Jaká byla cesta za obhajobou a další otázky jsme mu položili v posezonním rozhovoru.

ROZHOVOR

V loňské sezoně jste se po několikaletém snažení stal poprvé mistrem Evropy. Cíl do letošní sezony jste tedy musel mít zaručeně opět ten nejvyšší…

Určitě jsme chtěli obhájit titul, ale zároveň jsem věděl, že už bych nerad do sezony vstupoval s tak velkými finančními náklady, jako byly loni, kdy se všechno podřizovalo vývoji, dělaly se nové motory, úpravy na podvozku a v převodovce.

Loňská sezona nás utvrdila v tom, že auto je jedním z nejrychlejších, tak jsem se rozhodl, že se pro letošek nebudeme pouštět do nějakých velkých vývojů.

Do sezony jsem tedy vstupoval s obavou, jestli soupeři technicky nějak více neodskočí, což by mohl být problém. Začátek sezony ale ukázal, že soupeři se nikam moc neposunuli a že tím pádem to, co fungovalo loni, bude fungovat i letos.

Změnilo se něco před sezonou ve vašem týmu?

V týmu se nic moc nezměnilo. Zůstalo zdravé jádro, které jsem kolem sebe měl vždycky - tátu, šikovné mechaniky a lidi na výrobu.

Trošičku složitější situace byla jen v tom, že loni jsem měl na stálo zaměstnaného mechanika a celou přípravu jsme dělali ve dvou, kdežto letos jsem byl na to, dá se říci, sám. Kluci mi pomáhali na závodech, případně den či dva před odjezdem, takže v tomhle to bylo o malinko složitější.

Naštěstí ale nebylo nutné mezi jednotlivými závody dělat příliš náročné opravy, takže se vše dalo zvládnout.

První část šampionátu se vám maximálně povedla, když jste vyhrál pět závodů ze šesti…

Sám moc nevím, čím to bylo. Člověk asi do té první poloviny šampionátu vstupuje s velkou motivací, s tím, že chce opravdu vyhrávat a ukázat, že jsme nejlepší. Potom, se zvyšujícím se náskokem začíná přemýšlet spíše prakticky, že je potřeba trošku ušetřit finance, obouvat méně nových pneumatik a kupovat méně dílů, protože to není nezbytně nutné.

I motivace tak svým způsobem klesá, s tím se potýkám už asi třetí rok po sobě. První polovina sezony je skvělá a pak to je trošičku horší.

Krom důvodů, které jsem zmínil, je to podle mě i tím, že soupeři během roku taky nespí. Přijdou nějak připraveni na začátek sezony a potom jsou motivováni tím, že my jsme rychlejší, a určitě pracují na tom, aby byli schopni nás porážet. Závěr je poté už vždy vyrovnanější než začátek šampionátu.

Ve druhé části jste jezdil také na bednu, ale ani jednou se vám nepodařilo zvítězit…

Vždy chyběl jen kousek. Auto může být připravené, jak chce dobře, jezdci také může sednout trať, ale když není alespoň malinká dávka štěstí, tak se vítězství nemusí podařit.

Na těch závodech, kde jsme skončili druzí, byla i šance vyhrát, ale vždy chyběl malinký krůček. Ale nevidím to jako problém, protože pro tento sport je dobře, že se vystřídalo celkem velké množství jezdců na stupních vítězů, takže je to o to víc namotivuje do příští sezony.

Kdy jste začal věřit, že vám titul nemůže už nikdo sebrat?

Musím říci, že když jsme vyhráli prvních pět závodů v řadě, říkal jsem si, že to není samo s sebou. Když se podaří vyhrát dva nebo tři závody za sebou, tak je člověk ještě pořád ostražitý, ale ten začátek sezony byl vážně skvělý.

Říkal jsem si, že jsme asi zase vážně nejrychlejší, a začal jsem tomu věřit. Snažil jsem se poté již spíše jezdit na jistotu a vyvarovat se chyb, abych body zbytečně neztrácel. Ale musím se přiznat, že už po těch pěti závodech jsem věřil, že bychom to měli dotáhnout do vítězného konce.

Jak jste oslavil obhajobu titulu?

Nějaké oslavy proběhly již v depu, z Maggiory jsme odjížděli až v úterý ráno, takže bylo dost času slavit s týmemi se spoustou ostatních jezdců.

Teď už asi žádné velké oslavy nebudou, spíš je potřeba v co nejkratší možné době si oddychnout a začít přemýšlet nad dalším rokem.

Teď, když už jste obhájil svůj loňský primát, neláká vás alespoň v koutku duše královská divize?

Láká, ale na příští rok ještě určitě nebudu přestupovat, protože rozhoduje mimo jiné finanční stránka věci. Pokud bych opustil šestnáctistovky, přišel bych o podporu v reprezentaci, která je pro nás hodně důležitá.

Tím, že mám závodění spojené i s prací, tak je dobře, když fungujeme ve třídě, ve které patříme mezi nejlepší. Přestoupit do Divize 3 je velký závazek a nikde není napsáno, že se nám podaří takový skvělý vstup jako Petru Turkovi.

Myslím, že když to stálo tolik úsilí se dostat na špici v šestnáctistovkách, byla by škoda ji teď opustit. Stále panuje situace, kdy toho, co jsme vybudovali, můžeme ještě využívat.

Navíc, když se podíváte na Jaroslava Hoška, tak máte ještě spoustu času…

To máte pravdu (smích)!

Plánujete na příští sezonu nějaké změny na autě?

Něco málo ano, ale v základu zůstane auto stejné. Určitě se bude přes zimu pokračovat ve vývoji motoru, na zmenšení váhy a tak dále, ale principielně zůstane vše při starém. Vypadá to, že bude přes zimu hodně práce, protože bych měl stavět jedno auto do Lotyšska, v podstatě úplně totožné, jako mám já, takže se musím snažit to vše nějak skloubit.

Proslýchá se, že závod ME by se měl jet v Česku jen jeden a ob rok se střídat mezi Přerovem a Novou Pakou. Nevíte, co je na tom pravdy?

Jsou nějaké spekulace, že se sníží počet závodů. My jsme jako jezdci před začátkem sezony vypisovali dotazník, kolik závodů si přejeme, aby se jelo.

Samozřejmě jsme lobovali za to, aby se jelo více závodů, protože jsme věděli, že ohrožení českých závodů tam existuje. Ale ono to riziko existovalo už víckrát a vždycky to lidi z Autoklubu ČR zvládli, takže si myslím, že na příští sezonu se počet závodů moc nezmění.

Podle ankety, kterou jsme vyplňovali shodou okolností teď v Itálii, spíš existuje varianta, že závod, který bude všeobecně označen za nejhorší, se příští rok nepojede. Doufám, že to tak dopadne a že závody v Přerově a v Nové Pace zůstanou, protože ty jsou podlemě hodnoceny všeobecně hodně vysoko.

Který závod je tedy podle vás nejhorší?

Z mého pohledu to je slovenský Lučenec.