Jako jeden z mála našich současných písničkářů zpíváte o české politické scéně… Myslíte si, že se něco může změnit, nebo je to jen smutné konstatování?

Tak já si myslím, že dělám své maximum tím, že o tom zpívám. Že na nic víc nemám vědomosti a na to, abych dělal něco jiného, už jsem blbej. Na to jsou jiní. Já pouze ukazuji prstem na to, co se mi nelíbí.

Jak to vypadá, když Tomáš Klus píše písničku?

No tak to taky nevím. Kdyby člověk dokázal vystihnout, jakým způsobem to funguje, tak by to pak bylo moc jednoduchý. Ono to tak nějak přijde, člověk to přijme a vlastně je to hrozně příjemný. Pak mě to tak vyplivne, a to už tak příjemný není. Ale je to fajn pocit.

Zpěv nebo herectví?

Já mám rád kombinace obého. Nechci nic upřednostňovat, mě to baví šlechtit dohromady.

SOUVISEJÍCÍ: Za pivem a Klusem přišlo dva a půl tisíce lidí. Podívejte se

Kdyby sis měl do konce života vybrat jen jednu hru, ve které bys chtěl ještě hrát, která by to byla?

Já mám rád autorské divadlo, to mě baví nejvíce. Něco, co ještě nevzniklo, to by bylo fajn. Slíbili jsme si s Jirkou Lábusem, že s Broňou Holičkem, naším kamarádem – režisérem, nazkoušíme nějaké představení, takže si myslím, že by mohlo vzniknout přesně „to ono".

Jaké byly reakce na DAMU, když jsi nahrál a vydal CD Hlavní uzávěr splínu, převážně tedy na Da.muklův meč?

Musím říct, že vlastně dobré, vesměs. Ono totiž, kdyby se potrefená husa ozvala, tak by se doznala k tomu, že je potrefenou husou, takže k nějakému velkému konfliktu nedošlo. A spíše naopak, můj pan profesor Pavlata se tím velmi dobře baví.

Nedávno jsi podnikl cestu do Indie, co tě tam nejvíc zaujalo? Ovlivnila tě nějak Indie?

Je pravda, že tam vzniklo několik kousků, které kdybychom tady zahráli, tak bychom asi byli považováni za blázny, ale já myslím, že to člověka určitě změní. Především – u mě to mělo ten efekt, že jsem si začal více všímat lidí, že tam k sobě mají blíže, jak je jich hodně. A jak jsou tak natěsnaní na sebe, jsou mnohem tolerantnější a milejší jeden k druhému. Ačkoliv to zní velmi pateticky, tak se tam lidi mají rádi. Což tady, když pak člověk přijede a vidí ty zamrzlý ksichty, zvlášť, když přijede v zimě…

Znáš nějaký citát, kterým by charakterizoval sám sebe?

Já miluju Descarta, a to mě vystihuje naprosto nejvíce: „Pochybuji, tedy jsem." To je moje. Vystihuje to všechno, že člověk musí neustále pochybovat, aby ho to někam hnalo. Když si je člověk něčím moc jistej, nemá už kam a proč.

Co je teď tvým cílem?

Takovým mým velkým cílem toho všeho je to ustát. Ustát to se ctí, abych si nemusel za těch, dejme tomu, pět let, když už po mě neštěkne ani můj vlastní pes, abych si nemusel říct, že jsem se choval jako prase.

Autor: JAN TOMEŠEK