A to i přesto, že vydává jedno CD za druhým a má naplánovanou koncertní šňůru až do roku 2010.

Eva a Vašek se nebojí „jít do toho“, čeho se ostatní populární umělci štítí. Hrají stokrát obehrané.

ROZHOVOR

Jak se vám v Přerově zpívalo? Oba vaše koncerty byly beznadějně vyprodané…

Vašek: Co k tomu říct? Zkrátka perfektní publikum a krásné prostředí Městského domu. Jsme nejen spokojení, ale doslova odvázaní. Myslíme, že i pořadatelé jsou nadšení, protože říkali: „Vy nám ale dáváte zabrat…“

Mám strašně rád ten pocit, kdy zpívá celý sál a lidi zpívají s námi. To mě asi na té muzice baví nejvíce. Ten pocit souznění.

Co je podle vašeho názoru důvodem tak velkého zájmu o vaši hudbu?

Vašek: Je to asi tím, že zůstáváme v těsném kontaktu s lidmi. Ti vlastně kormidlují náš repertoár. Máme radost, když můžeme plnit přání posluchačů a mezi námi a posluchači je zpětná vazba.

Znamená to, že vám třeba posluchači sami napíšou, jaké písně by chtěli slyšet a vy si je nacvičíte?

Eva: Ta zpětná vazba je asi hlavně v tom, že když přijedeme podruhé na stejné místo, je opět beznadějně vyprodáno. Kdyby se to lidem nelíbilo, podruhé by na nás nepřišli.

Vašek: Asi je ta hudba přitahuje. Když posluchačů začne ubývat, je chyba jednoznačně na naší straně.

Myslíte?

Vašek: Samozřejmě, bude to jedině naše chyba.

Jste partneři na podiu i v životě. Nelezete si občas na nervy?

Vašek: Naopak. Je to velká výhoda. Jsme totiž pořád celá rodina pohromadě.

Eva: Nemáme problémy toho typu, že se třeba chlap vrátí domů z práce a manželé se pak spolu baví jen o tom, kdo má blbějšího šéfa. Jsme oproštěni od těch negativních věcí a je mezi námi ve všem jasno. Děláme společnou práci a máme z toho radost.

Jak dlouho se vlastně věnujete hudbě?

Vašek: Já čtyřicet let a Eva dvacet.

Začínali jste s českou písničkou, a nebo byly vaše hudební začátky jiné?

Vašek: Já jsem třeba odchovaný bigbeaťák, hrál jsem s kapelou věci od Petra Spáleného a třeba i od Pavla Nováka. Pavel Novák byl vlastně můj idol, protože v té době byl na špici. To jsou mé vzory – oni vytvářeli písničky a my jsme je hráli jako okresní kapely. Čtyřicet let jsem hrál tyto zpěváky a oni pak přestali postupně zpívat. Já ale zpívám pořád dál a ty jejich písničky mám na deskách.

Eva: Vystudovala jsem hudební konzervatoř, obor zpěv a klavír. K Vaškovi jsem nastoupila asi před dvaceti lety.

Vaše písničky jsou takové romantické… jste tak i ve skutečnosti naladěni?

My jsme širokopásmoví, ale lidi si od nás oblíbili právě ty romantické. Lidi si nás zařadili jako Eva a Vašek rovná se romantika, Jadran. Hrozně nám sedí tyto Balinkonie, Skalinády a To býval ráj a slunce a pláže… takové ty romantické, klidné písničky. Ale k tomu patří i country, co hrajeme, třeba Ascalona, Losos, Bílé skály. My máme rádi všechno.

Evo, vy jste vystudovala hudební konzervatoř, obor zpěv a klavír. Chtěla jste vždycky dělat tento druh hudby, nebo jste uvažovala i o jiném žánru?

Eva: Když jsem studovala konzervatoř, tak jsem prakticky nevěděla, co budu dělat. Ve čtvrtém ročníku jsem přišla k Vaškovi a ten styl hudby se mi líbil. Neumím si vůbec představit, že bych měla zpívat rock nebo jazz.

Co vás nejvíce hudebně ovlivnilo?

Vašek: Hráli jsme sedmnáct let v zahraničí, a to nás asi ovlivnilo nejvíce. Pořadatelé a celá kultura západní Evropy nás postavili před jednoznačnou otázku: buď bude publikum a vy budete hrát, nebo nebude publikum a vy nebudete hrát. Tam se pořadatelé nebavili o tom, že je malá návštěvnost koncertů jejich problémem. Vždycky to byl problém jen těch hudebníků. Takže hudebníci musejí v zahraničí dělat všechno pro to, aby na ně lidi chodili.

