Lidé uměli amputovat nohu již v době kamenné. Máme důkaz, tvrdí archeologové

Podle výzkumu zveřejněného ve středu v časopise Nature vědci pomocí radiokarbonového datování odhadují, že tělo leželo v jeskyni Liang Tebo ve východní provincii Kalimantan na Borneu neporušené 31 tisíc let.

Nejpozoruhodnějším aspektem nálezu však bylo, že mladému muži nebo ženě chyběla levá dolní končetina. Podle vědců je to důkaz toho, že byla pečlivě amputována, a to v době, kdy byl dotyčný v období dospívání, než zemřel z neznámých příčin ve věku 19 až 21 let, uvedli vědci.

Kostra, která změní vědu

Jinak pozoruhodně neporušenou kostru našli v roce 2020 australští a indonéští archeologové. Amputace podle nich prozrazuje značnou chirurgickou zručnost a je nejstarším příkladem v archeologickém záznamu, který otřásá naším chápáním vyspělosti lidí doby kamenné.

V Polsku našli upírku. Byla pohřbená se srpem přes krk, aby nemohla obživnout

„Je to významné zjištění, protože značně posouvá znalosti našeho druhu o chirurgii a komplexní medicíně,“ uvedl pro CNN prostřednictvím e-mailu profesor z Centra pro sociální a kulturní výzkum Griffithovy univerzity v Queenslandu Maxime Aubert.

„Museli mít hluboké znalosti o lidské anatomii, o tom, jak zastavit krevní oběh, o anestezii, riziku sepse. To vše se stalo normou teprve nedávno,“ napsal Aubert.

Odborníci se až dosud domnívali, že lidé neměli odborné znalosti k provádění náročných zákroků, jako je amputace, dokud se během posledních zhruba deseti tisíc let se vznikem zemědělství a trvalého osídlení nezměnila lidská společnost.

„Před tímto objevem byl nejstarším známým člověkem, kterému někdo provedl amputaci, starší zemědělec, kterému bylo před sedmi tisíci lety na území dnešní Francie odstraněno levé předloktí těsně nad loktem,“ uvádí studie.

Amputace jako taková se však stala lékařskou západní normou teprve před sto lety. Před rozvojem technologií, jako jsou antibiotika, by totiž podle studie většina lidí v okamžiku amputace zemřela.

Úlomek lidské čelisti starý 1,4 milionu let vzrušil vědce. Může přepsat učebnice

„Ztráta krve, šok a následná infekce byly až do poměrně nedávné doby v lidské historii hlavními zdroji smrtelných následků amputace,“ uvedl výzkumný pracovník na Griffithově univerzitě a jeden ze spoluautorů studie Tim Maloney.

V Indonésii nalezený jedinec podstoupil amputaci v dospívání a podle výzkumu žil ještě šest až devět let po operaci. V kostech nebyly žádné stopy po infekci a nad amputovaným místem se vytvořil nový kostní porost - což trvá delší dobu. Zatímco zbytek kostry měl navíc velikost dospělého člověka, amputované kosti přestaly růst a zachovaly si svou dětskou velikost.

Museli mít podrobné znalosti anatomie

Chirurg nebo chirurgové, kteří operaci před 31 tisíci lety prováděli, pravděpodobně s noži a skalpely vyrobenými z kamene, museli mít podle studie podrobné znalosti anatomie a svalového a cévního systému, aby odhalili žíly, cévy a nervy a zabránili fatální ztrátě krve a infekci.

Archeologové objevili obří penis z Římské říše. Možná největší na světě

Po amputaci by byla nezbytná intenzivní péče a ošetřování a rána by musela být pravidelně čištěna a dezinfikována. „Myslím, že nejúžasnější na tomto objevu je, že se jedná o skutečný, přímý archeologický, hmatatelný důkaz opravdu vysokého stupně péče v komunitě,“ řekl Maloney.

Aby člověk mohl žít s amputovanou nohou v horském terénu po celá léta, potřeboval by od své komunity velkou pomoc a péči. „To, že tento mladistvý zákrok přežil a podle odhadů žil ještě mnoho let poté, je ohromující,“ uvedla emeritní profesorka na katedře archeologie na Durhamské univerzitě ve Velké Británii Charlotte Robertsová, v komentáři zveřejněném spolu se studií. Na výzkumu se nepodílela.

Robertsová souhlasila s hodnocením, že končetinu tehdejší „zdravotníci“ odstranili záměrně, náhodné zranění by totiž nevykazovalo čistý šikmý řez. „Není také pravděpodobné, že by mladistvému uřízli nohu za trest, vzhledem k tomu, že jedinec žil ještě několik let po amputaci a byl pečlivě a ohleduplně pohřben,“ řekla Robertsová, která před absolvováním archeologie studovala zdravotní školu.

Australský tým uvedl, že je možné, že tito lovci-sběrači měli znalosti o léčivých antiseptických rostlinách, které by rostly v deštném pralese na Borneu.

Oblast bohatá na objevy

Kosterní pozůstatky mladistvého jedince vědci datovali dvěma způsoby: radiokarbonovým datováním zbytků dřevěného uhlí ve vrstvách sedimentu nad, u a pod kostrou; a datovaným měřením radioaktivního rozpadu izotopů uranu, chemických prvků, které se nacházejí v zubní sklovině.

Kostru archeologové objevili v oblasti, která se pro jejich obor stala více než zajímavou. Liang Tebo, velká vápencová jeskyně s otisky lidských rukou na stěnách, se nachází v odlehlé hornaté krajině přístupné pouze lodí, a to jen v určitých ročních obdobích.

Na ostrovech ve stejné oblasti dříve nalezli badatelé vyhynulé druhy lidí, jako jsou malí Homo floresiensis a Homo luzonensis. „Právě z této oblasti se lidé vydali na lodích přes ostrovní jižní Asii, aby se dostali na pevninu Papuy a do Austrálie, což byla první úspěšná námořní plavba. Byli to navíc velmi vyspělí umělci a nyní víme, že měli také pokročilé lékařské znalosti,“ uvedl Aubert prostřednictvím e-mailu.

Nový objev: Vědci přišli na to, kdy začal předchůdce člověka chodit po dvou

„V Liang Tebo jsme narazili na tuto 31 tisíc let starou prehistorickou amputovanou kost necelý metr od povrchu. Nyní musíme ještě vykopat další tři až čtyři metry sedimentů," dodal.

Vykopávky v roce 2020 přerušila pandemie koronaviru a archeologové z Austrálie proto spěchali domů, aby se vyhnuli uzavření hranic, které trvalo více než dva roky.