Představení však nebylo jen typickým komediálním vystoupením, parodujícím mužský svět. Ve hře, rozdělené na několik paralelních příběhů, které se postupem času rozvíjely, mohli diváci nalézat i mnohé další významy a smysl chování „drsnější“ poloviny lidstva.

Většina scének byla ale podána s vtipem, takže sál burácel smíchy a nadšeným potleskem snad každých deset vteřin.

Možnost improvizace nabízela další a další rozvíjení gagů, kterých se trojice aktérů s chutí zhostila a vytvářela tak často i situace, jimiž se odbourávali herci navzájem. V divadelní inscenaci tohoto typu to však není vůbec na škodu.

Michal Slaný, Filip Blažek i Maroš Kramár tak mohou do komedie, která má za sebou od roku 2008 již několik stovek repríz, stále přinášet nové vtipy i aktuální témata a tvořit tak pokaždé trochu jiné představení.

V hotelu Jana zazářili i s několika dobře mířenými poznámkami na Přerov. V části, popisující komplikovaný vztah mezi otcem a syny, ale také předvedli vážnější tvář herectví a dokázali tak všem přítomným, že jsou excelentními herci.

Skoro tříhodinová hra s velice jednoduchou scénou, laděnou do černé, měla po celou dobu svěží tempo a každá další část nabízela spoustu skvělých gagů o ženách, politické scéně či o tom „co znamená býti opravdovým mužem“.

Scénky z domácnosti gayů, kuplířského prostředí či již zmíněné tísnivé atmosféry mužů v rodině doplňovaly rámcový příběh tří kamarádů z vysoké školy, kteří s vtipem řeší své životy a v průběhu představení se mění ve starce v domově důchodců s příznačným názvem Budoucnost.

Autor o svém díle mluví jako o „tragikomedii o mužích pro ženy, aby je opět nepochopily,“ přesto se většina sálu, složeného převážně z dámského publika, náramně bavila a dokázala tak, že nadhled je ve společném životě lidí to nejdůležitější.

Jan Tomešek