Jak se vůbec tato třídenní kulturní akce, která má dnes dlouholetou tradici, zrodila a jakým způsobem se vyvíjí, jsme se zeptali pamětníka a kulturního činitele v Dřevohosticích Františka Bednaříka.

ROZHOVOR

Pane Bednaříku, jaká historie se váže k Setkání dechových hudeb v Dřevohosticích?

Už v roce 1893 byla v naší obci uspořádána slavnost, která se nazývala Záhorské slavnosti. O ní se mluvilo široko daleko. V tehdejší době to byla totiž jedna z nejvýznamnějších slavností, která se konala na Záhoří. Osto let později, to znamená v roce 1993, tehdejší zastupitelstvo v čele se starostou Ladislavem Sigmundem pojalo úmysl, že na tyto slavnosti naváže u příležitosti 100. výročí.

A skutečně se tuto akci podařilo zorganizovat. Dá se říct, že největší úspěch tehdy sklidil koncert dechové hudby Mistříňanka. Ta měla zejména vynikající trumpetisty a navzdory nepříznivému počasí, když během koncertu strašně pršelo, se nikdo z diváků nezvedl a všichni trpělivě zůstali sedět pod deštníky. Mnozí byli dokonce promoklí, ale koncert je natolik zaujal, že neodešli.

Tato záležitost vedla tehdejší představitele obce k tomu, aby začali zvažovat, zda by se tato akce mohla v obci konat pravidelně. Nakonec z toho vznikl nápad uspořádat něco, co se dnes nazývá Setkání dechových hudeb. V čele této myšlenky stáli někdejší starosta Ladislav Sigmund, vynikající místní hudebník František Tkadlčík a velký ctitel dechovky Karel Mráček, který už bohužel dnes patří mezi nežijící. Tato trojice ve spolupráci s dalšími uvedla v život první ročníky. Ty se konaly na místním náměstí před radnicí, později se akce přemístila do zámeckého areálu.

Na žádném ročníku v posledních letech nechybí zahraniční kapela. Z kterých zemí zde už měly příležitost hostovat?

První zahraniční kapela byla přizvaná už na třetí ročník a byla to kapela ze Španělska. Od té doby se organizační štáb každoročně snažil, aby se vždy objevila alespoň jedna kapela ze zahraničí. Například v letošním roce přijedou soubory z Polska a Slovenska.

Zahraničních kapel se u nás vystřídalo už požehnaně, a to ze Španělska, Holandska, Slovinska, Chorvatska a Polska. A celá řada jich přijela ze Slovenska. Náš festival se stal známým nejen v naší republice, ale i v zahraničí.

Přehlídka dechových hudeb je třídenní. Jak se daří organizačnímu štábu zajišťovat akci v takovém rozsahu?

Není to jednoduchá záležitost. Většina podobně zaměřených festivalů, které znám, je také z toho důvodu pouze jednodenní. Pořádání akce v takovém rozsahu není totiž náročné jen na organizaci, ale zejména na finance. Souvisí s tím honoráře kapel, platby Ochrannému svazu autorskému a další výdaje. Faktem je, že obec do toho musí vkládat své vlastní prostředky.

Já osobně bych proto zvažoval určité omezení, ale je to jen můj osobní názor. Omezení by se však nemělo týkat počtu kapel, ale dnů. Tři dny bych zredukoval na dva a v budoucnu možná i na jeden den. Domnívám se, že pořádat tuto akci v třídenním termínu je přepych. Kromě toho se sem sjíždějí lidé ze vzdálenějších míst, kterým stejně nemůžeme nabídnout vhodné ubytovací kapacity. Kultura se nikdy nedá dělat tak, aby na sebe vydělávala, ale nemělo by se na ni ani příliš doplácet.

Jaký je zájem ze strany návštěvníků o tuto akci?

Návštěvnost hodně závisí na počasí. Zatím jsme měli, až na jednu výjimku, což byl loňský ročník, pekelné štěstí. Počasí nám vždycky přálo, sice někdy zapršelo, ale ne tak vytrvale. Katastrofální byl teprve loňský ročník, kdy bylo počasí krajně nepříznivé. Návštěvnost se od doby konání prvního ročníku rapidně nezvyšuje. Když však vezmeme dlouhodobý trend, můžeme si všimnout nepatrného nárůstu ze strany návštěvníků. Ukazuje se, že nejvíce navštěvovaná je neděle.

Jakou věkovou skupinu láká tato akce?

I mezi mladými se najdou ctitelé dechovky, ale ty spočítáte tak na prstech jedné nebo dvou rukou. Většinou návštěvníky musíme řadit minimálně do střední ne-li starší, věkové kategorie. Mladým už tato hudbamoc neříká, a to i přesto, že když přijedou české dechové kapely do zahraničí, jsou neobyčejně ctěny.