracoval jsem tedy pro hranický klub a do Přerova jsem byl pouze zapůjčen, protože mám trenérskou licenci A. Po sezoně jsem v Hranicích skončil, a už tedy nebránilo nic tomu, abych se stal v Přerově hlavním trenérem.

Můžete čtenářům trošku nastínit vaši trenérskou kariéru?
V Hranicích jsem působil dlouhých 16 let od roku 1990 až do roku 2006. Přišel jsem tam z Kopřivnice, kde jsem hrál extraligu. V Hranicích jsem ze začátku působil jako hrající trenér, ale postupem času, kdy jsme postupovali výš a výš, se to už nedalo zvládat. Začal jsem se tedy věnovat pouze trenérské činnosti, studoval jsem na fakultě a udělal si nejvyšší trenérskou licenci. S Hranicemi jsem zažil postup do národní ligy, první ligy, extraligy a interligy.

Říkáte, že v Hranicích jste jako trenér působil do roku 2006. A co poté?
Potom jsem byl v Hustopečích, kde také neměli trenéra s licencí. Stále jsem ale pracoval pro hranický klub.

V Přerově jste už loni působil, takže hráče znáte. Jaké jste tedy měl cíle před sezonou?
Určitě ty cíle byly vyšší, než se pohybujeme. Nechci říkat, že první šestka, ale mysleli jsme si, že cíle budou opravdu vyšší.
Trošku se nám nepovedly některé zápasy a družstvo šlo psychicky dolů. Například v Třeboni, kde jsme ztratili minimálně bod v posledních vteřinách. Určitě jsme tam ale měli na oba body. I v zápase s Hranicemi jsme měli na víc. A prohrát doma s Kopřivnicí, to se neodpouští. V téhle soutěži to je hazard na spadnutí, když prohrajeme s družstvem, které s námi bude bojovat o sestup. V Brně, u nováčka, jsme také počítali s nějakým bodem.

Nepovedenými zápasy jsme se dostali do spodní šestice, která bude hrát o udržení a do které se budou započítávat výsledky jen s těmi týmy, které tam budou.
Je škoda, že jsme v té Třeboni ztratili bod, protože každý bod je teď důležitý. V té naší pomyslné tabulce druhé šestice jsme měli po vítězství ve Frýdku-Místku plus dva body, zaváhali jsme ale doma s Kopřivnicí, takže máme nulu. Nemáme nic nahraného ani jistého.
Frýdek jde teď od zápasu k zápasu, jde z něj trošku i strach. Máme jej hned v úvodu druhé poloviny základní části, takže uvidíme, jak ten zápas zvládneme.

Zmínil jste to první utkání, a vítězství ve Frýdku-Místku o 11 branek 33:22. Co se ale poté stalo?
Vzápětí přišlo utkání se Zubřím, kterému jsme v domácím prostředí konkurovali, ale prohráli. Poté přijely Hranice, se kterými jsme prohráli o 5 branek, ale myslím, že jsme měli na víc. Následoval televizní zápas s Karvinou, kdy jsme skóre ve druhém poločase stáhli na rozdíl jediné branky, ale bohužel utkání rozhodla kvalita a silnější lavička u Karvinských.
My bohužel nemáme tolik hráčů a na takové úrovni, abychom měli zdvojené posty, jako je tomu u klubů na té profesionálnější úrovni. Nám tady ti hráči a zkušenosti chybí.
Mojmír Valalášek a Martin Potiška jsou hráči Hranic, kteří hráli extraligu už před šesti, sedmi lety v Hranicích a skončili. Radim Kovařík se letos nevlezl do kádru Hranic, tak šel k nám. Takže nemáme tu zase takové hráče, jako jsou v těch vyšších klubech.
Třeba Robert Plšek. Je to zkušený hráč, ale rok nehrál. Tomáš Pernička je taktéž velice zkušený, ale jeho post je na křídle. Není to klasická spojka, i když tam hraje. Není to zase takový úderník, aby mohl na spojce rozhodovat zápasy. Ale dá se tam použít.

