Zmapovat stoletou tradici loutkového divadla Sokola Přerovský Kašpárek má i výstava, která začala ve čtvrtek odpoledne v prostorách Muzea Komenského. Jejím cílem je nejen přiblížit úsilí mnoha generací loutkoherců, ale především pobavit – malé i velké. Tak, jak to umí jen loutkové divadlo.

„Zpočátku se hrálo spíše pro sousedy – první pokus o veřejná vystoupení učinili Josef Hornek a Artur Gleich v hotelu Praha," vrátila se k počátkům principálka Přerovského Kašpárku Marie Veřmiřovská.

Přestože tento pokus nevyšel, od roku 1921 se divadelníci v Přerově scházeli pravidelně.

Stabilní zázemí získali loutkoherci v roce 1936, kdy divadlo zakotvilo ve stálé scéně nově postavené budovy sokolovny.

„V té době noviny psaly, že se jedná o nejmodernější divadlo ve Střední Evropě a za inspirací přijížděly do Přerova soubory z domova i ze zahraničí," řekla principálka. V letech 1940 až 1964 vedla soubor Růžena Široká, jejíž syn byl režisérem divadla a autorem mnoha scén.

K představením pro nejmenší diváky se divadlo vrátilo v plném rozsahu po válce, od roku 1952 bylo součástí Závodního klubu ROH Přerovských strojíren. Od roku 1993 je znovu pod křídly Sokola.

„Velká tragédie nás potkala v roce 1997, kdy Přerov zasáhly ničivé povodně a pod vodou se ocitla i budova sokolovny. S velkým úsilím, s pomocí sponzorů a našich příznivců jsme dali divadlo zase dohromady," vzpomněla.

Nejen minulost, ale i současnost Přerovského Kašpárku přilákala na vernisáž výstavy do Muzea Komenského desítky návštěvníků. Do světa loutek je zavedla muzejní pedagožka Kateřina Tomešková společně s kurátorem výstavy Luborem Maloňem.

Mařenka i Armstrong

Na podiu se ale představily také loutky Jeníka a Mařenky, kteří si zatančili na slavnou árii z Prodané nevěsty Věrné milování. Posluchačům jazzu zase spravila náladu hra na trubku loutky Louise Armstronga.

Lidé mohli ve třech sálech a na chodbách druhého patra zámku nasát tu správnou divadelní atmosféru a nahlédnout do nitra loutkového divadla nejen z hlediště, ale i ze zákulisí.

Výstavní prostory se tak už odpoledne proměnily v „hernu," ve které se vrátili do dětství i mnozí dospělí návštěvníci. Lidé se mohli podívat nejen na loutky ve vitrínách a kulisy, ale na vlastní kůži si vyzkoušet náročnou práci loutkoherce.