Ambice byly vyšší, sezona skončila neúspěchem, má jasno kouč Sirvoň

V extralize žen jste stejně jako loni obsadili sedmou příčku. Určitě jste ale pomýšleli výš.

Ambice byly podstatně vyšší. Sezonu považuji za neúspěšnou. Kdybych byl správný diplomat a trenér, tak by se určitě našly věci, se kterými bych mohl argumentovat, proč se tak stalo. Výsledek je obrazem našeho neúspěchu. Sedmé místo je zklamáním.

Pojďme tedy zkusit najít nějaké příčiny, proč sezona dopadla, jak dopadla. Určitě v tom hrál roli úzký kádr.

Tým je velmi dobrý, silný, ale máte pravdu, je úzký. Navíc se vyskytly komplikace v podobě zraněných hráček, jiným zase klesla výkonnost, ať krátkodobě, nebo dlouhodobě. Občas bylo potřeba prostřídat, ovšem nebylo za koho. Neměli jsme adekvátní náhradu. Jedině Katka Kohoutová byla schopná hrát na centru i na učku.

To byl tedy určitě také důvod, že dlouhodobě, po celou sezonu, to družstvo s úzkým kádrem neustálo.

Dá se říci, že to byla hlavní příčina?

Příčin bylo víc. Například ta, že sedm nebo osm utkání nehrála naše první nahrávačka Soňa Nováková. Kdybychom z těch zápasů tři uhráli, tak jsem přesvědčen o tom, že jsme v první trojce.

Soňa měla opakující se zdravotní problémy. Navíc v závěru sezony nám odešla Barbora Gambová se zraněným ramenem.

V závěru základní části se ale staly i dost nepochopitelné momenty, když třeba Olymp pustil body Olomouci na úkor nás. Určitě by se nám hrálo lépe, kdybychom byli v nadstavbě v první pětce.

Důležitým aspektem tedy bylo, že se nepostoupilo v nadstavbě do první pětky, tudíž vám s lehce podprůměrnými týmy chyběla herní praxe se silnými soupeři.

Nikdo v klubu si moc nepřipouštěl, že bychom první pětku po základní části neuhráli. Bohužel přišly nějaké nečekané prohry, viz doma se Šternberkem. Můžeme si za to tedy sami. Tím, že jsme nepostoupili do první pětky, nastalo určité zklamání a také výkon šel dolů.

Kdybychom hráli nahoře, tak by nám zápasy daly mnohem víc.

Před sezonou jste dost obměnili kádr. Jak to vypadá se složením týmu pro nadcházející sezonu?

Odchází jen Soňa Nováková, která mi řekla, že končí s šestkovým volejbalem. Tím, že se od ledna vrátila Eliška Ticháčková, to pro ni byla taková příprava na nadcházející ročník. Sehnat totiž kvalitní nahrávačku není jednoduché a už vůbec ne laciné.

Osmdesát procent týmu má ještě roční smlouvu, takže pokud klub bude chtít, tak kádr zůstane pohromadě.

Samozřejmě se sem hlásí i hráčky, které by zde rády hrály, ale to je jen otázka klubu a financí.

Překvapila vás některá z hráček, co se týče výkonnosti, ať už v dobrém, či zlém?

To ani ne, spíš mě tým překvapil jako celek. Oproti minulé sezoně jsem nezaregistroval zápas, ve kterém by holky rezignovaly při nepříznivém vývoji. I když nás soupeř válcoval, tak se mančaft nevzdával a hrál dál volejbal. Řekl bych, že síla kolektivu byla větší, než v minulosti. Dá se tady říci, že základní osa je dobře postavená.

Trénujete ještě, nebo už mají hráčky volno?

Trénujeme dvakrát týdně. Chodí především ty, kterým ještě běží smlouva, a vysokoškolačky.

Jste jak sportovní manažer, tak dočasný předseda, takže máte přehled, co se v klubu děje. Přejděme nyní k mládeži. Starší žačky skončily čtvrté v republice, jejich mladší kolegyně se dokonce staly mistryněmi ČR, takže se zdá, že to máte v klubu dobře nastavené, co se týče práce s mládeží.

Víme, že zespodu od Dokoupilové přes Hanzelku, Kubíka, Šmidáka jde nahoru dobře připravená mládež. Výborná je i spolupráce se základní školou Velká Dlážka a nově také se základní školou Želatovská.

Vidím to tak, že do budoucna ta mezera, která vznikla v kadetkách, kvůli které z extraligy vypadly, se zaplní. Je teď potřeba tu mezeru nějak přestát a věřím, že v horizontu dvou, tří let budou kadetky opět na pevných nohou.

Na těchto mistrovstvích žaček jsem zaregistroval, že v kádru se objevily dvě, tři hráčky, které by mohly v budoucnosti opravdu úspěšně hrát extraligu kadetek, juniorek a poté by se vidělo, co dál.

Nicméně z úspěšného kolektivu trenérů mládeže vám odchází Rostislav Hanzelka, který vyhrál s mladšími žačkami titul.

Měl už delší dobu určité zdravotní problémy, a to je ten hlavní důvod, proč končí. Bude to velká ztráta pro klub, protože dělal i koordinátora mládeže a celou tu agendu kolem sportovního střediska mládeže. Nedokáži si představit, jak rychle jej dokážeme nahradit. Možná trenéři mládeže mají nějaký tip. Rosťa tady bude ale určitě chybět.

Jak vidíte budoucnost volejbalu v Přerově?

Ženský kádr je silný, ale bylo by dobré jej trošku rozšířit, to ovšem závisí na možnostech klubu. Mládež zdola potvrdila, že má perspektivu, takže tam bych se nebál.

Ovšem tím, že jsme dvakrát skončili sedmí v extralize žen, tak to považuji za neúspěch. Na nejbližším výkonném výboru navrhnu změnu na pozici trenéra, pokusím se tedy sám odvolat. Mančaft tady je slušný, ale já prostě dvakrát sedmé místo neberu. Je potřeba, aby to zkusil někdo jiný, třeba to tým pod jeho vedením dotáhne výš.

To je ten hlavní důvod?

Je jich víc. Dlouhodobě jsem třeba kritizoval, že nejsou žádné výstupy do žen, protože mi bylo pořád předhazováno, že se kupují drahé hráčky. Jenže když koupíte levné, vypadnete a ztratíte dotaci. Je to tedy pořád dokola. Proto bych byl rád, aby si to tady zase někdo zkusil jako v minulosti na těch v uvozovkách laciných hráčkách, a uvidí se, jak dopadne. Kdyby se náhodou vypadlo, tak by klub přišel o velké peníze a nemusela by přežít ani mládež. To si tu stále nikdo neuvědomuje.

Kam budou směřovat vaše další kroky?

Neřeším teď zatím nic. Je dost možné, že si na čas od volejbalu odpočinu, protože tady to pro mě bylo dost silné kafe. Doma jsem jen dva dny v týdnu a tak už to táhnu tři roky.

Takže v Přerovském volejbalovém klubu skončíte komplet se vším? Co vaše pozice manažera a předsedy?

Chci to položit. Pokud bude zájem a já nebudu mít žádné angažmá, jsem ochotný jednou za čas na nějaké utkání přijet jako konzultant.