Loni někteří hráči říkali, že se pořádně sehráli až v té nadstavbové části. Je možné, že máte málo natrénováno?
Já myslím, že ne. Teď mají poměrně dost tréninku. Velký rozdíl byl spíše v tom, že tehdy přišel brankář Bavlnka, který se pohyboval na šedesáti procentech úspěšnosti zákroků. A nemyslím si, že se bránilo nějak lépe než dnes.
Je to hodně o obraně. Bavlnka byl reprezentační brankář a ta procenta prostě měl. Neřekl bych, že naše obrana nějak klesla dolů, ale „Bavlna“ měl zápasy pod kontrolou a vychytal nám je. To vědí všichni hráči.
Bohužel nejsme ideální tým do první šestky, ale potřebujeme, aby nám i ti naši brankáři pomohli. Nechci nějak snižovat jejich kvalitu, ale… Bavlnka to není.

Bylo tedy to doplnění kádru adekvátní?
Tím, že Hubáček patří k nejlepším hráčům v extralize a teď společně s Hastíkem táhnou Brno, Bechný byl nejlepším střelcem a o Bavlnkovi už řeč byla, tak si myslím, že jsme je kvalitou nenahradili.
Kvantita na tréninku se zvětšila, to ano. Proběhla soustředění a tak dále, tak jak by to mělo být, ale bohužel trénujeme tak, že někteří chodí do školy, takže nejsme vždy v plném počtu. Prostě není to úplně ideální.
Tým jsme doplnili Robertem Plškem, který sice rok nehrál, ale mysleli jsme, že bude dobrá spojka. U něj ty výkony ovšem nejsou stabilní.
Více jsme očekávali i od brankáře Petra Štolcara. Má jméno, zkušenosti, hrál už v mnoha klubech, ale myslím, že nám zatím má co vracet.
Radim Kovařík se musí dostat do toho, aby se spojil se spojkami. Zatím to není ideální, jak jsme si představovali.
Jan Zbránek je mladý hráč, který má kariéru před sebou. Zatím plní to, co jsme od něj očekávali. Je na tom dobře jak rychlostně, tak i technicky. Věřím, že půjde herně nahoru a že pomůže přerovské házené.
Můžeme ještě využívat služeb Jakuba Schmalze, jenže ten už je třetím hráčem, kterého máme na hostování, a do utkání mohou nastoupit pouze dva. Je to dobrý hráč, to místo v týmu by určitě měl, ale bohužel nám to neumožňuje legislativa. To by musel stát buď Plšek, nebo Zbránek.
Určitě musím říct, že jsme čekali víc od Martina Kavky a Kamila Zemánka. „Kavas“ se zatím na hřišti hledá, přestože v závěru loňské sezony odehrál dobré zápasy. Čekali jsme od něj, že nás bude táhnout. Že o něm měla zájem jak Dukla, tak Hranice, není tajností.

Váš asistent a předseda klubu Richard Buček se po utkání v Brně nechal slyšet, že možná dojde k nějakým hráčským změnám. Můžete prozradit něco konkrétně?
Martin Vyjídák se stále potýká se zraněním. Měli jsme proto zájem o zkušeného křídelníka Aleše Opálku. Hrával v Zubří a naposledy v Kopřivnici. Byli jsme s ním ve spojení, máme dokonce už vyřízenou registraci, že by mohl nastoupit za Přerov, ale bohužel to pracovně nezvládá.

Co je potřeba do té druhé poloviny základní části zlepšit, nebo čeho se vyvarovat?
My musíme především v zimní pauze (od 13. prosince do 5. února – pozn. red.) opět nabrat fyzickou kondici a psychicky to družstvo dobře naladit, protože poté nás hned čeká utkání s Třeboní, což není příliš ideální. Na utkání se musíme velice dobře připravit a hlavně vyhrát, jelikož Třeboň bude určitě náš konkurent v té druhé šestce.
Musíme dobře potrénovat, mít z toho radost, zlepšit určitě defenzivu a skloubit procentuální úspěšnost brankářů právě se součinností s obranou.
A co nám nejde, je rychlý protiútok. Na něm musíme zapracovat. To je naše největší slabina. U nás je to problém, protože střídáme jednoho, respektive dva ráče, kteří by mohli jít dopředu.
V obraně si dobře vedou Potiška s Valaškem, jsou to už ale pravda starší hráči a nedokáží už vytvořit tu sílu protiútoku, abychom byli nebezpečnější. No a je tedy potřeba naučit mladé hráče bránit, abychom je nemuseli tolik střídat.