Kamil Švrdlík: Prostoru dostávám hodně, jsem v základní pětce

Sezona už je v plném proudu a proto jsme se ho zeptali, jak semuv novém působišti daří.

ROZHOVOR

Zavzpomínejme na vaše působení ve Zlíně. Jak dopadla poslední sezona před odchodem do zahraničí?

V loňské sezoně jsme skončili se Zlínem čtvrtí potom, co jsme vypadli v semifinále s budoucími vítězi z Kolína. Mohli jsme dopadnout lépe, protože jsme vůbec nemuseli na Kolín v semifinále narazit, ale zavinili jsme si to sami nevyrovnanými výkony v základní části.

Jakou jste měl roli v týmu?

Roli v týmu jsem měl takovou, že jsem se stal jedním z hráčů, na kterém byly postaveny výkony týmu. Nemyslím vůdčí osobnost, ale hráč, který podstatnou měrou přispívá k výsledkům týmu.

Samozřejmě někdy se to dařilo míň, někdy víc. Celá sezona byla na houpačce, ale několikrát jsem nastřílel i kolem dvaceti bodů.

V létě se ovšem stalo něco zásadního…

Už po ME do dvaceti let v Portagalsku jsem věděl o zájmu pár klubů z Mattoni NBL. Nejaktivnější byl pražský USK, kde jsem byl na zkoušce. Projevili o mě zájem a vše nasvědčovalo tomu, že další rok budu působit v Praze.

Já už jsem s tím, tak nějak i počítal. Ale jednání mezi zlínským a pražským vedením se neuvěřitelně protahovala. Až to skončilo tím, že v USK se rozhodli pro změnu trenéra a ten sestavoval kádr jiným způsobem. Právě v období, kdy jednání mezi kluby byla na bodě mrazu, jsme hráli semifinále s Kolínem.

Po posledním zápase série mě kontaktoval muž, který se zabývá vyhledáváním talentovaných hráčů. Ptal se mě, jestli bych to nechtěl jít zkusit do zahraničí, že semu líbí moje hra a že o takové hráče je zájem v Evropě.

Jednání s USK nepokračovala, tak jsem mudal svolení, že může poslat video se zápasem z MEj ednomu ze svých přátel.

Tím přítelem byl Rob Oreallano, což je jeden z nejlepších současných trenérů pro práci s mladými hráči. Trénoval 12 hráčů NBA a další desítky, co hrají v Evropě nebo na univerzitách.

Tomu jsem se taky líbil a pozval mě v červnu na zkoušku na Gran Canarii, kde si založil svou vlastní basketbalovou akademii. Po této zkoušcemi sdělil, že by namě chtěl pracovat a nabídl mi roční stipendium na tuto akademii, kde jsou hráči od šestnácti do jednadvaceti let.

V rámci akademie absolvujeme všechny individuální tréninky a tréninky kondiční (posilovna). Každý dle svého věku hraje své kategorie U18, U20 a tři hráči včetně mě, hrajeme mužskou soutěž EBA za U.D. Vecindario Tenefe.

Co to je za ligu a jak si v ní zatím vedete?

Je to jedna z nižších španělských lig. Soutěž je rozdělena na pět skupin podle polohy. V naší skupině jsou Kanárské ostrovy, Madrid a okolí.

Potkáváme vcelku těžké soupeře, protože jak to už bývá, v hlavním městě je víc peněz a daleko víc kvalitních hráčů. Zatím jsme ve středu tabulky, a to jsme prohráli tři zápasy prakticky poslední střelou. Cíl je být asi zhruba tam, kde jsme a nemít problémy se sestupem.

Na jaké úrovni je basket v EBA?

Přirovnal bych to něco mezi naší Mattoni NBL a druhou ligou. Ale těžko se to srovnává, protože se tady hraje jiným stylem. Ale na to, že to není nejvyšší soutěž, tak se o nás starají parádně.

Cokoliv potřebujeme, tak to hned vyřídí. Nazápasy se dopravujeme letadlem, což proměbyla taky novinka. Ale tady to vlastně jinak nejde, protože jsme na ostrově.

Kolik dostáváte prostoru v zápasech?

Prostoru dostávám hodně. Jsem v základní pětce a odehraji většinou něco kolem třiceti minut. Samozřejmě ze začátku to tak nebylo.

Chvíli trvalo, než jsem přesvědčil trenéra, že tam patřím. Nastupuji zatím pod košem, ale¨mám slíbeno, že dostanu šanci na křídle.

Protože na hru na křídle se intenzivně připravuji každý den na individuálních trénincích. Na hře tady je asi nejtěžší srovnat se s tím, že španělští hráči mají opravdu rádi míč.

Takže dostat se k míči je v některých zápasech problém. Přece jen mi spoluhráči už věří, takže dostanu těch míčů víc než zpočátku.

Dokonce se pravidelně zařazuji mezi nejlepší střelce týmu. Můj nejlepší zápas byl s jedním týmem z Madridu, kdy jsem dal patnáct bodů a měl jsem i stejný počet doskoků.

Jak vypadá váš den od rána až do večera?

Každý všední den vstávám v šest hodin, protože v 6.30 začíná trénink. Ten trvá do osmi nebo půl deváté.Vdesetmám dvě hodiny španělštiny.

Po obědě krátký odpočinek a o půl třetí je další trénink do čtyř. Poté se snažím dostat do sebe nějaké jídlo, protože v šest vyrážím na týmový trénink do vedlejšího města. Ten trvá od sedmi do devíti.

Pak večeře a konečně pořádný odpočinek. Samozřejmě občas je těch tréninků méně. Nedalo by se to vydržet neustále. Tréninky probíhají v obrovské intenzitě a kouč vyžaduje absolutní disciplínu.

Nemáte problémy s jazykem?

Většinou tady používám angličtinu, kterou jsem už uměl předtím, ale samozřejmě mámco zlepšovat. Bydlím se třemi Angličany, takže tohle problém není.

Španělštinu jsem se nikdy neučil, ale je to vcelku jednoduchý jazyk k učení promě Čecha. Už rozumím věcem okolo basketu, takže trenér nemusí tolik překládat do angličtiny.

Byly ty první týdny po příletu hodně těžké?

Těžké určitě byly, ale spolubydlící a lidi okolo mi toto období pomohli překonat bez nějakých větších potíží.

Takže jste nikdy neuvažoval, že se tam na to vykašlete a vrátíte se domů...

To určitě ne! Jednou jsem se pro to rozhodl, tak tu ten rok strávím. Mám samozřejmě nějaké výhrady, ale ty budu muset překousnout.

Svým odchodem do zahraničí jste oslabil jak zlínský, tak i přerovský tým. Máte nějaké informace nebo jste v kontaktu s kamarády a víte, jak se jim daří?

V kontaktu jsem se všemi, voláme si nebo píšeme přes internet každý týden. V Přerově jsem toho tolik za poslední dvě sezony neodehrál, takže tam jsou zvyklí na mou nepřítomnost.

Ve Zlíně situace není ideální, co jsem slyšel, ale snad se tým zvedne.

Blíží se Vánoce, poletíte domů za rodinou?

Poletím a už se i docela těším. Nejdříve jsem to neplánoval, ale je tu celkem dlouhá pauza v hracím kalendáři, takže nakonec poletím.

Už se těším, že uvidím známé tváře a odpočinu si trochu od té dřiny tady.

Co si přejete do nového roku 2008?

Zdraví. Když slouží zdraví, cíle jsou snadněji k dosažení. A potom samozřejmě, aby se mi pobyt tady zúročil v budoucnu, ať už v osobním, či sportovním životě.