V Přerově ho ale lidé znají hlavně jako veterináře, na kterého se mohou kdykoliv obrátit.

„Do Bečvánku mě přitáhla maminka - i přes počáteční protesty. Líbit se mi tam začalo až ve chvíli, kdy jsme začali více vystupovat a vyhrávat soutěže. Když se člověk najednou ocitne v týmu, který je úspěšný, tak ho to samozřejmě naplňuje,“ popisuje své folklorní začátky Tomáš Barbořík.

Udržovat hanácké tradice, obnovit dávno zapomenuté lidové zvyky a oživit dění v Přerově - o to se snaží spolek Folklorní soubor Haná Přerov, jehož je Tomáš Barbořík předsedou. Jak přiznává, Haná je mu nejbližší - i když jako člen souborů v minulosti vyzkoušel i valašský a slovácký kroj.

„Hanácký kroj a zdejší tradice jsou něčím, co je mi vlastní, protože jsem v tom vyrůstal. Sorta lidí, která folklorní akce pořádá, je ve všech souborech stejná. Všichni dělají společnou věc a umění je baví. Lidová hudba a písnička jsou přátelské a pro každého,“ míní.

K folkloru na Hané patří zdobné kroje, ale i typický tanec „cófavá“, který sice na první pohled vypadá jednoduše, ale zvládnout ho je náročné.

„Nechceme utvářet novou umělou tradici, ale snažíme se o co největší autentičnost. Haná je specifická v tom, že zde došlo poměrně brzy k odkládání hanáckého kroje a lidé začali nosit moderní oblečení. To je rozdíl třeba oproti Slovácku, kde kroje žijí dodnes a vyvíjejí se. Na Hané se ale odložily někdy v minulém století a zakonzervovaly. Když už jsme je tedy odložili, chceme je prezentovat v jejich historické podobě,“ vysvětluje.

Pro každou oblast Hané byl typický jiný kroj a o rekonstrukci toho přerovského se snažila jeho maminka Magda Barboříková, dlouholetá vedoucí občanského sdružení Cukrle a pracovnice Muzea Komenského v Přerově.

„Kroje byly na všední den i na svátek jiné a ten nejslavnostnější se vytahoval jen několikrát do roka při výjimečných příležitostech, jinak ležel v truhle. V zimě kroje zdobily různé kožíšky, kabátky a plédy,“ zmiňuje.

Podle oblečení také lidé na Hané poznali, kdo je ze které dědiny, a jak je bohatý. Sedláci chtěli většinou ukázat, že mají majetek, starostové měli zase kabáty s límci. Kdo jich měl více, ten měl na komoře více peněz. I tato specifika se snaží soubor představit.

Folklorní soubor Haná Přerov stál u zrodu festivalu V zámku a podzámčí, který každý rok hostí domácí i zahraniční soubory.

„Jeho součástí je i soutěž pro malé zpěváky O zámecký klíč, ze které postupují talentované děti do krajských i celorepublikových kol,“ líčí Tomáš Barbořík.

Společně s přerovským sdružením Cukrle vyrážejí členové spolku každý rok v únoru také na tradiční vodění medvěda, počátkem ledna zase pořádají tancovačku v restauraci Katovna. „Snažíme se užít si ji jako za starých časů a vstup je pouze v kroji,“ dodává s úsměvem.

I když má kvůli pandemii koronaviru soubor nechtěnou pauzu a přišel o řadu vystoupení, jeho šéf rozhodně nezahálí.

„Na sklonku léta jsme ještě stihli vystoupení v Národopisném muzeu v Praze a už teď vymýšlím choreografie a nové projekty. Až je napíšu, strčím je zatím do šuplíku,“ podotýká.

Tomáš Barbořík je profesí veterinář a navštěvují ho chovatelé domácích mazlíčků ze širokého okolí. Zvířata jsou jeho celoživotní láskou.

„Když jsme měli v první třídě namalovat obrázek, čím bychom chtěli být, nakreslil jsem krotitele tygrů. To se mi sice nesplnilo, ale i tak jsem svému snu hodně blízko. Mám zvířata rád a vždy pro mě bylo samozřejmostí, že se budu touto profesí zabývat. Je dobré, když může člověk pomoci nemocnému zvířeti v jeho trápení, ale někdy cítím bezmoc, když už je na pomoc pozdě. Člověk se ale musí naučit být empatický a navrhovat takové postupy, které chovatelé zvířat unesou,“ říká.

A co dělá ve volném čase? „Přes léto chodím na vycházky do přírody, nebo jednoduše sbalím batoh a vyrážím na cesty,“ uzavírá.