Autor vystavoval v řadě prestižních galerií v rámci Evropy a zámoří a jeho díla jsou zastoupena např. ve sbírkách Národní galerie v Praze, Muzea umění v Olomouci, Galerii moderního umění v Hradci Králové a řadě soukromých sbírek doma i v zahraničí.

Pro autorovu tvorbu je charakteristický život – život zvířat, tak, jak je v posledních letech prezentován cyklem šelem, ve kterých se pojí dokonalá znalost anatomie s cizelérskou technikou a „originálními pomůckami“ jako skořápky ořechů nebo broskvové pecky, jejichž pomocí vzniká struktura a něžná poetika díla.

Dalším tématem je život lidský. Věčný koloběh života a síla ukrytá v jednoduchosti jakoby se promítly do tvorby autora, pro kterého je typická strohost výrazu a formy. V hranické Synagoze prezentuje cyklus Hráči. Postavy v monumentálním pojetí jsou zdánlivě stejné – jedná se o hledání vlastního já či identity? Je zde uniformita, osamělost jedince v davu a přitom paradoxně každá postava je silně individuální. Sochy jakoby vyrůstají z podstaty přírody samé s důrazem na vlastní život materiálu, ze kterého vznikly a díky kterému dosahuje protikladné reakce – dřevo a kov – teplo a chlad.

Člověk, podobně jako strom kořeny, je svými končetinami spjat se zemí. Vztyčená hlava a koruna stromu touží růst co nejvýše, je zde tíha a volnost, život a smrt. Autor tak reaguje na materiál, který dotváří, ale nepřetváří, nechává mu jeho svobodu – využívá jeho anomálií ve svůj prospěch – praskliny, vrypy, letokruhy-poranění kůry i lidské kůže je velmi podobné… Podobenství s lidským tělem a jeho výjimečností umocňuje použití solitéru kmene pro každou jednotlivou plastiku. Naproti tomu kov evokuje technicistní rovinu žití – končetiny jako nástroje, princip odlidštění…

Dalším výrazným rysem autorovy tvorby je jedinečnost jeho soch, které nejsou statické, ale podléhají neustálé proměně místa, ve kterém se ocitají a ve kterém spoluutvářejí genius loci.V městském parku vypadají jako nebezpečný gang a na letištní dráze jako poslové jiné civilizace.

Pro Michala Gabriela se hranická Synagoga prostoupená silnou duchovní atmosférou stala mimořádnou výzvou. Neuchopitelná emocionalita výstavní síně a autorova schopnost zhmotnění základního lidského kódu umožňuje nevšední niterný zážitek.

Výstava se těší zájmu nejen znalců výtvarného umění, ale je také hojně navštěvovaná školami, pro které vytvořil profesionální animační program Štefan Oščiatka. Zájemci, kteří by chtěli shlédnout tuto mimořádnou výstavu, tak mohou učinit do neděle 13. prosince.

Renata Skřebská, kurátorka výstavy