Velryby se musejí odrazit, když jsou na dně

Proč právě Banánová velryba? Znamená to, že Banánové rybičky dozrály?

Rybičky byly více v kolektivu, protože jsem do svého pořadu zvala hosty. Velryby jsou tak trochu individualistky. Vzhledem k tomu, že toto představení nemá žádné hosty a jsem sama, připadá mi příhodnější název Banánová velryba. A ta už samozřejmě dozrála. Velryby mají hodně společného s člověkem více než ty rybičky. Protože velryby rodí v bolestech svá mláďata. Velryby se vždy, když jsou na dně, musejí odrazit a nadechnout. A velryby si taky zpívají. To je vše.

Vaše vystoupení navazuje na pořad o dokonalé ženě, dokonalém muži a dokonalé lásce v podání naprosto nedokonalé manželky, milenky i matky. Existuje podle vás dokonalý muž?

Můj nový pořad je hlavně o hledání. Mluvím v něm o lidech, kteří mě ovlivnili, a to jak těch známých, tak i těch neznámých. Vždycky se vracím hlavně k tatínkovi a vždycky mluvím i o mamince. Díky svým rodičům jsem se seznámila se spoustou známých lidí, třeba s hercem Robertem Redfordem nebo ukrajinským prezidentem. A jestli existuje dokonalý muž? Tak je to jen nastavením úhlu pohledu.

Někdo, kdo je pro jiné strašně nedokonalý, může být pro tu jednu jedinou bytost tím nejdokonalejším mužem. A všem ten úhel pohledu doporučuji. Není špatné si říkat, že zrovna ten, kterého mám k dispozici, je dokonalý.

Myslíte si sama o sobě, že jste dokonalá žena?

To je také o tom úhlu pohledu (smích). Někdy si říkám, Bože, co se mi to zase povedlo, já jsem tak šikovná… Ale myslím si, že vždycky jde hlavně o touhu. Pokud budu chtít být v něčem dokonalá, třeba jenom ve svých očích, je to ten správný motor, aby šel člověk dopředu. Teď není doba pro skromnost. Teď hlavně mladí lidé nenechávají prostor k tomu, aby si někdo řekl: pomysli si, jak jsem dobrý. Pro jistotu to hned v úvodu řeknou. Ale já to neodsuzuji, myslím si, že to věci jen urychluje. Kvalitních lidí je strašně moc, takže se pak stejně začne selektovat. Ale, proč ne.

Když už se bavíme o mužích a ženách, pamatujete si na svůj první polibek?

Vybavuji si ho. Byl na chmelu a byl od spolužáka. Hned jsem si běžela vyčistit zuby a říkala si, proč to ty lidi dělají, když je to tak odporné. A to byl jen začátek, polibek před ubytovnou.

A potom?

Pak jsem pokračovala jako většina žen.

Dala jste někdy v životě někomu kopačky?

Já myslím, že jsem nikdy žádné kopačky nedala a ani jsem je nedostala.

Čím si to vysvětlujete?

Asi tím, že nerada ztrácím lidi a asi taky tím, že jsem tak dokonalá žena, že nevidím důvod, proč by někdo ztratil mě. (smích)

Jste autorkou jednadvaceti knih, které se zejména u čtenářek těší velké oblibě. O čem je ta poslední?

Jmenuje se Strašná nádhera, a když si ji přečetla moje vydavatelka, tak řekla: Halino, ty se potřebuješ zamilovat. A já jsem jí řekla: Proč si to myslíš? A ona mi odpověděla: Protože celá ta knížka je o tom, jak toužíš. A je to pravda.

Ta knížka je o touze, ale nejen o té erotické. Je o dychtivosti. Minulý týden jsem byla v show Jana Krause, kde mě tedy nenechal moc vyprávět, ale zmínila jsem se, že je to o touze a on se tomu smál, protože mu to připadalo absurdní. A říkal, vy ale píšete konkrétní věci o rodině, o manželovi, o dětech. Celá ta knížka je taková lyrická, ale ty povídky potom končí u mé rodiny. U mého manžela, u mých dětí a u mámy. A to je právě ten kontrast mezi tím, co chci, a jak to dopadlo. A to možná bývá leckdy komické. Ta knížka je čerstvá, nová a mám ji tady s sebou.

Jste spisovatelka, scenáristka, moderátorka, vydávala jste časopisy. Čím se cítíte být nejvíce?

Autorkou, protože jsem si vždycky všechno napsala sama. Napsala jsem asi padesát televizních komedií, což málokdo ví, protože to bylo ještě před revolucí. Pak také čtyři celovečerní filmy a v tuto chvíli mám na kontě jednadvacet knížek.

Láká vás natočit další film?

Určitě láká. Filmy ale stojí hodně peněz a filmy, které mám ráda, jsou ságy. To znamená, že stojí ještě více peněz. A já u filmu dávám sama sobě takové úkoly, že by měl mít ještě něco navíc, a měla bych s ním být spokojená. Mám napsané asi tři scénáře, tak uvidíme. Pořád si myslím, že by to mohlo být, ale zase netlačím na pilu. Přemýšlím o Velké ženě z Východu, což je knížka z minulého roku. Teď jsem navíc byla na Ukrajině a vím, jak tu knihu obohatit pro scénář, aby se tam dostalo ještě něco, co jsem nevěděla. A jakou emoci to ve mně vzbudilo.

Na čem momentálně pracujete?

Píšu muzikál, což je vůbec poprvé. Jmenuje se Adam a Eva podle biblického příběhu, ale měl by to být komediální muzikál pro divadlo Hybernia. Byla jsem oslovena, abych napsala libreto, takže to zkouším, protože s tím nemám vůbec žádnou zkušenost. Ale docela mě to baví. Chystám také další knížku, která bude navazovat na tu, která vyšla letos na jaře. Jde o trošku jiný žánr a patří do edice Příběhy s chutí, což je kniha, ve které se prolínají recepty, konkrétní rady a povídky. Ta letošní se jmenovala „Až se mě dcera zeptá" a měla docela velký úspěch. Podle ní jsem také vařila v pořadu Prostřeno a vyhrála jsem. Nová knížka se bude jmenovat „Až se mě snacha zeptá" a bude určena ženám, které mají syny. Protože ti se většinou na nic neptají.