Jakými překlady literatury jste před lety začínala?

Mým prvním byl v roce 1995 Nemilosrdný den od Jacka Higginse pro Votobii. Když jsem začala překládat knížky, tak jsem velmi drze obeslala některá velká česká nakladatelsví. Tehdy byla poptávka i po mladých, nezkušených a začínajících nadšencích, jako jsem byla já. Odezva byla víceméně dobrá, vždycky mi dali něco na zkoušku a ono to vyšlo.

Od té doby jste ale ušla pořádný kus cesty.

Čas hraje u překladatele velkou roli. V začátcích je to hlavně euforie a možná i trochu drzost, což je důležité, protože bez ní by se člověk do některých věcí vůbec nepustil. Časem ale přibývají zkušenosti a nadhled.

Se kterými nakladatelstvími nyní spolupracujete?

V poslední době hlavně s pražským Argem, Prostorem a nově i s Odeonem. Pro Prostor překládám hlavně Paula Austera, který tady byl před dvěma lety na Festivalu spisovatelů, takže jsem se s ním i sešla, což bylo fajn. Od něj jsem přeložila pět románů. V poslední době překládám Sarah Watersovou, od které u nás vyšly tři věci – Zlodějka, Špičkou jazyka a Malý vetřelec. Teď se na pultech objeví čtvrté dílo – Noční hlídka, což je román z období druhé světové války, odehrávající se v Londýně.

Kolik času potřebujete na překlad knihy?

Jak na kterou. Třeba romány Watersové, to jsou všechno velké bichle, které mají v průměru pět set stran. U nás vyšla jako první Zlodějka, a tu jsem překládala v době, kdy jsem byla s mladším synem na mateřské. Redaktorka Eva Slámová z Arga mi ji poslala, i když jsem jí kladla na srdce, aby mi dala něco krátkého. Ona mi to sice slíbila, ale potom přišla tato knížka. (úsměv). Řekla mi: Báro, budeš mít čas, což jsem potřebovala. Překlad mi trval asi rok. Když máte dobrého redaktora, jako byla Eva Slámová, která bohužel koncem loňského roku zemřela, je to skvělé. Náš vztah byl vemi vzácný, protože ona věděla přesně, co mi sedí a co umím.

Vystudovala jste filologii. Kdy jste zjistila, že vás to táhne k překladům?

Už během studií jsem věděla, že chci překládat, i když jsem krátce učila na gymnáziu angličtinu a španělštinu.

Překládáte jen z angličtiny?

Ano, přestože v jednom románu od Junota Díaze, který teď v dubnu přijíždí do Prahy na Festival spisovatelů, jsem se musela poprat i se španělštinou, respektive se „Spanglish“. Díaz je původem Dominikánec, žijící ve Spojených státech, a získal Pulitzerovu cenu za Krátký, leč divuplný život Oskara Wajda. V knize se tedy mísí angličtina se španělštinou. Přiznám se ale, že na španělštinu už bych si dnes netroufla, na to jsou u nás jiní machři.

Narazila jste někdy na dílo, s nímž jste si nevěděla rady?

Pamatuji si na jedno, které mi nabídli z Votobie. Olomoucké nakladatelství bylo známé tím, že vydávalo beatnickou literaturu. Jednou mi ale poslali knihu, kterou by možná nepřeložil ani nejlepší překladatel, protože těch nejrůznějších variant slova „fuck“ bylo na jedné stránce asi tři sta padesát. Knížku jsem vrátila s tím, že na to tedy opravdu nemám (smích).

Jaké literární dílo byste chtěla přeložit, co vás láká?

Chtěla bych někdy zkusit titulky k filmu, k tomu ale zatím nebyla příležitost?

Na čem právě teď pracujete?

Příští týden má v Odeonu vyjít první věc, kterou jsem pro ně dělala – Co svět světem stojí od Columa McCanna. Autorem je Ir, žijící v Americe. Je to zajímavý román, který mě ale stál hodně sil. Od stejného autora dělám i další román – Zoli. Je o slovenské Romce, což je hodně zajímavé.

Který z autorů vás nejvíce „strhl“ a máte k němu nejblíž?

Asi nejraději mám Paula Austera. Dobrý autor se totiž pozná už od první věty a od prvního odstavce. U něho každé slovo sedí, tam není nic navíc. Má specifickou stavbu románů i témata. Líbí se mi, jak píše. I Sarah Waters je výborná vypravěčka, děj plyne a člověka – kromě zvratů v ději – nic moc nepřekvapí, což je pro překladatele výhoda. Dobře se čte a dobře se i překládá.

Je složité vystihnout, co chce autor románu říct?

Někdy hodně. Když třeba narazím na něco, s čím nehnu, ani poté, co si uvařím další hrnek čaje, nebo si jdu zaběhat, tak to nechám uležet. Pak se k tomu člověk zase vrátí a najednou stačí chvilka a je to tam. Většinou jsou to úplné hlouposti, u kterých se zastavíte.

Setkala jste se s některými autory, jejichž díla jste překládala?

S Paulem Austerem, Sarah Watersovou a teď v dubnu doufám, že přijede i Junot Díaz. Se Sarah Watersovou jsme v kontaktu, a když jsem překládala Noční hlídku, tak jsem se na ni mohla obrátit. Na Paula Austera mám sice fax, ale s ním jsem nic řešit nemusela.

Bylo náročné přeložit dílo od Junota Díaze, které získalo Pulitzerovou cenu?

Bylo docela těžké, hlavně kvůli reáliím. Hlavní hrdina Oskar Wajd je totální looser, který se touží zamilovat a miluje Tolkiena a sci-fi. Přiznám se, že v tom nejsem moc kovaná, což je většinou chvíle, kdy musí kromě redaktora nastoupit někdo třetí. Až teď jsem se třeba podívala na všechny díly Hvězdných válek a jsem naprosto nadšená. Jsou tedy věci, které stále doháním. Musím ale říct, že na autory mám štěstí.

Co vám jako překladatelce sedí nejvíce?

Já mám nejradši druhou fázi překladu. Ta první je nejtěžší, kdy musíte věc přeložit nahrubo. A pak přichází fáze, kdy vzniká samotný překlad – text učesáváte a hrajete si s ním. Mám také ráda dialogy. Po této stránce se mi dobře překládal Deník Bridget Jonsesové, který mě v Přerově proslavil. (úsměv). Byla to hrozně milá práce, protože obě knížky byly docela rychle hotové a bavila jsem se u toho.

Kolik jste celkem přeložila knih?

Už je jich asi čtyřicet.

Nesvádí vás to někdy napsat vlastní román?

Samozřejmě, že by to bylo fajn, protože mám k psanému slovu hodně blízko. Raději ale budu dobrou literaturu jen překládat.