Dnešní děti mi to asi neuvěří, ale už jako školák jsem se nesmírně těšila, až začne škola.

Né, že bych nějak závratně toužila po vzdělávání, ale ta jistota, že život se vrátí do svých zaběhnutých kolejí, mě nutila už od konce srpna přemýšlet nad školou.

Nadšeně jsem v papírnictvích „očuchávala“ pastelky (protože ty voňavé nejlépe malují), vybírala si sešity a další pomůcky…

A dnes? Přípravy na první školní den už tak neprožívám (za mé rituály by mě prodavačky z papírnictví asi vyhodily), ale stále mám ten neodvratný pocit, že podzim něco změní.

Že už nebude takové horko, že lidé už nebudou řídit opilí, že děti nebudou bezprizorně pobíhat po sídlištích, že hazardéři se už nebudou po hlavě vrhat do vody v přírodních koupalištích, ale dají přednost chloru a dozoru plavčíků na bazénech … zkrátka, že už nás čekají samé dobré zprávy.

Uvidíme…