Malování měla ráda už jako dítě.

„Kreslila jsem v předškolním věku. Na celé léto jsme jezdili na prázdniny k babičce, a když byl papír od mouky nebo z balíku, tak jsem kreslila děti i dospělé v okolí. Ale nikdy jsem si nemyslela, že je to něco extra," prozrazuje se skromností.

S nástupem do školy si ale kreslení zakázala.

„Kdybych kreslila, tak bych neměla čas na nic jiného a ve škole bych měla jen čtverky a pětky. O umělecké dráze jsem neuvažovala, dnes si to ale užívám," přiznává Dagmar Salamánková.

K takzvané metodě suchého štětce propadla na školení u Jany Grygarové. Postupně malovala členy rodiny i známé.

„Pak už v mém okolí nebylo mnoho lidí, které bych mohla kreslit. Tak jsem se zaměřila na známé osobnosti," dodává.

Je dlouholetou členkou přerovského Rotary Clubu, jako prezidentka uspořádala na podzim výstavu mapující výročí klubu.

„V Rotary Clubu jsem se seznámila se spoustou lidí, například s malířem Pavlem Kotasem. Když jsem kreslila podle fotografie jeho portrét, tak jsem měla pocit, že Pavel je tady a kouká mi přes rameno," svěřuje se s intenzivními pocity.

V malování podporuje i své vnučky, ráda by si také zkusila barevný olejový portrét.

„Uvidíme, jak se k tomu dopracuji. Je to o naladění na tvorbu. Není to tak, že kdykoliv sednu a začnu kreslit. Musím se skutečně dostat do dobrého oddychového stavu," říká paní Dagmar, kterou nejvíce těší pozitivní reakce lidí, jež zvěční.

Podle fotografií nakreslila desítky tváří, vlastní portrét ale ještě nemá.

„Nemám fotografii, na které bych se sama sobě líbila, starší pánové mají charisma, u žen je to horší, ale snažím se dámám nepřidávat vrásky. Nejsem umělec a můžu si dovolit trošku měnit realitu," uzavírá s úsměvem.

Dagmar Salamánková

Amatérská kreslířka

Věk: 66 let

O mojí činnosti: Kreslím pro radost blízkých lidí

Oblíbený citát/životní motto: Každý potřebujeme kolem sebe krásu

Záliby a koníčky: sport, cestování, turistika

Můj sen: Přála bych si, aby se lidé k přírodě chovali lépe