Patří totiž k tuzemské inline hokejové elitě a na konci července patřil k tahounům týmu, který získal titul mistra světa. Na stejném místě se mu to navíc podařilo podruhé.

„Užil jsem si to. Vždycky je tam skvělá parta, pěkné místo a prostředí, takže super,“ usmíval se při rozhovoru neúnavný bek.

Mikuláši, v přípravě jste nevynechal jediné utkání, navíc jste si během léta moc neodpočinul, nejste unavený?
Je to náročné, ale já jsem rád. Na začátku jsem se potřeboval zapracovat, protože jsem přijel o týden později, takže mi to moc nebruslilo. Spíš mi to pomohlo. Teď už trošku cítím únavu, bolí mě záda, rameno, to k tomu ale patří. Nemyslím si ale, že bych nějak ztrácel, máme tady dobrou regeneraci. Je to v pohodě.

Navíc jste byl, v přípravě ne poprvé, v utkání s Novými Zámky nakonec zvolen kapitánem Zubrů. Co na to říkáte?
Teď to bylo tak, že to měl být původně Palič (Radovan Pala, pozn. red.), ale on pak dostal v půlce volno, tak pak vylosovali mě. Já jsem tam chtěl poslat Mildu (Procházku), ale nevím. (kolem prochází trenér Přecechtěl) Já se pomalu zapracuji do téhle pozice a třeba jednou… (směje se)


Co jako kapitán říkáte na výkon nejmladších hráčů, kteří Nové Zámky hodně trápili?
Většina mladých kluků, co tady je, se chtějí zapracovat k nám do kádru, nebo to mají být opory juniorky. Přišli z extralig nebo už určitě mají něco odehraného. Myslím si, že tady nestrádají, navíc v přípravných zápasech o nic nejde, nejsou pod takovým tlakem. Můžou si dovolit a já jim určitě nemůžu nic vytknout, jsou to právoplatní členové týmu.

Letos jste se stejně jako v roce 2016 stal mistrem světa v inline hokeji. Jak na mistrovství vzpomínáte?
Bylo to zajímavé. Já jsem tam přijel o tři dny později. Kluci už měli v Česku kempy, já jsem byl ještě na dovolené, takže jsem do Itálie dorazil přímo z Berlína. Měsíc jsem nebyl na kolečkách, chvilku jsem se zapracovával. Dostal jsem ale výborné spoluhráče. Letos jsme měli top tým, to nejlepší, co se z České republiky dalo vybrat, takže jsme byli velkými favority.

Nejtěžší bylo porazit ve čtvrtfinále Američany, je to tak?
Oni vloni spadli do béčkové divize, letos jako vítěz béčkové, my jako vítěz áčkové, jsme je dostali. Bohužel. Z nejlepší pozice jsme vlastně dostali toho nejhoršího soupeře. Ten zápas jsme vyhráli trošku se štěstím, bylo to vyrovnané. Potom už jsme si věřili, byli jsme na koni.