Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Loutkové divadlo: Derniéra pohádky Štědrý večer

Přerov – Loutkové divadlo Přerovský Kašpárek, které patří pod Sokol Přerov, je plně amatérské. Principálka Marie Veřmiřovská, povoláním učitelka, si budoucí herce a herečky dokáže najít už mezi malými dětmi školkového věku.

22.12.2009
SDÍLEJ:

Pohádku Štědrý večer hráli v neděli naposledy v sokolském loutkovém divadle Přerovský Kašpárek.Foto: Deník/ Pavla Kubištová

Jen díky zdravému zápalu pro věc a ochotě mladých lidí cestovat do Přerova i poté, co se „rozprchnou“ na vysoké školy po celé Moravě, může divadlo fungovat a nabízet malým divákům pět až šest nových představení ročně.

Poslední letošní hra nese název Štědrý večer a v neděli měla derniéru.

Tisíc detailů

Do divadla přicházím pár minut před tři čtvrtě na dvě. U šatny už postává hlouček diváků, režisérka Alena Miklíková sedí u stolku a razítkuje lístky. Po domluvě s šatnářkou proklouznu do zákulisí.

Čekám tu aspoň dvacítku herců – vodičů i recitátorů – ale kupodivu je tu celkem klid. „Modlím se, aby za deset dvě tu už byli všichni,“ vítá mě principálka. „Ale máme ještě čas, pojďte, něco vám ukážu.“

V kanceláři, která slouží zároveň jako šatna, archiv i místo pro společné posezení, otvírá Marie Veřmiřovská velkou skříň: „Tady máme všechno zdokumentované. Každé představení, které jsme hráli po povodních, jsme si natočili. Podle toho víme, jak přesně vypadala scéna.“

Nákresy scén a také to, která postava se ve Štědrém večeru kdy objeví, má principálka na nástěnce na chodbě.

„To je takový můj tahák. Podle toho vím, kdo se kdy objeví na scéně a kdo má v jakou chvíli ruce volné, aby případně mohl zaskočit. Je to tisíc detailů, které musejí klapnout,“ poznamenává.

Mezitím se scházejí herci. V Přerovském Kašpárku se používají velké marionety. Každá z nich proto potřebuje dva lidi – jeden ji vede, druhý za ni mluví.

„Já mám dnes takovou menší roli – vedu zvířátko, kosa,“ říká Zdeněk Odložilík. Ani poletování s kosem není ale věc, kterou by zvládl každý.

„Občas musí usednout na strom. Když je strom špatně postavený, hrozí, že se o něj kos zahákne ocasem,“ říká mladý herec, který prý už trému nemívá.

Začíná Kašpárek

Daniela Šnejdarová mluví Kašpárka. Ten přichází na scénu jako první, uvítá děti a představí jim pohádku. „Je to vlastně ta nejhlavnější postava,“ říká Daniela.

„Ze začátku mívám trému, ale jak se rozmluvím, už je to dobré. Když pak děcka tleskají nebo odpovídají, je to dobrý pocit.“ Štědrý večer zahráli v Přerovském Kašpárku již potřetí v neděli, předtím měl ještě veřejnou generálku. „Jak je hra zažitá, má režisér víc volno,“ dodává Veřmiřovská.

Ručičky na hodinách se blíží k druhé hodině a téměř všichni jsou už na svých místech. Nejstarší člen souboru Bohumil Domanský, kterého se ptám, co má dnes na starosti, mi s úsměvem odpovídá: „Myslím, že jsem recitátor. A taky zapínám do zdi zástrčku.“ Každý tu dělá to, co může stihnout.

Těsně před začátkem představení jdu nakouknout do zvukové kabiny. „Tady je takový náš velín,“ říká mi zvukař Michal Takáč. „Slyším tady všechno, i hluk v jevišti.“ Do kabiny se usazuje i „Kašpárek“ Daniela.

Principálka s velkou loutkou Kašpárka vychází před diváky. Kašpárek se uklání a hlasem Daniely Šnejdarové promlouvá k dětem.

O chvíli později přichází vypravěčka Kateřina Hufová, sedá si na židli u podia a klidným hlasem začíná vyprávět pohádku. V hledišti se setmí a opona se pomalu otevírá…

Vodiči a recitátoři

V zákulisí začíná hercům práce. Na „balkonku“ nad jevištěm stojí vodiči. Shora ovládají každý svoji loutku. Na představení se dívají svrchu, takže nevidí přesně to, co diváci v hledišti.

Jejich pohyby musí být přesně sehrané – jinak by se mohlo stát, že se na úzké rampě budou při přecházení jeden druhému plést a nitě jejich loutek se do sebe zamotají.

Z boku se na ně dívá Michala Kaprová. Ta dnes „vyfasovala“ roli inspice. Sleduje celou hru, tiše napovídá a rukama dává znamení vodičům nad sebou, kdy se má který z nich připravit.