Jaké je věkové složení vašich posluchačů?

Vašek: Je to tak od 45 let výše. Máme ale hodně silné zázemí v dětech, které s sebou babičky a dědečci berou na naše koncerty. Některým z nich je už sedmnáct let a znají naše písničky.

Eva: Jsou to ale opravdu hlavně děti, které naše písničky slýchaly u svých prarodičů.

Vašek: Protože rodiče jim tyto písničky nepouštějí.

Eva: To jsou totiž bigbeaťáci.

Která písnička z vašeho repertoáru je nejžádanější?

Vašek: Lidi mají hodně rádi právě ty romantické. Oni vždycky říkají: my jsme na vás přišli, abyste nám zahráli ty vaše. Když třeba hrajeme polky a valčíky, tak nám řeknou – my jsme přišli na ty vaše a ne na polky a valčíky.

Eva: Jednoznačně vedou Bílá orchidej, Krásné chvíle, Bílé růže z Athén

Vašek: Máme zhruba pět, šest hitů. Tedy písniček, které si posluchači dávají do souvislosti s námi. Když se třeba řekne Karel Gott, lidem se vybaví Lady Carneval. A když se řekne Bílá orchidej, lidi napadne: Eva a Vašek.

Máte i nějaké vlastní písničky?

Na převzaté písničky si děláme texty a máme vlastní textaře. Je to velký hudební tým, který stojí za námi.

Čeho byste chtěli ve své hudební kariéře ještě dosáhnout?

Vašek: Já bych hlavně chtěl, aby mi vydrželo zdraví. Protože se pohybuji v té starší generaci a vidím, jak to všechno je na světě složité. Hlavně tedy pohodu a zdraví – to znamená Eva, Evička a to publikum, co nás má rádo.

Blíží se Vánoce. Jak u vás doma vypadá ta správná vánoční atmosféra?

Vašek: My letos hrajeme do 19. prosince a 22. se rozloučíme s firmou, což je nějakých dvanáct lidí, kteří nám dělají zázemí. Pak máme až do konce roku volno.

Zpíváte si na Štědrý den? Nebo už je toho zpěvu tolik, že na něj nemáte náladu?

Eva: Zpíváme koledy. Alespoň já tedy pravidelně zpívám koledy.

Vašek: V mé rodině se nezpívalo, kdežto u Evy ano. Já jsem trošku jiný. Rozdíl mezi námi je ten, že Eva si klidně zpívá i sama, ale mě samotného nebaví zpívat. Mě nenaplňuje ten samotný zpěv, mě naplňují ti lidi. Třeba v hospodě, když to hřmí. Eva je jiná, ta si klidně zpívá i v autě, když jede z koncertu.

To tedy klobouk dolů, zpívat si ještě po koncertě…

Někdy je to docela náročné…

Hudební kritici si vysvětlují váš velký úspěch i tím, že jste svým repertoárem vyplnili mezeru na hudebním trhu… Je málo interpretů, kteří se věnují písničkám, které se jen jednoduše líbí…

Vašek: To se o nás pořád říká, že jsme vyplnili nějakou mezeru. Na trhu je ale tolik mezer… ty nejsme ani schopni jako lidi zaplnit. Já když třeba potřebuji instalatéra, tak není. Když potřebuji klempíře, tak není. Když potřebuji obkladače, tak není. Když potřebuji člověka do nahrávacího studia, tak není. Já mám aspoň pět šest pracovních míst, na které nemůžu sehnat lidi. Na trhu je tolik děr, že já na žádné díry nevěřím.

Proč si vlastně myslíte, že jste tak úspěšní?

Vašek: Já vůbec nevím, co je to úspěch. Slovo úspěch je v naší kategorii strašně těžko definovatelné. V oboru, který děláme my, to znamená – že objíždíme sály, kulturáky vesnic až po města, tak v našem oboru nikdo ve dvou lidech nehraje takové písničky jako my. Všichni se za ně z nějakých důvodů stydí. Nikdo nehraje pro obyčejné lidi. Ti si chtějí poslechnout obyčejnou a obyčejně zahranou písničku.

Petra Poláková-Uvírová, Dagmar Rozkošná