„Cíl jsme splnili, takže všichni byli spokojeni. V Prostějově zůstávám a věřím, že ve své druhé sezoně dostanu víc prostoru," říká pětadvacetiletý 206 centimetrů vysoký pivot.

Sezona vám skončila před třemi týdny. Máte ještě nějaké udržovací tréninky?

Nic takového není. Cizinci se rozutekli domů a ještě se ani neví, kdo v Prostějově zůstane. Smlouvu mají podepsanou snad jen čtyři hráči. Já jsem si proto domluvil tréninky ještě s jedním koučem, kterého znám z působení ze Zlína, takže mám individuál.

Většina hráčů tedy měla smlouvu jen na rok?

Většina Čechů měla smlouvu na rok s obcí, kterou klub uplatnil, a teď se jen uvidí, s kým se domluví a s kým ne.

A s vámi se domluvil?

Nějaká jednání už proběhla, dá se říci, že jsme domluveni a nyní už jen čekám na smlouvu. Můžu tedy říci, že i v příští sezoně bych měl působit v Prostějově.

Takže jste tam spokojený?

Víceméně ano. Pozitivní bylo především to druhé místo, které se nám podařilo obhájit. Hlavně teď není moc dobrý čas čekat na nějakou lepší nabídku, to bych se taky nemusel dočkat (směje se). Nedá se prostě v dnešní době moc vymýšlet.

Zůstáváte proto v Prostějově, kde máte jakous takous jistotu?

Projevili o mě zájem, takže zůstanu. Hlavně prý bude asi menší rozpočet, tím pádem méně cizinců a víc prostoru pro mě na hřišti.

Toho prostoru jste v první sezoně v Mattoni NBL moc nedostával. Určitě jste měl jinačí představy. Nebylo to pro vás trochu rozčarování?

Bylo, nebylo…ono se to střídalo v takových vlnách. Ze začátku jsem měl nějaké minuty na place, potom jich bylo méně, ale teď v závěru, těsně před play-off, jsem už zase dostával víc prostoru. Celkově ale byla sezona hodně rozporuplná, očekával jsem totiž víc času na hřišti i lepší osobní výkony.

Spokojený sám se sebou tedy nejste?

Těžko říci, byla to taková sezona nahoru, dolů. Postupně jsem sice dostával víc a víc minut, vypracoval jsem si určitou pozici, poté se mi ale třeba nepovedl zápas nebo jedna čtvrtina a spadnul jsem úplně až na samé dno a mohl jsem začít od znova. A takhle jsem to měl několikrát za sezonu.

Doufám, že v té následující se to zlepší, hlavně bych měl mít daleko více prostoru. Věřím, že když nebude v týmu taková konkurence, tak by mě mohl trenér i podržet a netrestat za každou chybu odchodem na lavičku.

Prostějov obhájil druhé místo z loňské sezony. Byla tedy v klubu spokojenost?

Tak určitě. Naším cílem bylo dostat se do finále, což se nám podařilo. Možná jsme mohli ještě trochu potrápit Nymburk, ale jinak bylo vedení spokojeno. Druhé místo je zřejmě náš strop.

Je tedy Nymburk ještě o třídu výš nad vámi, respektive nad všemi českými týmy?

Asi jo, ale hlavně jsme ve finále měli velkou marodku a hráli jsme snad jen v osmi lidech, kdežto Nymburk neustále točil se sestavou a šetřil síly. My jsme si věřili, že bychom jej mohli potrápit, ale postupně nám odpadávali další a další hráči.

Když říkáte, že klub byl s druhým místem spokojený, oslavovalo se?

Měli jsme takovou oslavu spojenou i s rozlučkou dohromady a akci s našimi fanoušky.

Odehrál jste letos nějaké utkání, na které budete ještě dlouho rád vzpomínat?

Ještě dlouho budu mít v živé paměti naše domácí semifinálové zápasy s Děčínem. První, třetí a páté utkání, ve kterých šlo vždy o hodně. Byly to souboje, kde se bojovalo o každý bod, a právě v této sérii se rozhodovalo, zda to bude úspěšná sezona či nikoliv.

S Děčínem to bylo nesmírně vyrovnané semifinále…

V Děčíně jsme nebyli schopni vyhrát, nepodařil se nám tam ani jeden zápas v celé sezoně. Odehráli jsme s nimi deset zápasů včetně Českého poháru s bilancí 5 – 5. Každý si prostě držel domácí prostředí.

Kolik chodilo v play-off na vaše domácí zápasy diváků?

Něco kolem patnácti stovek.

Hráli jste i Evropský pohár, ale tam jste tuším moc daleko nedošli?

Bohužel jsme vypadli hned v základní skupině. Z šesti utkání jsme tři vyhráli a skončili třetí ze čtyř.

Hrajete v nedalekém Prostějově. Jezdili vás povzbuzovat známí a kamarádi?

Často jsem viděl v hledišti kluky z Přerova no a poté také rodina jezdila na domácí zápasy. Čím jsme byly v sezoně dál, tím víc známých jezdilo se podívat na dobrý basketbal. Především na zápasy s Nymburkem, Děčínem či Pardubicemi.

Vy jste v Prostějově bydlel nebo každý den dojížděl?

Jelikož jsme měli dvoufázové tréninky, tak jsem bydlel v Prostějově, protože dojíždět by bylo zbytečně komplikované.

Jakou jste měli partu? V týmu bylo totiž hodně cizinců, o kterých se říká, že drží hodně pospolu a nikoho moc k sobě nepouští.

Než jsem v Prostějově podepsal smlouvu, tak mě pár lidí varovalo, že to tam vždy bývá hodně rozkouskované, a proto poté i výkony na hřišti nejsou ideální. Já za sebe ale musím říci, že jsem tam žádný takový problém nepostřehl, parta byla dobrá.

Kdy vám začne příprava na nadcházející sezonu?

Já mám ještě individuál, jinak příprava s týmem podle mého začne opět až v srpnu.

Vy jste byl tři roky v Americe, kde jste hrál univerzitní NCAA, teď máte za sebou první sezonu v Mattoni NBL. Jaký je největší rozdíl v těchto soutěžích?

Když jsem do New Jersey přišel, tak jsem hrál hodně evropským stylem, což znamená, že jsem najel pod koš a vyhodil na volného hráče. Trenér mi ale pověděl, že to tady fungovat nebude, protože když míč vyhodím, tak už ho v životě nedostanu zpátky (směje se). No a příchodem do Prostějova jsem se musel zpět přeorientovat na evropský styl, který je hodně o týmovou souhře. Jinak v Americe se hraje určitě rychlejší a agresivnější basketbal.

Před sezonou jste nakoukl i do reprezentace. Jak to vypadá nyní?

Jsem v širším výběru a pojedu s repre v červenci na soustředění. Teď tam jsou všichni, Veselý, Welsch a tak dále. Jinak FIBA chce založit oficiální nový sport, a to basketbal na jeden koš tři na tři, tedy „streetball". Nyní se připravuje mistrovství světa, tak jsem hrál v dresu národního týmu na turnaji v Ostravě, kde jsme vyhráli.

Pocházíte z basketbalové rodiny. Zeptám se tedy i na vaši sestru Pavlu. Jak se jí v Brně daří?

Já bych řekl, že je teď spokojená. Z týmu Frisco Sika Brno, kde jen seděla na lavičce, šla před sezonou na hostování do Valosunu Brno, aby dostávala více prostoru. Tam se dostala do základní pětky a týmu byla oporou.