Zahájení výstavy se na žádost autora ujal olomoucký galerista a psychiatr Libor Gronský, který připomenul, že Lukavský sice žije mimo velká centra, jeho tvorba slaví ale úspěchy v Česku i zahraničí. Antonín Lukavský je vyznavatel klasického umění a znalosti z dějin výtvarného umění i literatury uplatňuje i ve svém díle. „Naschvál dávám do svých obrazů to, co už bylo namalováno. Jako kontrapunkt, jako prvek ironie,“ říká Lukavský. Návštěvníci výstavy tak mají možnost hledat v jeho obrazech Monu Lisu nebo Michelangelova Davida, který stejně jako ostatní zobrazené postavy přikládá k uchu mobil.


Některá zátiší připomínají precizně provedená cvičení z geometrie, třeba i na milimetrovém papíře. Vždy je však doplňuje něco nečekaného, jako třeba fotografie připnutá k boku hranolu. „Geometr se mně se trochu nudí a svoji práci oživuje,“ komentuje své dílo autor, který vystudoval techniku.

Chronologicky řazenou výstavu zahajuje obraz Homo Piňos z devadesátých let, na němž Lukavský hned čtyřikrát zobrazil staříka z Těšíkova, kam se předtím přestěhoval a dodnes žije. „Těšíkov mě hodně změnil. Příroda nás mění všechny, každý z nás je v ní takový Homo Piňos,“ uzavírá Lukavský.