„Já mluvím hodně hlasitě a tady se musím krotit. Každé slovo by totiž mohlo být slyšet,“ svěřuje se mi o přestávce, kdy se pozastavuji nad jejím oblečením. Michala je totiž zarputilá hokejová fanynka a celé představení ze sebe nesundala dres přerovských Zubrů.

Hlasy loutek vycházejí zpod jeviště. Na úzké lavici tu vedle sebe sedí šest recitátorů, každý má před sebou mikrofon a osvětlený pultík s rolí. „Jen se běžte podívat, jak své role prožívají,“ šeptá mi Veřmiřovská.

Potichu scházím po schůdkách pod jeviště a nestačím se divit. Procítěným hlasem, ale i mimikou obličeje dotvářejí herci to, co diváci v hledišti vnímají jen jako hlas ježka, srny, zajíce či koroptve, kteří jsou v té chvíli na scéně.

V ztemnělé místnůstce si připadám jako v samotném srdci hry. Nechci ale rušit, proto za chvíli opět vycházím nahoru.

V kanceláři principálky se bavíme potichu, abychom nerušili hru. „Teď poslouchejte!“ zadrží můj další dotaz Veřmiřovská. Z reproduktoru se ozve hlasitý potlesk. „Tohle je to, proč to vlastně děláme. Pro herce je to jediná odměna,“ říká.

Za chvíli se ozve hlas vypravěčky. Mluví pomalu, klidně. „Teď začal boj o čas,“ sdělí mi principálka a odbíhá do zákulisí. Opona je dole, pět párů rukou včetně režisérky Aleny Miklíkové vyměňuje kulisy. Čas jim odměřuje hlas vypravěčky. Ještě ani nedozněl, a už je scéna změněná.

Meluzína straší

Další shon nastává o přestávce. Do kanceláře se scházejí herci. „Honzo, dneska jsi to zvládl pěkně! A ty se snaž, Měsíčku! Zdeňku, převaž si zajíce, ať se neplazí po břiše,“ hodnotí principálka každého z nich.

Režisérka zatím hledá, kdo nahradí herce, který je nemocný. „Kdo si vezme ježka? Když Zdeněk položí Kašpárka, má obě ruce volné,“ uvažuje nahlas.

Rušná kancelář se najednou zase vyprázdní – začíná druhá část hry. Divadlo se opět noří do ticha. Z reproduktorů je slyšet nejdřív hluk z hlediště, brzy ale utichá i ten a opona jde nahoru.

„Dneska se nám tu jedno dítě rozplakalo,“ shrnuje Veřmiřovská představení. Úvodní scéna, kdy nad jevištěm poletuje Meluzína, dokáže totiž některé malé diváky docela vylekat.

„Když někdo odejde dřív, dáme mu s sebou lístky na kterékoli další naše představení. Tahle hra je milá a jemná, začátek ale může na děti působit trochu drsně. Ale i to k téhle pohádce patří,“ dodává principálka.

Autor: Pavla Kubištová

22.12.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Vlakové nádraží v Přerově. Ilustrační foto.

Nádražní budovy v Přerově a Lipníku čeká modernizace. Za 33 milionů

Hokejisté Přerova (v modrém) proti Kadani (2:1).
43

Žádná další kanonáda. Zubři proti Kadani ubojovali jednogólové vítězství

Řidič chtěl vycouvat, srazil stařenku

Lepší pozor při couvání si příště dá muž, který v úterý v odpoledních hodinách při vycouvávání od pneuservisu v ulici 9. května v Přerově srazil sedmadevadesátiletou seniorku.

Sláva! Rondely v Přerově už jsou průjezdné

FOTOGALERIE / Řidičům v Přerově se od úterního rána konečně ulevilo. Stavebníci zvládli dokončit v předstihu opravy dvou okružních křižovatek v centru města - u bývalé Komuny a Žerotínova náměstí, takže silnice je od sedmi hodin ráno průjezdná.

Bojovala jsem i za dceru, říká Jana, které v těhotenství zjistili rakovinu

ROZHOVOR / Těšila se příchod dcery a spokojený život po boku svého partnera. Osud jí to ale zkomplikoval. V osmnáctém týdnu těhotenství jí nalezená bulka převrátila život naruby a musela bojovat – ne o jeden život, ale hned o dva. O tom jak prožívala nejtěžší chvíle svého života nám usměvavá Jana Ryšánková řekla v dojemném rozhovoru.

Nejlepší turistickou akcí kraje je Hefaiston, bodovala i restaurace v Přerově

Celosvětové setkání uměleckých kovářů s názvem Hefaiston na hradě Helfštýně, které má už šestatřicetiletou tradici, se stalo nejlepší turistickou akcí Olomouckého kraje.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení