Proč se středoškolský student pustil do zmapování kapitoly dějin, která je náročná i pro historiky?

„Můj pradědeček byl legionář. Nejprve válčil na straně Rakousko-Uherska, ale protože nechtěl bojovat proti slovanským bratrům, dezertoval na ruskou stranu. Byl zařazen do čerstvě se formujícího 4. střeleckého pluku Prokopa Holého a podílel se na všech zásadních operacích – v Bachmači nebo Transsibiřské magistrále," vysvětluje.

O historii se začal Tadeáš Kratochvíl zajímat už na základní škole, později se ale začal specializovat na Československé legie.

„Pro mě jsou legie srdeční záležitostí a nejen proto, že to máme v rodině. Chtěl bych, aby si k historii našla cestu i má generace," říká.

„V dnešní době se odvracíme od vlastních tradic a za vzor jsou nám dávány cizí země. My, Češi, kteří trpíme mnichovským komplexem, bychom ale měli říkat celému světu: to jsme my, ti malí Češi, kteří dokázali obsadit celou Transsibiřskou magistrálu," soudí.

I proto se prý snažil do detailů zmapovat všechny souvislosti a zakomponovat je do své práce, která porotu zaujala svým rozsahem. Měla totiž téměř 140 stran.

„Chtěl bych všechny tyto znalosti filtrovat ven mezi své vrstevníky tak, aby byli hrdí na svou zemi," podotýká student. Po skončení střední školy hodlá studovat na Masarykově univerzitě v Brně historii a ruštinu.

Kromě zvláštní ceny za literaturu faktu uspěl Tadeáš Kratochvíl i s jinou prací.

„Tématem ceny Bronislavy Müllerové byla svoboda slova. Psal jsem o tom, co si může dovolit říci student ve škole a citoval ze své práce, za kterou jsem byl kritizován. A ta práce byla vybrána. V diskusi nad tímto tématem jsem srovnával Evropskou unii s tehdejším Sovětským svazem a oni se mě zeptali, kde bych byl radši, jestli v Bruselu nebo gulagu. Tak jsem chvilku přemýšlel a musel přiznat, že v gulagu. Je to možná pobavilo, ale já chtěl poukázat na to, že svoboda slova je v naší zemi Popelkou, je stále pošlapávána a není brána tak, jak by měla," uzavírá.