„Hledali jsme vhodný dárek k osmdesátinám našeho pana profesora. Pračku nebo knížky si člověk vybírá sám, ale protože jsou někteří z nás nadšeni pravidelným zveřejňováním glos v týdeníku Nové Přerovsko, řekli jsme si, že by bylo dobré je vydat," řekl „duchovní otec" této myšlenky, olomoucký politolog Pavel Šaradín.

Podle něj realizaci nápadu hodně pomohlo i to, že redakce všechny glosy archivuje, a nebyl tedy problém je v elektronické podobě dohledat.

„Nápad vydat je knižně byl náš dárek profesorovi za ty čtyři roky, které jsme spolu na gymnáziu prožili. Součástí oslav jeho narozenin bylo i setkání těch několika ročníků, kterých byl Jiří Los třídním profesorem. Zkušenost všech absolventů byla stejná a člověk ji docení až po mnoha letech," zmínil.

Jiří Los působil jako profesor biologie a chemie na Gymnáziu Jakuba Škody od šedesátých do devadesátých let minulého století. K tomu stát se takříkajíc „na stará kolena" autorem originálních a čtenářsky poutavých postřehů ho prý přiměly okolnosti.

„Na stará kolena se asi každý stává dějepiscem. Ono to jde jaksi samo, pokud tedy člověk nemá Alzheimera. Svou první glosou jsem před lety reagoval na zavedení zdravotnických regulačních poplatků," vzpomněl. Inspirací jsou pro něj běžné události, ale kriticky glosuje i nesmyslná rozhodnutí politiků, přezíravost a lidskou hloupost.

„Tak například nedávno zemřel spisovatel Ludvík Vaculík a Česká televize se mu věnovala na tom úplně posledním programu, což považuji za sprosté. Tak jsem o tom napsal," řekl.

Byl jsem z toho v šoku, říká pan profesor

A co říká na nevšední dárek v podobě knižního vydání svých glos?

„Byl jsem z toho v šoku. Už dříve mi lidé radili, ať texty vydám, ale já si říkal, kdo to bude kupovat? Najednou jsem zjistil, že knihu vydali za mými zády," řekl se smíchem.

Na slavnostní křest knihy dorazili mnozí čtenáři a obdivovatelé vtipných postřehů Jiřího Lose. Nechyběli ani bývalí studenti.

„Těší mě, že si mě vybavujete jako jednu z tisíců vašich studentek navzdory tomu, že jsem nepatřila k Bohem políbeným v oblasti přírodních věd, natož pak chemie," zavzpomínala třeba vedoucí galerie Lada Galová.

„I po letech vzpomínám na vaši velkorysost a nadhled, s jakými jste dovedl oddělit mezi námi, studenty, ono příslovečné zrno od plev, a neplýtval energií směrem k těm, u nichž jste vytušil, jak moc by to bylo zbytečné. Kéž by bylo více takto osvícených pedagogů," uzavřela.