Kamil jde do třetí sezony v NCAA

Kamil začal s basketbalem poměrně pozdě, a to až ve čtvrté třídě. Do šestnácti let hrál za klub TBS Přerov, který vedl napůl i jeho otec. „Poté si mě vyhlédl Zlín. První sezonu jsem tam byl jen na hostování, takže jsem hrál střídavě za Přerov i Zlín, a poté jsem tam na tři roky už přestoupil,“ vzpomíná téměř čtyřiadvacetiletý odchovanec přerovské košíkové. Ve Zlíně hrál druhou ligu mužů. Následně se dostal do Španělska na basketbalovou akademii, kde dostal stipendium na jeden rok. „Věděl jsem, že si po sezoně musím něco hledat, nicméně oslovil mě další trenér a dostal jsem stipendium na tři roky v Americe. A teď už jsem na Fairleigh Dickinson univerzitě v New Jersey třetím rokem,“ říká Švrdlík.

První sezona se jeho týmu moc nepovedla, když se nedostali do play-off a tak vyměnili trenéra. Letos už to bylo o něco lepší. Skončili pátí v konferenci, ale nepřešli první kolo play-off, když prohráli jen o 2 body s univerzitou Long Island.

„Byla to pro mě divná sezona. Ze začátku jsem dostával hodně prostoru na hřišti, po Vánocích mě ale trenér moc nenasazoval, a když jsem se ho ptal proč, tak říkal, že se nic neděle, že jsem neudělal nic špatně. Takhle se to táhlo asi měsíc a půl. V závěru sezony mě zase začal stavět a odehrál jsem třeba i pětatřicet minut za zápas,“ do teď Švrdlík nechápe jednání trenéra.

I když jeho tým proti univerzitě z Long Island vypadl, Kamil na tento zápas vzpomíná celkem v dobrém. „Bylo to jedno z mých nejlepších utkání. Nastřílel jsem 14 bodů a doskočil 8 míčů,“ svěřuje se.

Návštěvnost se při některých utkáních NCAA pomalu blíží k NBA. „Na těch větších univerzitách, například v Missouri nebo v Kansasu, se hraje v krásných velkých halách, kam chodí třeba i jedenáct tisíc diváků,“ líčí Švrdlík atmosféru při utkáních. Zároveň ale dodává: „Na naše domácí zápasy zase tolik lidí nechodí. V průměru asi tak tisícovka“.

Domů se Kamil dostane jen jednou za rok, a to o letních prázdninách. „Letos jsem navíc přiletěl pozdě ještě kvůli letní škole. Pak jsem byl chvíli ve Španělsku a na tři týdny jsem přijel domů do Přerova,“ konstatuje.

Nyní už je od začátku září opět v Americe a připravuje se na svou poslední sezonu na univerzitě. Jak sám říká, měla by být nejlepší.

Pavla má nakročeno do brněnského áčka

Slibně rozjetou kariéru má i jeho o čtyři roky mladší sestra Pavla, která se nyní dostala do prvního týmu žen Frisco Sika Brno, nejúspěšnějšího českého klubu. „K basketu mě dovedla mamka. Začala jsem asi od třetí třídy. V Přerově jsem hrála do devítky, ale pak se tady holky rozpadly,“ popisuje své začátky pod děravými koši.

Poté odešla do Brna, kde hrála extraligu mladších a starších dorostenek. Nyní začíná druhou sezonu v ženách. „První rok mezi seniorkami jsem hrála za béčko druhou nejvyšší soutěž, ale od letošní sezony jsem už i v áčku,“ prozrazuje.

Kariéru jí ale přibrzdilo zranění, když se loni v létě musela podrobit operaci kolene. A to v ten nejméně vhodný okamžik, při přechodu z mládežnického do seniorského basketbalu. Nicméně v sezoně 2009/2010 stihla odehrát poslední čtyři zápasy, což jí stačilo na to, aby si jí všimli reprezentační trenéři výběru do dvaceti let. „Hrály jsme na mistrovství Evropy divize B v Makedonii, kde jsme ale skončily třetí, tudíž jsme do áčka nepostoupily,“ mrzí Pavlu.

Letos na jaře úspěšně odmaturovala a nyní nastoupila v Brně na vysokou školu. Absolvovat by měla i kompletní přípravu v prvním týmu pod vedením Jana Bobrovského. „Budu sice hrávat asi hlavně za béčko, ale kdo ví, jak to všechno dopadne, protože teď spousta hráček z Brna odešla,“ míní Pavla Švrdlíková.

Kdo ví, třeba se zabydlí v áčku a uvidíme ji, byť asi zatím na lavičce, při některém z utkání Euro ligy, vysílaném v přímém přenosu Českou televizí.