„Vždycky jsem byla sportovně zdatná a tělocvik mi šel určitě nejlépe ze všech předmětů ve škole, protože jsem měla přirozené nadání. Pocházím z Fryštáku, kde jsem chodila nejprve do baletu. Protože jsem ale příliš vyrostla, nabídli mi, ať si vyberu jiný sport. Začala jsem tedy chodit na atletiku do Zlína k manželům Dočkalovým,“ vzpomíná Miroslava Lupečková.

Asi po deseti letech tréninku se přestěhovala do Prahy a začala závodit za Spartu. První velké úspěchy na sebe nenechaly dlouho čekat.

„Protože jsem byla všestranná, už ve Zlíně mě učili všechny disciplíny a začala jsem dělat pětiboj,“ přiblížila.

Nominace na olympiádu

Během své sportovní kariéry získala přes dvacet medailí v dorostu, ale také dva tituly mistra republiky juniorů v pětiboji a dálce a pět titulů mistra republiky dospělých v pětiboji a dálce.

Pětiboj zahrnoval sto metrů překážek, skok vysoký, vrh koulí, skok do dálky a běh na 200 metrů.

„Určitě mě nejvíce bavil skok do dálky a můj osobní rekord v této disciplíně je 634 centimetrů,“ prozradila.

Ve čtyřiadvaceti letech splnila limit na Mistrovství Evropy v Helsinkách, které se konalo v roce 1971. Dvanácté místo na evropském šampionátu považuje za svůj největší úspěch.

„Dostala jsem se i do širší nominace na olympiádu v Mnichově, která se konala v roce 1972. Nakonec jsem ale na olympiádu nejela,“ vzpomněla na hry, které poznamenala obrovská tragédie - únos a zavraždění jedenácti izraelských olympioniků.

Manželství až po kariéře

Sportovní kariéru Miroslavy Lupečkové načas přerušily problémy s kolenem a musela podstoupit operaci.

„Za Spartu jsem pak ale závodila několik dalších let,“ podotýká.

Členkou československé reprezentace byla celkem sedm let.

V Praze zakotvila na sportovně metodickém oddělení Sparty, a když končila s kariérou, nabídli jí, aby se stala trenérkou atletiky.

Až později si našla čas i na soukromý život a seznámila se s budoucím manželem.

„Jako veterinář získal práci v Želatovicích a nabídli mu i byt. Rozhodli jsme se tedy, že se vezmeme a budeme bydlet tady,“ líčí.

Každé ráno rozcvička

Sportu je úspěšná atletka věrná dodnes. Každé ráno si dá rozcvičku a jezdí i na kole, aby měla stále pohyb.

„Naše parta ze Sparty se pravidelně schází, známe se padesát let a stále si máme o čem povídat. Jezdíme buď v létě na kolo nebo v zimě na běžky. To mě udržuje v pohodě - jen těch sil už trochu ubývá. I kilometrů už najezdím o něco méně - není jich padesát nebo šedesát, ale třeba jen třicet,“ zmínila.

Před důchodem pracovala osmnáct let jako mzdová účetní v přerovském pivovaru a dnes je její největší zálibou zahrádka. Podniká také výlety do okolí a věnuje se turistice.

„Nedávno jsme si třeba udělaly s kamarádkou výlet na Kelčský Javorník,“ podotkla.

A jaké je její životní krédo? „Člověk se nikdy nesmí vzdávat, vždycky musí bojovat,“ uzavírá.